CETA: Dilema zdanění tichého vína

Tiché víno, čili víno bez přídavku oxidu uhličitého, je v České republice z historických důvodů osvobozeno od spotřební daně, na rozdíl od jiných alkoholických nápojů jako jsou pivo, lihoviny nebo šumivá vína. Tato pozice se však otřásá obzvlášť v dobách, kdy vláda hledá do státního rozpočtu každou korunu. 

Špatné nastavení daně na tiché víno by mohlo mít významný dopad na vinařský průmysl. Česká republika má bohatou tradici vinařství, a vinaři varují, že jakékoli zvýšení nákladů by mohlo poškodit jejich konkurenceschopnost, zejména v porovnání se zahraničními vinaři, kteří těží z nižších daní nebo dotací ve svých zemích. Na druhou stranu všichni ostatní producenti alkoholu na území ČR jsou spotřební daní zatížení a tak se nabízí otázka, proč by měl stát nepřímo dotovat právě producenty tichého vína. 

Vliv zdanění tichého vína bude nepochybně přenesen na spotřebitele v podobách vyšších cen. Což povede k určitému snížení míry spotřeby. O jak velké snížení se bude jednat bude záviset na elasticitě poptávky. Nicméně zdravotnické instituce se shodují, že jedním z hlavních nástrojů k boji se závislostmi je právě cenotvorba. Získané finance by navíc mohly být využity na financování adiktologické a zdravotní péče, potřebné pro léčbu závislostí na alkoholu.

Otázka zdanění tichého vína je složitá a vyžaduje důkladnou analýzu všech aspektů – od dopadu na vinařský průmysl a spotřebitele, po potenciální daňové příjmy pro stát. Zatímco dodatečné daně by mohly přinést značné příjmy, je nezbytné zvážit i možné negativní důsledky pro domácí vinaře a spotřebitelský trh. Diskuse by měla pokračovat s ohledem na vyvážení ekonomických a zdravotních přínosů a zájmů všech zúčastněných stran.

FILIP BLAHA, analytik CETA

Foto: Pixabay

Zdroj: CETA