Poznámka první:
Aktuální problémy veřejných financí jsou na straně příjmů.
Proti alikvótě schváleného rozpočtu se za pět měsíců neplní příjmy o téměř 150 mld. Kč. Problém leží především v daňových příjmech, kde se proti alikvótě nedobralo za pět měsíců téměř 100 mld. Kč. (Dalších 50 mld. Kč souvisí především s nedostatečným čerpáním příjmů z EU).
Dvě třetiny „výpadku“ daní je závislá na nižším výběru daně z příjmu právnických osob. Zde se za pět měsíců vybralo o cca 25 mld. Kč méně. Nutno však poznamenat, že jde pouze o zálohy. Daňové přiznání se podává v červenci. Zde se situace velmi pravděpodobně zlepší. Nicméně, odhadovat „o kolik“ zase až tak moc nejde. Bude záležet na míře daňové optimalizace.
Na tom samém pak bude záviset i výnos další daně, která se prozatím v rozpočtu neprojevila, a to daně z neočekávaných zisku (WFT). Zde rozpočet počítá s 85 mld. Kč přínosu, nicméně odhady, které dlouhodobě probíhají sdělovacími prostředky, hovoří reálně zhruba čtvrtině této částky.
Vedle těchto základních výpadků jsou poměrně výraznější výpadky i ve spotřebních daních: DPH – 17 mld. Kč a spotřební daně -9 mld. Kč. Vývoj v pěti měsících je již dostatečný pro prokázání trendu, ve kterém se nesporně promítá vývoj ekonomiky a snaha občanů o úspory. Zde se vzhledem k vývoji, a dalším očekávaným rozpočtovým redukcím, dá spíše očekávat prohlubování tohoto trendu.
Mírný výpadek proti alikvotě – cca 8 mld. Kč je možno sledovat i u daně z příjmu fyzických osob, to se ovšem týká poplatníků této daně mimo zaměstnanců. Daně zaměstnanců (a sociální pojištění vybírané z mezd) je na plánovaných číslech. To jen potvrzuje známou pravdu, že pro veřejné finance jsou nejstabilnějšími a nejlepšími daňovými poplatník zaměstnanci, protože oni platit daně musí. V žádném případě nelze výše uvedený výpadek – deficit „násobit dvěma“ atd. a vyvolávat paniku. Tak tomu není.
Poznámka druhá:
Veřejné finance jsou v České republice velmi špatně řízeny i komunikovány a výsledkem jsou velmi hysterická opatření přijímaná v tlaku narychlo.
Je opravdu namístě se ptát co udělal ministr financí proto, aby došlo k většímu výběru daní, jak motivoval své podřízené, co udělali pro větší výběr daní v oblasti daňové kontroly, pro posílení finančních úřadů atd. Ukazuje se, že nic. Tedy kromě zrušení kontrolních pokladen s nesporným zhruba 18 miliardovým záporným dopadem do veřejných financí. Co udělal pro rychlejší čerpání peněz z Evropských fondů. Vyhlášené masívní rušení finančních úřadů vyvolá chaos, apatii a strach o místo (tím jsou opatření tohoto typu doprovázena vždy). Můžeme se ptát, jak daleko MF postoupilo ve vyhledávací činnosti subjektů stojících mimo systém, jak se činí v boji proti daňovým únikům, jak postoupilo v propojení databází daňových a pojistných příjmů, jak využívá platný zákon o majetkových přiznáních, co vše udělalo a ještě udělá proti transferovým cenám a daňové optimalizaci multinacionálních firem atd. Těch otázek by mnoho být mnoho a daly by se shrnout do jedné – kam zmizelo Ministerstvo financí, kam zmizela vyhlášení finanční odborníci, jak se podíleli a podílí na analýze a řízení veřejných financí, proč pět měsíců nečinně přihlíží jak schodek roste a roste, jak to že je ministerstvo vyhlášené špičkovými odborníky schopno vypustit něco tak hloupého, plytkého a neodborného jako je důvodová zpráva k rozpočtovému balíčku?
Poznámka třetí:
Představa, že se ještě více stlačí příjmy veřejného sektoru a tím si rozpočet výrazně pomůže, je lichá.
Tento signál totiž vyvolá a posílí již tak narůstající nejistotu a snahu o další úspory ve spotřebě. Což se opět oklikou projeví ve výběru DPH a spotřebních daní, kde by již současný propad proti alikvótě – 26 mld Kč měl být opravdu varující. O jasných inflačních impulsech souvisejících s připravovanou „reformou veřejných financí“ – tedy především se změnou sazeb z přidané hodnoty a tím vyvolaným chaosem ani nemluvě.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Fassman