Ursula von der Leyenová na začátku roku 2025 představila ambiciózní plán „Kompas konkurenceschopnosti“, který má Evropu posunout na špičku globální ekonomiky. V září však výsledky vyvolávají otázky – zatímco některé kroky slibují pokrok, jiné narážejí na politické rozepře a byrokratické překážky. Jak si tedy Evropa vede v závodě s USA a Čínou?
Konkurenceschopnost jako mantra Evropy
Když Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, na začátku roku představila svůj „Kompas konkurenceschopnosti“, znělo to jako startovací výstřel k nové éře. Cíl? Posílit postavení Evropské unie v globální ekonomice, kde zaostáváme za Spojenými státy i Čínou. Plán slibuje všechno možné – od snížení byrokracie o 25 % (u malých a středních podniků dokonce o 35 %), což by firmám mohlo ušetřit až 37 miliard eur ročně, až po masivní investice 20 miliard eur do tzv. gigatováren umělé inteligence. Do června bylo podáno 76 návrhů na tyto projekty z 16 členských států, včetně České republiky, která navrhuje lokalitu poblíž Prahy. Zní to působivě, ale jak to vypadá v realitě?
Pojďme se podívat do minulosti. Už v roce 2000 jsme měli Lisabonskou strategii, která chtěla z EU udělat „nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku“ do roku 2010. Výsledek? Fiasko. Krize, byrokracie a strukturální problémy nás brzdily tehdy a zdá se, že některé přízraky minulosti nás pronásledují i dnes.
Zelená transformace: Motor nebo brzda?
Jedním z pilířů plánu je tzv. Dohoda o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal), která mobilizuje přes 100 miliard eur na dekarbonizaci průmyslu. V červnu byl přijat zjednodušený rámec státní podpory, což má firmám usnadnit přechod na čisté technologie. K tomu se přidává pokrok v energetické bezpečnosti – EU výrazně snížila závislost na ruských fosilních palivech díky plánu REPowerEU a míří k úplnému odpojení do roku 2027. Kontroverzní dohoda s USA na nákup energetických produktů za stovky miliard dolarů vyvolává kritiku, zejména ve Francii, kde ji považují za ústupek washingtonským zájmům.
Naše průmyslová základna, silně závislá na energiích, čelí rostoucím nákladům. Svaz průmyslu a dopravy ČR varuje, že zelená transformace může bez dostatečné podpory ohrozit konkurenceschopnost našich firem.
Byrokracie a rozepře
Slib snížit byrokratickou zátěž zní jako hudba budoucnosti, ale realita je jiná. Podniky, včetně těch českých, hlásí, že administrativní povinnosti se spíše rozšířily. A co víc, politické neshody mezi členskými státy brzdí pokrok. Zatímco Německo podporuje posílení energetické strategie, státy střední a východní Evropy, včetně ČR, se obávají centralizace a reformy regionálních fondů. Levicoví a zelení europoslanci zase kritizují zjednodušení byrokracie jako oslabení ekologických cílů.
Kam směřujeme?
Dnes se zdá, že Evropa balancuje mezi nadějí a skepsí. Podle dostupných analýz se realita pohybuje někde mezi optimistickým scénářem, kde reformy povedou k růstu a strategické autonomii, a realistickým scénářem, kde politické rozepře a pomalá implementace omezí pokrok. Jak ukazují data z europa.eu, Evropská komise předložila letos už 51 nových iniciativ na podporu konkurenceschopnosti. Ale bez jednoty členských států a skutečného snížení byrokracie může zůstat vše jen na papíře. A co když se nepoučíme z minulosti? Lisabonská strategie nám ukázala, že velké sliby bez reálných kroků jsou jen prázdná slova.
Plán Ursuly von der Leyenové je jako mapa k pokladu – ukazuje směr, ale cesta je plná překážek. Vidíme první úspěchy, jako je pokrok v dekarbonizaci či snížení závislosti na ruských energiích, ale také staré problémy, jako byrokracie a politické neshody. Pro nás v Česku je klíčové, abychom se aktivně zapojili a hledali rovnováhu mezi evropskými ambicemi a našimi potřebami.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Politico.eu, europa.eu