Posunutí možnosti domáhat se náhrady škody za nesprávný úřední postup nebo soudní rozhodnutí ještě před zahájením trestního stíhání je podle advokátů, které oslovil EM, průlomové. Rozhodl tak Ústavní soud v případu, kdy stěžovateli zemřela manželka v době, kdy byl teprve policií přešetřován.
Advokáti se ale zároveň shodují v tom, že jde o extrémní případ.
Ústavní soud vyhověl stížnosti, v níž byl stěžovatel trestně stíhán od června roku 2005 do června roku 2007, kdy bylo trestní řízení skončeno usnesením Okresního soudu v Znojmě, a věc byla předána Městskému úřadu ve Znojmě, neboť se nejednalo o trestný čin, ale pouze o možný přestupek. Přičemž správní orgán následně rozhodl o odložení, protože odpovědnost za přestupek zanikla. Stěžovatel se v souvislosti s nezákonným trestním stíháním domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy.
Obecné soudy v projednávané věci uzavřely, že se jakékoli kroky orgánů činných v trestním řízení před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání nemohly negativně projevit v osobní sféře stěžovatele a nemůže k nim být při posuzování odpovědnosti státu za vadný výkon veřejné moci přihlíženo. Rozhodný okamžik v této souvislosti spojují až se zahájením trestního stíhání, což je sice významný milník trestního řízení, se kterým jsou spojeny příslušné právní následky, avšak samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze posuzovat izolovaně bez okolností, jež k jeho vydání vedly.
Podle ÚS ale v případu rozhodl že spojují-li obecné soudy odpovědnost státu za újmu způsobenou jednotlivci v trestním řízení striktně s vydáním usnesení o zahájení trestní stíhání, aniž by s ohledem na specifické okolnosti věci zohlednily negativní následky způsobené mu v přípravné fázi trestního řízení, postupují v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod příliš formalisticky a nesouladně se smyslem a účelem odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. „Stát nelze a priori zbavit jeho odpovědnosti strohým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání,“ konstatuje se v rozsudku.
„Nález Ústavního soudu lze v obecné rovině pozitivně kvitovat. Jde o průlomové rozhodnutí v tom smyslu, že doposud bylo judikaturou dovozováno, že nemajetkové újmy se lze domáhat pouze tehdy, bylo-li ve věci zahájeno trestní stíhání,“ komentuje člen představenstva ČAK Lukáš Trojan. Uvedenou judikatorní doktrínu citovaným rozhodnutím Ústavní soud podle Trojana narušil, když konstatuje, že při zachování restriktivního přístupu lze při existenci výjimečných okolností přiznat nemajetkovou újmu i v případech kdy trestní stíhání zahájeno nebylo, tedy trestní věc se nacházela v procesním stadiu prověřování. Osobně považuje Trojan předmětné rozhodnutí Ústavního soudu za rozhodnutí podporující trend, kterým se ubírá judikatura i teorie, tedy že stát je povinen nést odpovědnost a restituovat újmu, kterou svým občanům působí v podobě nezákonného trestního stíhání nově i v případě excesivního prověřování. „Ze zkušenosti svých klientů vím, že už samotné prověřování i trestní stíhání je pro každého člověka mimořádnou psychickou zátěží. Psychická zátěž se umocňuje hrozbou odsouzení či dokonce hrozbou uložení trestu odnětí svobody. Následky psychického tlaku vyvíjeného na klienty, kteří čelí trestním řízením, jsou rodinné problémy často ústící v rozpady rodin, existenční problémy, ztráty zaměstnání možnosti výdělku, společenská difamace. Bohužel často si trestní řízení vybírá daň v podobě zdravotních komplikací vedoucí až k fatálním následkům.“
V případě, že je trestní řízení ať již v jakékoliv fázi, nedůvodné či dokonce šikanózní či uměle prodlužované, je zcela na místě, aby stát důstojně odškodnil své občany. Bohužel výše částek poskytovaná v rámci nemajetkové újmy dobrovolně státem je symbolická a rozhodně nepůsobí jako reflexe následku, který stát způsobil. Lze jen doufat, že stávající politická reprezentace naplní programové prohlášení vlády a přijme odpovědnost za bezdůvodně narušené a poškozené lidské osudy, míní Trojan.
S odůvodněním rozhodnutí Ústavního soudu se ztotožňuje i místopředseda ČAK Petr Toman, domnívá se však, že v daném případě šlo o natolik specifický případ (sebevražda manželky čtyři dny před zahájením trestního stíhání), že se v budoucnu mnoho podobných případů vyskytovat nebude. Ostatně i sám Ústavní soud na specifičnost tohoto případu poukazuje, a dodává, že nález nekonstituuje univerzální právo každého jednotlivce domáhat se náhrady újmy proti státu jen proto, že vůči němu bylo zahájeno trestní řízení a že se musel podrobit s tím souvisejícím běžným úkonům orgánů činných v trestním řízení. „Na druhou stranu závěr Ústavního soudu o tom, že výše peněžitého zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním nesmí být pouze symbolická, musí zcela splnit kompenzační funkci, přičemž má zohledňovat i případnou újmu vzniklou před zahájení trestního stíhání, je důležitý a bude jím v budoucnu jistě často argumentováno.“
Jak vysvětluje místopředseda ČAK Tomáš Sokol, je to další kolo letitého sporu o rozsah náhrady nemajetkové újmy. V tomto případě jsou zvlášť důležité tři závěry Ústavního soudu. Jednak ten meritorní, tedy to, že ve výjimečných případech je nutno hradit i újmu způsobenou úředním postupem před zahájením trestního stíhání. Dále Ústavní soud hovoří o potřebě zasadit poskytnutí přiměřeného zadostiučinění do kontextu současného „mediálního světa“. „Dosavadní soudní praxe spočívá v zásadním odmítání náhrady újmy způsobené zveřejněním informace o trestním stíhání (až na velmi vzácné výjimky) s tím, že stát není odpovědný za to, co media publikují,“ vysvětluje Sokol. „Stát, resp. soudy jen neochotně přiznávají částky, o kterých by se dalo uvažovat jako o alespoň přijatelné reparaci. A poměrně často v této problematice dochází k posunu až na základě nálezu Ústavního soudu.“
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek
Ústavní soud vyhověl stížnosti, v níž byl stěžovatel trestně stíhán od června roku 2005 do června roku 2007, kdy bylo trestní řízení skončeno usnesením Okresního soudu v Znojmě, a věc byla předána Městskému úřadu ve Znojmě, neboť se nejednalo o trestný čin, ale pouze o možný přestupek. Přičemž správní orgán následně rozhodl o odložení, protože odpovědnost za přestupek zanikla. Stěžovatel se v souvislosti s nezákonným trestním stíháním domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy.
Obecné soudy v projednávané věci uzavřely, že se jakékoli kroky orgánů činných v trestním řízení před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání nemohly negativně projevit v osobní sféře stěžovatele a nemůže k nim být při posuzování odpovědnosti státu za vadný výkon veřejné moci přihlíženo. Rozhodný okamžik v této souvislosti spojují až se zahájením trestního stíhání, což je sice významný milník trestního řízení, se kterým jsou spojeny příslušné právní následky, avšak samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze posuzovat izolovaně bez okolností, jež k jeho vydání vedly.
Podle ÚS ale v případu rozhodl že spojují-li obecné soudy odpovědnost státu za újmu způsobenou jednotlivci v trestním řízení striktně s vydáním usnesení o zahájení trestní stíhání, aniž by s ohledem na specifické okolnosti věci zohlednily negativní následky způsobené mu v přípravné fázi trestního řízení, postupují v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod příliš formalisticky a nesouladně se smyslem a účelem odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. „Stát nelze a priori zbavit jeho odpovědnosti strohým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání,“ konstatuje se v rozsudku.
„Nález Ústavního soudu lze v obecné rovině pozitivně kvitovat. Jde o průlomové rozhodnutí v tom smyslu, že doposud bylo judikaturou dovozováno, že nemajetkové újmy se lze domáhat pouze tehdy, bylo-li ve věci zahájeno trestní stíhání,“ komentuje člen představenstva ČAK Lukáš Trojan. Uvedenou judikatorní doktrínu citovaným rozhodnutím Ústavní soud podle Trojana narušil, když konstatuje, že při zachování restriktivního přístupu lze při existenci výjimečných okolností přiznat nemajetkovou újmu i v případech kdy trestní stíhání zahájeno nebylo, tedy trestní věc se nacházela v procesním stadiu prověřování. Osobně považuje Trojan předmětné rozhodnutí Ústavního soudu za rozhodnutí podporující trend, kterým se ubírá judikatura i teorie, tedy že stát je povinen nést odpovědnost a restituovat újmu, kterou svým občanům působí v podobě nezákonného trestního stíhání nově i v případě excesivního prověřování. „Ze zkušenosti svých klientů vím, že už samotné prověřování i trestní stíhání je pro každého člověka mimořádnou psychickou zátěží. Psychická zátěž se umocňuje hrozbou odsouzení či dokonce hrozbou uložení trestu odnětí svobody. Následky psychického tlaku vyvíjeného na klienty, kteří čelí trestním řízením, jsou rodinné problémy často ústící v rozpady rodin, existenční problémy, ztráty zaměstnání možnosti výdělku, společenská difamace. Bohužel často si trestní řízení vybírá daň v podobě zdravotních komplikací vedoucí až k fatálním následkům.“
V případě, že je trestní řízení ať již v jakékoliv fázi, nedůvodné či dokonce šikanózní či uměle prodlužované, je zcela na místě, aby stát důstojně odškodnil své občany. Bohužel výše částek poskytovaná v rámci nemajetkové újmy dobrovolně státem je symbolická a rozhodně nepůsobí jako reflexe následku, který stát způsobil. Lze jen doufat, že stávající politická reprezentace naplní programové prohlášení vlády a přijme odpovědnost za bezdůvodně narušené a poškozené lidské osudy, míní Trojan.
S odůvodněním rozhodnutí Ústavního soudu se ztotožňuje i místopředseda ČAK Petr Toman, domnívá se však, že v daném případě šlo o natolik specifický případ (sebevražda manželky čtyři dny před zahájením trestního stíhání), že se v budoucnu mnoho podobných případů vyskytovat nebude. Ostatně i sám Ústavní soud na specifičnost tohoto případu poukazuje, a dodává, že nález nekonstituuje univerzální právo každého jednotlivce domáhat se náhrady újmy proti státu jen proto, že vůči němu bylo zahájeno trestní řízení a že se musel podrobit s tím souvisejícím běžným úkonům orgánů činných v trestním řízení. „Na druhou stranu závěr Ústavního soudu o tom, že výše peněžitého zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním nesmí být pouze symbolická, musí zcela splnit kompenzační funkci, přičemž má zohledňovat i případnou újmu vzniklou před zahájení trestního stíhání, je důležitý a bude jím v budoucnu jistě často argumentováno.“
Jak vysvětluje místopředseda ČAK Tomáš Sokol, je to další kolo letitého sporu o rozsah náhrady nemajetkové újmy. V tomto případě jsou zvlášť důležité tři závěry Ústavního soudu. Jednak ten meritorní, tedy to, že ve výjimečných případech je nutno hradit i újmu způsobenou úředním postupem před zahájením trestního stíhání. Dále Ústavní soud hovoří o potřebě zasadit poskytnutí přiměřeného zadostiučinění do kontextu současného „mediálního světa“. „Dosavadní soudní praxe spočívá v zásadním odmítání náhrady újmy způsobené zveřejněním informace o trestním stíhání (až na velmi vzácné výjimky) s tím, že stát není odpovědný za to, co media publikují,“ vysvětluje Sokol. „Stát, resp. soudy jen neochotně přiznávají částky, o kterých by se dalo uvažovat jako o alespoň přijatelné reparaci. A poměrně často v této problematice dochází k posunu až na základě nálezu Ústavního soudu.“
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
