Evropská unie se snaží být globálním lídrem v etické umělé inteligenci, ale zatím spíše bojuje s vlastními pravidly. Když USA a Čína investují miliardy do inovací, my v EU máme AI Act a rostoucí obavy z nekonkurenceschopnosti. Jak jsme na tom dnes a máme šanci dohnat ztrátu?
Evropa na startovní čáře: Regulace jako břemeno i příležitost
Když se podíváme na globální závod v umělé inteligenci (AI), Evropská unie připomíná běžce, který si před startem pečlivě váže boty – zatímco ostatní už sprintují. Aktuálně je jasné, že EU vsadila na regulaci jako svůj hlavní trumf. AI Act, první komplexní zákon o umělé inteligenci na světě, vstoupil v platnost loni v srpnu a od února 2025 už zakazuje systémy s nepřijatelným rizikem. Sankce za porušení? Až 35 milionů eur nebo 7 % celosvětového obratu. Přísné, ale nutné, říkají zastánci. Jenže, jak ukazují data, zatímco my ladíme pravidla, USA a Čína nám utíkají.
Historicky vzato, EU se o AI zajímá už od roku 2018, kdy představila strategii „Umělá inteligence pro Evropu“. Od té doby jsme ušli cestu od obecných plánů k přísné legislativě. Ale zaostáváme. Globální trh AI dosáhl v roce 2023 hodnoty 196,6 miliardy dolarů a do roku 2030 by měl narůst na 1,81 bilionu. Kolik z toho připadne na Evropu, když se soustředíme spíš na etiku než na inovace?
Investice: Sliby versus realita
Pojďme k číslům. EU slibuje mobilizovat 200 miliard eur do rozvoje AI prostřednictvím iniciativy InvestAI – 50 miliard z veřejných a 150 miliard ze soukromých zdrojů. K tomu přidává fond 20 miliard na takzvané AI továrny a gigatovárny, což jsou infrastrukturní projekty pro vývoj špičkových modelů. Program Digitální Evropa navíc alokuje 1,3 miliardy eur na roky 2025–2027. Zní to jako velké částky, ale v absolutních číslech zaostáváme za USA a Čínou, kde investice do AI rostou raketovým tempem.
A co firmy? V roce 2024 využívalo AI jen 13,5 % evropských podniků s více než 10 zaměstnanci. V Česku to bylo ještě méně – zhruba 11 %, i když 43 % z nich už experimentovalo s generativní AI, tedy technologiemi, které samy tvoří obsah. Zajímavé je, že denně generativní AI u nás používá 27 % populace, což je oproti 5 % v roce 2023 obrovský skok. Máme tedy zájem, ale chybí nám infrastruktura a odborníci. Jak dlouho budeme jen dohánět?
Trh práce a společnost.
AI není jen o technologiích, ale i o lidech. V Česku může do deseti let ovlivnit 2,3 milionu pracovních míst. Z toho 355 tisíc pozic pravděpodobně zanikne, ale na druhou stranu by mělo vzniknout 955 tisíc nových. Přinejmenším 600 tisíc lidí však bude potřebovat rekvalifikaci. Jsme na to připraveni? Od února 2025 je navíc povinné školení zaměstnanců v AI gramotnosti, což je krok správným směrem, ale zároveň další zátěž pro firmy.
Evropský přístup k AI je silně zaměřený na etiku a ochranu práv. AI Act klasifikuje systémy podle rizik – od nepřijatelných, které jsou zakázané, po minimální, kde nejsou zvláštní povinnosti. Zní to rozumně, ale někteří kritici varují, že přílišná regulace může brzdit inovace, zejména u startupů. A co my, běžní lidé? Máme se bát sledování nebo diskriminace ze strany AI, nebo naopak věřit, že nám technologie ulehčí život?
Česká realita: Mezi nadějí a obavami
Podívejme se na domácí půdu. Česká republika připravuje implementaci AI Actu pod vedením Ministerstva průmyslu a obchodu, ale už teď se mluví o možném odkladu některých částí o dva roky. Důvod? Praktické potíže. Přitom AI má u nás potenciál přidat 0,3 až 4,5 % růstu HDP, což není zanedbatelné. Do tří let by mohla polovina českých firem využívat AI, oproti současné čtvrtině. Jenže bez dostatku odborníků a jasné podpory to bude těžké.
Budoucnost: Tři scénáře a jedna otázka
Optimistický scénář říká, že EU úspěšně zavedením AI Actu a investicemi do infrastruktury překlene investiční mezeru a stane se lídrem v důvěryhodné AI. Realistický scénář však varuje před zpomalením inovací kvůli regulacím. A pesimistický? Ten hrozí, že fragmentace trhu a odliv talentů nás odsune na vedlejší kolej.
Geopoliticky je situace napjatá. EU balancuje mezi spoluprací s USA a konkurenční s Čínou. Technologická suverenita je cílem, ale cesta k ní je trnitá. A co Česko? Naše strategie do roku 2030 sází na inovace a vzdělávání s ambicí dostat se do TOP 10 zemí v AI.
AI Act a důraz na etiku nás odlišují, ale zároveň riskujeme, že zůstaneme pozadu v globálním závodě. Investice slibují naději, ale bez rychlých změn a větší flexibility hrozí, že budeme jen dohánět. Otázka zní – dokážeme skloubit pravidla s inovacemi, nebo se staneme pouhými diváky technologické revoluce?
Foto: Pixabay
Autor: Josef Neštický
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
