Jen málokdo si asi dnes vzpomene, jak se u nás kdysi zrodila „blbá nálada.“ Bylo to v roce 1997. Vláda tehdy čelila značným hospodářským potížím, přijímala úsporné balíčky, škrtala výdaje státního rozpočtu, byla vnitřně rozhádaná a nakonec padla.
Dodnes tvrdí určitá část odborníků, že pád vlády způsobila tehdy zejména centrální banka, která přecenila rizika a razantně zpřísnila měnovou politiku. Ani v akademických sférách není dodnes jednotný názor na správnost jednoho či druhého postoje. Všichni se shodují pouze v tom, že to byla demonstrace suverenity a nezávislosti naší – tehdy ještě poměrně mladé – centrální banky, přičemž někteří dodávají, že té nezávislosti bylo až příliš mnoho.
Dlouho se o tom nemluvilo, neboť se o nezávislosti ČNB nepochybovalo. O víkendu ale pan guvernér vyslovil svůj názor na chystané změny ve zdanění mezd, tedy na jeden z aktuálních kroků vlády, a jak se zdá, některým odborníkům to zvedlo krevní tlak. Vidí v tom zpolitizování ČNB, oslabení její nezávislosti, a tedy i pokles důvěryhodnosti.
Stojí zato si tu debatu poslechnout. Pan guvernér pojmenoval některé věci tak, jak jsou. Jednoduše, jasně a bez omáčky. Řekl například, že žádná penzijní reforma neexistuje, že je to pouze chiméra, a že jediné, co se s penzemi dá dělat, je prodlužovat důchodový věk. Jasně, že má pravdu a že všechny dobré nápady s různými pilíři jsou spíš kosmetickým doplňkem, který důchodcům blahobyt nezajistí. Má pravdu, ale je zatím jediný, kdo to takto jasně řekl. S plnou vahou svých osobních zkušeností. Nebo jiná věc: letošní rozpočtový schodek pět set miliard není žádný problém, protože je to jednorázové řešení vzniklé situace. Zato snížení daně ze mzdy je špatné – ničemu nepomůže, ale je to na pořád a bude nás to stát sto miliard každý rok. Prostě řekl, jak se věci mají. Není sám, kdo to ví, ale je jediný, kdo to říká. Také mýtus o tom, že naše střední třídy chudnou, rozptýlil jedinou větou: střední třída bohatne, ale trochu pomaleji než jiné sociální skupiny.
Řekl ještě další věci, které sice vláda může považovat za kritiku svého počínání, ale to přece nebylo to hlavní. Především dal k dispozici pravdivé informace a jasná stanoviska. V našem veřejném prostoru je to jev vzácný, téměř nevídaný. Dlužno podotknout, že z pozice nezávislé a nepolitické instituce, navíc vybavené špičkovým analytickým aparátem a skvělými daty, je to jednodušší než z pozic novinářských, akademických či dokonce politických.
Nezávislost centrální banky není jen výsada, je to také závazek a služba veřejnosti. Říkat pravdu, říkat ji jasně a bez obalu, patří do tohoto sortimentu, a to i v případě, že se to dá považovat za kritiku vlády, že to někomu politicky nahraje a někomu bohužel ne. Je to vedlejší produkt, ze kterého asi žádný centrální bankéř radost nemá, ale nezávislost a nestrannost je nutný předpoklad úspěšné měnové politiky, ze které mají nakonec užitek všichni. „Blbá nálada“ se už dávno rozplynula, a i když se vždycky budeme víc bavit o potížích než o úspěších, jedno je jisté: silná a nezávislá, tedy otevřená a upřímná centrální banka, je zároveň důvěryhodná a je to za všech okolností dobrý důvod k optimismu.
Foto: archiv ČNB
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
