Z aktuálního statistického šetření vyplynulo, že hlavní překážkou dalšího rozvoje stavebnictví je nyní nedostatek zaměstnanců. Jako svůj hlavní problém to uvedla více než třetina firem (třicet pět procent). Průzkum přitom probíhal v první polovině února, ještě před hlubší eskalací konfliktu na Ukrajině.
Válka se protahuje, dá se proto předpokládat, že stále víc ukrajinských mužů pracujících v ČR do ní bude odcházet bojovat.
Nahlíženo z pohledu pracovního trhu prostě v krátkém období Ukrajinců ubude, což dopadne i na malé a střední podniky, které je přímo nezaměstnávají. Berou ale pracovní sílu ze stejného trhu.
Stavebnictví totiž nejsou jen velké developerské firmy a obří stavitelé státních infrastrukturních zakázek. Tyto velké firmy jsou primárně finální sběrnicí výrobků a služeb, které vyrábějí a vytvářejí malé a střední firmy a jednotlivě je dodávají těmto zhotovitelům. Vyšší očekávané stavební zakázky by se tedy měly přelít i do vyšších zakázek pro dodavatele – a to nejen vyšším objemem, ale i velkou rozmanitostí.
Stavebnictví má ze všech sektorů ekonomiky nejširší „multiplikační efekt“ do dalších sektorů – není téměř odvětví výroby, které by nebylo nějak využíváno při nějaké stavbě. A jsou to právě malé a střední firmy, které svou vlastní různorodostí mohou nejlépe pokrýt pestrost této nabídky.
Statistické šetření se zabývalo optimismem podnikatelů jako celku. Ten pokračoval v mírném růstu předchozích tří měsíců, tentokráte o 1,9 bodu na hodnotu 100,7, což odpovídá úrovni z léta roku 2019. Vzhůru jej tentokráte táhl hlavně tradiční faktor na konci zimy – obnova sektoru stavebnictví a jeho zakázek. I během pandemie však již byl index o čtyři body výše – na začátku loňského léta.
Důvěra podnikatelů ve stavebnictví je na historicky nejvyšší úrovni od začátku sledování, index optimismu se vyšplhal v únoru na 128,9 a těsně tak překonal předchozí rekord z ledna 2019 (128,6). Firem s nedostatečnými zakázkami sice neubylo, ale zvyšuje se optimismus o zakázkách na příští tři měsíce.
Druhý nejvyšší nárůst optimismu zaznamenal v únoru sektor služeb (o 3,3 bodu na 99,8). Ten se tak poprvé dostal na předpandemickou úroveň z února 2020 (97,8). Sektor služeb byl obětním beránkem státních omezení během celých dvou let pandemie, a dopadl tak mnohem silněji na základní stavební kámen každé ekonomiky – malé a střední podniky, mnohem více než například na průmysl, dominovaný většími firmami. V únoru navíc průmysl zaznamenal pouze drobný nárůst optimismu (o 0,7 body), a tak i zde je jarní návrat optimismu tažen spíše sektorem služeb, kde malé a střední podniky dominují.
V odvětví obchodu hrají malé a střední podniky také dominantní roli. Je to zároveň jediný sektor, který zaznamenal v únoru pokles optimismu (o 1,6 bodu na 103,4). Nejde však o klesající trend, pouze o stabilizaci již dříve vykonaného návratu optimismu alespoň na předcovidovou úroveň z loňského roku.
Nesmíme však zapomenout, že návrat optimismu na předcovidovou úroveň není to samé jako návrat obratu na předcovidovou úroveň. Ten zůstává u malých a středních podniků hluboko pod svým potenciálem, lidé mají stále strach z dalších omezení, více spoří, a nyní se k tomu přidá ještě strach z další eskalace blízkého válečného konfliktu.
Růst optimismu jen znamená, že malí a střední podnikatelé poznali během státních omezení ekonomiky mnohem hlubší dno, než si před Covidem byl kdokoli schopen představit, a tak relativně k tomuto dnu se alespoň navrací naděje, že omezení se nebudou vracet v takové míře. Každá omezení totiž zvyšují dominanci velkých firem na trhu, a tak je pestrost a nabídka pro nás všechny po takových omezeních vždy menší.
JOSEF JAROŠ, předseda představenstva AMSP ČR
Foto + Zdroj: Spindoctors s.r.o.
Co udělá válka na Ukrajině s českým trhem práce?
05.03.2022, Autor: Z blogosféry