Recenze novely zákona o krizovém řízení a zákona o pravomoci Policie České republiky a obecní policie postihovat porušení krizových opatření a mimořádných opatření nařízených v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky.
Autor: vláda
Datum předložení: 11. 11. 2021
Hodnocení EM: 50%
Vládní protiepidemická opatření jsou zmatečná, nepředvídatelná a nelogická. Proč máme zavřené vánoční trhy vedle obchodního střediska, kde je v předvánočním čase hlava na hlavě? A co teprve farmářské trhy? Opravdu jsou něčím jiným než trhy vánoční? Ještě že se v šatně už převléká nová vláda, která tomu učiní přítrž. Nebo ne? Co když je to prostě tak, že nepředvídatelný je především samotný koronavirus, pandemie nemá logiku a i příští vláda je odsouzena k pokračování boje s nákazou ve volném stylu pokus omyl. Mnohé z výroků designovaného ministra zdravotnictví Válka tomu nasvědčují.
Jisté je pouze to, že slibovaná tečka je spíše dvojtečkou k uvození další věty či písmena řecké abecedy. Ta se mimochodem skládá z 24 písmen a možná brzy dojdou její znaky. Na každou vlnu musí vláda reagovat, aby zabránila kolapsu zdravotní péče a ve skutečnosti je jedno, co zavře, podstatné je omezit mezilidské kontakty, a to zejména tam, kde nejsou nezbytné. Pak už se jen čeká, jestli to bude stačit a pokud nikoli, z osudí se vytáhne další mimořádné nebo krizové omezení. Někdy to ovšem působí dojmem, jakoby se virus šířil ve vlnách na vládních opatřeních nezávislých, a ta je spíše kopírují, než předstihují.
Zjednodušeně řečeno můžeme říci, že ke zvládání pandemie je na výběr postup v režimu tří zákonů. V nejméně závažné situaci jsou opatření vyhlašována podle zákona o ochraně veřejného zdraví, následuje pandemický zákon, přijatý k tomu, abychom se na počátku tohoto roku vymanili z nekončícího nouzového stavu. Nejrozsáhlejšími pravomocemi vláda disponuje při vyhlášení nouzového stavu, kdy se postupuje podle krizového zákona. Velká část zmatků, kterých jsme od počátku pandemie svědky, je způsobována nejistotou a spory o to, co který z těchto zákonů umožňuje a kdo je oprávněn to vyhlašovat a kontrolovat.
To je také důvod, proč vláda znovu přichází s novelou krizového zákona, kterou jí v minulém volebním období zamáznul Senát. Novela má postavit najisto, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny strpět omezení své podnikatelské činnosti a pokud své povinnosti neplní, mohou dostat pokutu až do výše 3 milionů. Ze speciálního zákona o pravomoci policie a obecní policie postihovat porušení krizových opatření a mimořádných opatření se má do krizového zákona „přestěhovat“ pravomoc ukládat pokuty příkazem na místě, a to jak fyzickým tak právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Svůj návrh vláda odůvodňuje tvrzením, že krizový zákon, ušitý původně na povodně, neumožňuje za porušení nařízení z něj vyplývajících, trestat podnikající fyzické osoby a osoby právnické. Pokutu tak může dostat zaměstnanec restaurace nebo prodejny, otevřené v rozporu s vládními opatřeními, nikoli jeho zaměstnavatel, který mu práci nařídil. Vláda tudíž chce krizový zákon sjednotit včetně výše sankce se zákonem o ochraně veřejného zdraví i pandemickým zákonem a navíc přidává policii i městským strážníkům pravomoc uložit právnickým osobám pokutu na místě.
Na první pohled to zní logicky, na druhou stranu je zde otázka, zda se náhodou do zákona z velké části nevkládá něco, co z něj už lze tak jako tak dovodit. Jestliže má stát právo omezit podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření, pak je samo sebou, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny takové omezení strpět a pokud tak neučiní, lze rovněž dovodit, že za to podléhají sankci. Možná jí nemohli dostat od policie na místě, těžko si však představit, že někdo zaplatí strážníkovi na místě milion nebo tři. Takový flastr už musí projít nějakým přestupkovým řízením.
Návrhem zákona stát fakticky přiznává, že právnické osoby ani podnikající fyzické osoby krizová opatření vlády nebyly povinny respektovat. Potom se stát nemůže divit, pokud prohraje žaloby, které na něj dotčení podnikatelé dají. Namísto právní jistoty tak může přijetí zákona právní nejistotu ještě více prohloubit, což je mimochodem dost obtížně představitelné. Co si představit můžeme, je, jak policie nově nabytou pravomoc využije. S vymáháním opatření má totiž dlouhodobě potíž. Ne že by nic nedělala, formálně vykazuje velké množství kontrol, namísto pokut ale lidem domlouvá.
Přijetí návrhu se všemi riziky by mělo smysl pouze za předpokladu, že příští vláda přistoupí k řešení pandemie přece jen trochu jinak, než ta současná. Pokud se vrátíme k zásadě, že veřejná moc má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopna též kontrolovat a vymáhat, je na místě také zvážit, zda skutečně není třeba pravomoci policie posílit. Pokud ale budeme nadále namísto nefunkčních opatření přijímat další, která nebude nikdo respektovat a velkou část stejně zruší soud, přijetí návrhu zákona nic nevyřeší.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce e-news
Recenze novely zákona o krizovém řízení a zákona o pravomoci Policie České republiky a obecní policie
12.12.2021, Autor: swp, red