Recenze novely Ústavy.
Hodnocení Ekonomického magazínu: 100 procent.
Autor: poslanci Černochová, Babiš, Hamáček, Fiala a další s výjimkou KSČM a SPD
Datum předložení: 29. 7. 2019
Stanovisko vlády: souhlas.
O vojácích se říká, že se vždy připravují na minulou válku. Což o to, vojáci milují plánování a z minulých válek pro ně plyne hodně poučení. Vždyť vojenská taktika nutně musí vycházet z velkých bitev minulosti včetně takových, jaké svedl Alexander Makedonský nebo Římané s Hannibalem u Cann. Že se přitom občas spletou, něco neodhadnou nebo popletou, je nutnou daní za neznalost budoucnosti a budoucích technických vymožeností. Vojenské plánování narušují ovšem i někteří politici, kteří po nich chtějí, aby spíše než válku plánovali boj s globálním oteplováním nebo genderovou nerovností.
Nemalou komplikaci střednědobého vojenského plánování představuje rovněž platná úprava vysílání našich vojáků do zahraničí, stejně jako pobyt cizích armád na našem území. Veškeré otázky s tím související jsou upraveny v čl. 43 Ústavy, která je velmi striktní. A byli to právě politici, kteří v době, kdy se Ústava psala, měli v živé paměti události z let 1938 a 1968, a trvali proto na tom, aby o vojenských či obranných záležitostech rozhodoval hlavně Parlament a vláda měla jen omezené pravomoci, které si navíc musí nechávat potvrdit oběma komorami zákonodárného sboru.
Parlament tak dnes podle Ústavy rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, o účasti v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž jsme členem, vyslovuje souhlas s vysláním našich vojáků do zahraničí nebo s pobytem cizích armád na našem území. Samotná vláda může rovněž rozhodnout o vyslání našich vojáků či pobytu cizích, maximálně však na 60 dnů, a to pod podmínkou, že se jedná o plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, účast na mírových operacích se souhlasem přijímajícího státu, nebo o účast na záchranných pracích při živelních pohromách nebo velkých haváriích.
Šedesátidenní vládní souhlas ale může kdykoli ukončit kterákoli z obou komor Parlamentu, které musí vláda neprodleně informovat. To samé platí i o vysílání našich vojáků na cvičení do zahraničí a rozhodování o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území ČR. Ve stejném režimu je i rozhodování o průjezdech a přeletech ozbrojených sil jiných států přes naše území. I k nim má dávat souhlas vláda a neprodleně informovat obě komory parlamentu. Problém je, že v těchto případech to není ani technicky proveditelné. Tedy alespoň tak, jak Ústava předpokládá.
Pro představu: Jen za druhé pololetí roku 2018 bylo uskutečněno 3 618 leteckých přeprav, 262 přistání z toho 8 přistání ve prospěch AČR. V rámci pozemních přeprav bylo uskutečněno 336 samostatných přesunů, 30 silničních proudů, a projely přes nás 4 vojenské vlaky. Pokud tedy má někdo za to, že tudy čas od času projede konvoj americké armády, aby zaparkoval na D1, je na omylu. Kdyby vláda každý takový průlet nebo průjezd měla předem schválit a neprodleně informovat parlamentní komory, jak diktuje ústava, nedělala by nic jiného. Proto se už řadu let postupuje jinak a popravdě řečeno neústavně.
Vláda schvaluje obecný souhlas s přelety a průjezdy ozbrojených sil na rok dopředu, přičemž v tomto souhlasu je výčet ozbrojených sil, kterým ho Ministerstvo obrany a zahraničních věcí mohou udělit. Parlamentu jsou pak dvakrát do roka předávány zprávy s přehledem uskutečněných přeletů a průjezdů. Možnost parlamentu rozhodnutí respektive souhlas vlády zrušit, je nulová, protože dostává informace o přepravách uskutečněných a nikoli plánovaných. Jinak to ani není možné, protože požadavky na uskutečnění nějaké přepravy přicházejí obvykle jen s velmi krátkým předstihem a je nutné je operativně řešit.
Jiná praxe je u vojenských cvičení a vysílání našich vojáků do misí. Plán cvičení bere Parlament na vědomí rok předem a s účastí našich vojáků s vyčíslením počtu v jednotlivých zahraničních operacích vyslovuje souhlas dokonce dva roky dopředu. Dosavadní úpravu má ambici změnit poslanecký návrh novely Ústavy, který by postavení vlády posílil. Navrhuje se zrušit ústavní omezení pro vyslání našich vojáků. Vládě by to umožnilo operativně vyslat (nebo přijmout cizí) vojáky, aniž by musela dumat, zda jsou splněny výkladově sporné podmínky. Omezení na 60 dní zůstává, stejně jako možnost parlamentu zasáhnout.
V případě průjezdů a přeletů ozbrojených sil jiných států se navrhuje upravit znění Ústavy tak, aby vládě byla dána možnost zvolit i způsob povolování jednotlivých průjezdů a přeletů. Navrhované znění fakticky směřuje k legalizaci stávající praxe. Poslední navrhovanou změnou je nahradit povinnost vlády informovat Parlament „neprodleně“ formulací „bez zbytečného odkladu“, která lépe vyjadřuje skutečnost, že k informování Parlamentu ČR dojde způsobem a v termínu obvyklým při komunikaci mezi vládou a Parlamentem. Jinými slovy vláda rozhodne, ale nemusí hned osedlat koně s rychlým poslem na Malou Stranu.
V současném bezpečnostním prostředí se větší flexibilita vlády při vysílání vojáků může hodit třeba při osvobozování rukojmí v nějaké zhroucené zemi, kde těžko získáte svolení neexistující vlády. K tomu patří i možnost pozdržet informování poslanců a senátorů, kteří beztak všechno vyslepičí. Obdobný návrh už sněmovna projednávala v minulém volebním období, kdy se pro něj nepodařilo získat podporu sociálních demokratů. Tentokrát podpisy připojili předseda strany Hamáček i poslaneckého klubu Chvojka. Že pro něj nebudou hlasovat komunisté a SPD je předem jisté, ale to kvalitu zákona nijak nesnižuje. Spíše naopak.
– red, swp –