Recenze zákona o dani z vybraných digitální služeb. Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 procent.
Autor: vláda
Datum předložení: 27. 11. 2019
Ptali se zloděje, proč to udělal: „Prostě jsem chtěl ty peníze“, opáčil udiveně. Co je nemravné pro jedince, bývá běžně považováno za mravné pro stát, jen je nutno zaobalit to do ušlechtilých myšlenek. Když ministryně Schillerová zvyšuje daně z cigaret a alkoholu, mluví o škodlivosti kouření a ochraně zdraví, ale nenechme se zmást, ve skutečnosti jí jde o ty peníze. Kdyby lidé přestali kouřit a pít alkohol, nebylo by z čeho rozdávat. Ba co víc, dožívali bychom se vyššího věku a stát by nás musel déle živit.
Jedna z možností, jak nezvyšovat daně, a přesto dostat peníze, je vymýšlet daně nové, pokud možno takové, které zaplatí někdo jiný (alespoň zdánlivě), nepopulární jako banky, nebo cizí, jako třeba Mark Zuckerberg. Digitální daň, jejíž zavedení navrhuje vláda, je přesně takovou daní. Je nová a vztahovat se má jen na některé. Jak návrh zákona napovídá, půjde o daň z vybraných digitálních služeb, přičemž jejich výběr je nastaven tak, aby daň platili velcí američtí hráči na tomto poli, jako jsou Google, Facebook, Amazon či Apple.
Nejprve ale k tomu, co má být zdaňováno. Jedná se o tři kategorie platně poskytovaných služeb: (1) provedení cílené reklamní kampaně, (2) využití mnohostranného digitálního rozhraní a (3) poskytnutí dat o uživatelích. Plátcem daně budou pouze právnické osoby, které buď patří do skupiny s konsolidovaným výnosem přesahujícím 750 milionů EUR, nebo které takového výnosu dosahují samy. Současně musí tyto právnické osoby v rozhodném období inkasovat v České republice alespoň 50 milionů korun.
Aby nová daň nepříznivě nedopadla na malé, rozuměj české společnosti poskytující zdanitelné služby, zakotvuje návrh zákona u jednotlivých zdanitelných služeb minimální prahy pro zdanění. V případě provedení cílené reklamní kampaně a poskytnutí dat o uživatelích jde o úplaty připadající na Českou republiku ve výši nejméně 5 milionů korun a v případě využití mnohostranného digitálního rozhraní musí toto rozhraní mít více než 200 tisíc uživatelských účtů.
Vláda návrh zavedení digitální daně odůvodňuje tím, že společnosti by měly platit daně tam, kde vytváří zisky a vzniká hodnota. Současná úprava daně z příjmů právnických osob je založena mj. na konceptu daňového rezidenství a stálé provozovny (předpoklad fyzické přítomnosti a reálně vykonávaných aktivit), „který již zcela neodpovídá a přestává fungovat v dnešním moderním kontextu snadného přeshraničního provádění činností mezi subjekty bez nutnosti fyzické přítomnosti“. Takže, chceme ty peníze, vždyť to dělá 5 miliard ročně!
Nutno připustit, že naše vláda v tom nejede sama. O digitální dani se debatuje na úrovni OECD i EU, kde už byl dokonce vytvořen návrh směrnice se třemi okruhy zdanitelných příjmů, a to z online cílené digitální reklamy, ze zpřístupnění digitálních rozhraní uživatelům a umožnění interakcí mezi nimi a také z prodeje uživatelských dat. Na základě iniciativy Francie a Německa byl tento návrh zúžen pouze na online cílenou digitální reklamu. Ani to však neprošlo, a tak přistupují některé státy k zavedení této daně samostatně.
Česká vláda tvrdí, že přijetím vlastní úpravy vytváří tlak na mezinárodní instituce a uspíšení prací na přijetí mezinárodního řešení. Jakmile se tak stane, naše digitální daň údajně skončí. Ještě před rokem ale byla naše vláda úplně jinde. Spolu s Iry, Finy a Švédy jsme přijali dokument, který před zavedením digitální daně varoval, neboť by prý mohla porušovat mezinárodní smluvní závazky. K tomu lze snad dodat pouze to, že zavádění jakékoli společné evropské daně zavání nebezpečným precedentem.
Nyní je všechno jinak. Chceme ty prachy! A protože jich zjevně potřebujeme hodně, navrhujeme digitální daň v širší verzi z návrhu původní směrnice. Oproti jiným zemím, které už digitální daň zavedly, se nespokojíme s nějakými třemi procenty, ale chceme jich rovnou sedm. Faktem je, že pro USA a jejich samolibého prezidenta asi nejsme srovnatelní s Francií, které už pohrozil odvetným clem na víno, nicméně až bude Trump zvažovat zvýšení cel na dovoz evropských (rozuměj německých vyráběných v Česku) aut, jistě to vezme v úvahu.
A co když si takový Google řekne, že na nás kašle a nic platit nebude? I na takové ptáčky má naše ministerstvo financí háčky. Hodlá totiž využít institut nespolehlivého plátce, který známe z DPH. Pokud si od takového ptáčka odeberete zboží nebo službu, budete ručit za DPH, kterou má odvést finančnímu úřadu on. Jinými slovy, zaplatíte daň místo něj, což ve skutečnosti udělají zadavatelé reklamy u digitálních gigantů tak jako tak, neboť lze očekávat, že tato reklama se zavedením daně asi tak o sedm procent podraží. Ale o tom už vláda mlčí.
– swp, red –
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
