Recenze zákona o volbách do Parlamentu ČR. Hodnocení Ekonomického magazínu: 40 procent
Autor: poslanci KDU
Datum předložení: 13. 11. 2019
Stanovisko vlády: neutrální
Už brzy tomu bude dvacet let, kdy sněmovna schválila volební zákon, který měl jednou provždy vyřešit potíže při utváření povolebních koalic. Klíčový bod opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS měl zajistit, aby vítězná strana s 30 a více procenty hlasů ve volbách, jednoduše žádnou koalici uzavírat nemusela, neboť bude mít ve sněmovně sama nadpoloviční počet mandátů. Oficiálně ale obě strany tvrdily, že kromě snadnějšího vytváření programově pevných a stabilních většinových vlád, dojde i k posílení odpovědnosti poslanců a vyššímu vlivu voličů na výsledek voleb.
K dosažení tohoto cíle měly posloužit dvě hlavní změny volebního zákona. Tou první bylo vytvoření 35 volebních obvodů, přičemž k každém z nich mělo být rozděleno 4 až 8 mandátů (v průměru 6). Samotné přidělení mandátů pak mělo být prováděno tzv. vyrovnávací d´Hondtovou metodou, kreativně vynalezenou tehdejším poslancem ČSSD Koudelkou, aby prostřednictvím úpravy řady dělitelů počtu platných hlasů dále nahrál silnějším stranám. Výsledkem pak byl volební systém, který by tehdejší ČSSD ve volbách s 32 procenty stačil k zisku 102 mandátů namísto 74, s nimiž po vítězných volbách reálně disponovala.
Opozičně smluvní reforma volebního systému narazila na Ústavní soud. Ten konstatoval, že je v rozporu s článkem 18 Ústavy ČR, stanovující zásadu poměrného zastoupení voleb do Poslanecké sněmovny: Zvýšení počtu volebních krajů na 35, stanovení nejnižšího počtu mandátů v kraji na 4 a způsob výpočtu podílů a přikazování mandátu pomocí upravené d’Hondtovy formule představuje ve svém úhrnu takovou koncentraci integračních prvků, jež ve svých důsledcích vede již k opuštění kontinua ještě způsobilého zaznamenávat alespoň přivrácení k modelu poměrného zastoupení.
V reakci na nález Ústavního soudu byla koncem roku 2001 sněmovnou a posléze i Senátem schválena novela zákona o volbách v podobě, jak ji známe dnes. Čtrnáct volebních obvodů s klasickou d’Hondtovou metodou přepočtu hlasů na mandáty. Z původní reformy zůstala zachována zvýšená vstupní formule pro koalice, která je až do čtyř zúčastněných stran součtem pětiprocentních klauzulí za každou z nich. Toto ustanovení bylo namířeno proti tehdejší Čtyřkoalici, jejíž preference atakovaly 30 procent a tím jako jediná ohrožovala dlouhodobou dominanci velkých hráčů, což ODS ani ČSSD nehodlaly připustit.
Konečně se tak dostáváme k návrhu zákona, který má volební systém znovu zreformovat. Proklamovaným cílem tentokrát není ustanovování stabilních vlád, ale větší spravedlnost v zastoupení politických stran. Předkladatelé upozorňují, že politická uskupení s nižším počtem voličů musí pro zisk mandátu získat nepoměrně více hlasů než strany velké. Účelem novely je tento nedostatek zcela odstranit, a rozdělování mandátů více podřídit zásadě poměrného zastoupení. Vláda se k tomu postavila neutrálně, což je pochopitelné. Hlavním gestorem volebních zákonů je ministerstvo vnitra řízené ČSSD, jejíž preference už dávno nevykazují oněch 30 procent jako v dobách opoziční smlouvy.
Navrhovaná úprava se podle předkladatelů vrací k principu poměrného volebního systému založeného na principu, že ke zvolení poslance jakékoli politické strany či koalice stran postačuje podpora stejného počtu voličů. Kandidujícímu subjektu má být na celorepublikové úrovni přidělen takový počet mandátů v poměru k celkovému počtu poslanců, jaký je poměr získaných hlasů voličů k celkově odevzdaným platným hlasům. Při současném rozložení sil by takto nastavený systém uškodil hnutí ANO, zatímco ostatní hráči, především ti „pětiprocentní“, by díky němu posílili. Možná právě proto má návrh šanci na úspěch.
Spravedlnost je fajn, ale ve volbách není vším. Každý smysluplný volební systém sleduje a vyvažuje dva legitimní cíle. Jedním je spravedlivé zastoupení ve sněmovně a druhým usnadnit vytváření vlád takovým přepočtem hlasů na mandáty, který posílí největší strany, aby usnadnil vytvoření většiny. Náš systém v tom není žádnou výjimkou. Předkladatelé návrhu argumentují tím, že posilování nejsilnějších stran k snadnějšímu utváření vlád nevede, a proto chtějí tento atribut systému zcela zrušit a přidat do něj více mandátů pro malé, rozuměj pro sebe. I tentokrát jde tedy o návrh značně účelový.
Stejně jako žádný systém nezaručí úplně spravedlivé rozdělení mandátů, ostatně pětiprocentní klauzule má být zachována, nelze ani zaručit, že posílení nejsilnějších hráčů povede k ustavení stabilní vlády. Můžete nalajnovat krásné hřiště, stanovit dokonalá pravidla, ale fotbal se hrát nebude, pokud se jednotlivé týmy a hráči budou navzájem vylučovat a odmítat hrát spolu i proti sobě. V politice mohou být důvody pro vylučování osob či celých partají klidně i legitimní, změna pravidel to ale těžko napraví. Leda bychom věřili, že až bude vláda sestavena z pěti malých stran a dvou či tří koalic, bude konečně líp.
– swp, red –
Novela volebního zákona by mohla významně pomoci malým stranám
29.12.2019, Autor: Z blogosféry