Řecko jako první v EU povolilo 13hodinové směny. Reformní skok, nebo krok zpět?

Řecko, které se po dluhové krizi pomalu zvedá na nohy, nyní testuje hranice evropských pracovních standardů. Podle Řeckého zákoníku práce, novelizovaného v říjnu, je tato delší směna dobrovolná a omezena na maximálně 37 dní v roce. Zaměstnanci dostanou 40% příplatek za přesčasy, což má kompenzovat zátěž. Současně se zavádí šestiměsíční zkušební doba, během níž mohou zaměstnavatelé propustit pracovníky bez náhrady, a to vše v rámci širší reformy, která zjednodušuje byrokracii.

Historický posun: Od krize k flexibilitě

Od roku 2000 do roku 2023 platil v Řecku standardní čtyřicetihodinový pracovní týden s pětidenní pracovní dobou, přestože dluhová krize v letech 2010–2018 přinesla snižování mezd a nezaměstnanost až 27 %. Žádné zásadní změny v délce prácovní doby nepřišly, ale realita byla jiná: mnoho Řeků si přivydělávalo nelegálně nebo druhými úvazky.

Rok 2024 přinesl první zlom – šestidenní týden v sektorech jako turismus či výroba, s 40% příplatkem za šestý den (nebo 115 %, pokud je svátek). Nyní jde Řecko dál: součet hodin z více pracovních poměrů nesmí překročit 13 za den.

Podle Eurostatu byl v roce 2024 průměrný týdenní pracovní čas v Řecku 39,8 hodiny – nejvyšší v EU, kde průměr činí 36 hodin. To znamená, že Řecko už teď vede v délce práce, ale za cenu nižší produktivity než v Německu, kde kratší směny vedou k vyšší efektivitě.

Flexibilita versus rizika

Řecká vláda to vidí jako nutný krok k modernizaci. Každý čtvrtý Řek má druhý úvazek, mzdy jsou nízké a životní náklady rostou – reforma má legalizovat přesčasy, posílit důchodový systém vyššími odvody a bojovat proti šedé ekonomice, která v Řecku tvoří až 20 % HDP.

„Je to o volbě, ne o nucení,“ tvrdí vládní koalice Nová demokracie, která má v parlamentu většinu. Na druhé straně stojí odbory jako GSEE a ADEDY, které chystají protesty a stávky proti  „návratu do středověku“. Varují, že dobrovolnost je iluzorní – v době dostatku práce budou zaměstnanci nuceni souhlasit, což ohrozí zdraví, rodinný život a rovnováhu mezi prací a odpočinkem.

Německé odbory už vyjádřily solidaritu a poukazují na svůj model: vysoká produktivita bez dlouhých směn. Evropské trendy jdou opačně – směrem k čtyřdennímu týdnu, jako v Belgii nebo na Islandu. Je to ironie osudu: zatímco zbytek Evropy hledá více volného času, Řecko se vrací k modelu továrního rytmu?

Řecká reforma může urychlit ekonomické oživení, ale zároveň přináší riziko sociálních konfliktů. Pokud se osvědčí, může inspirovat i další země s podobnými problémy; pokud ne, otevře debatu o evropských pracovních standardech.

Zdroj info: Politico.eu, Eurostat, Euractiv.com

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT