Inflace v ČR v červenci 2024 ožila víc, než se čekalo

V červenci se meziroční míra inflace zvýšila na  2,2 %. Nejzajímavější na tomto údaji je v podstatě pouze to, že se inflace odchýlila od všeobecného očekávání, a že i ČNB předpokládala nižší hodnotu, konkrétně 2 %.

Za srpen očekává dokonce hodnotu 1,8 %, což se asi nenaplní a finanční trhy to mohou hodnotit jako signál, že ČNB bude opatrnější se snižováním svých úrokových sazeb. To by mohlo v konečném důsledku posilovat kurz koruny. Jistě ale i z této argumentační konstrukce čtenář chápe, že se z maloobchodních cen již vytrácí loňské inflační napětí a že se cenová hladina zvolna uklidňuje. Pohyby ročního indexu o desetiny procenta představují celkem běžnou fluktuaci, na kterou bychom v letošním roce měli být připraveni. Konec konců si připomeňme, kde jsme byli před rokem:

Meziměsíční srovnání

Za samotný červenec, stouply ceny o 0,7 %, na čemž se velkou měry měly podílet sezńní ceny dovolených (započítán je růst o 25,1 %). Tento údaj, vykázaný za červenec statistickým úřadem je k zamyšlení. Češi letos více sázeli na nákup dovolených se slevou předem, slevy v akcích typu  “last minute” nebyly tak úspěšné.  Vykázaný růst těchto cen a váha, kterou jim statistici přisoudili, nemusí tedy plně ladit s červencovou realitou. Faktem naopak je, že rostly ceny pohonných hmot (+ 1,3 %), některých druhů potravin, jako je drůbeží maso (+ 6,4 %) čokoládové zboží (+ 7,7 %), máslo (+ 4,3 %) a dalších. Tato zdražení kompenzovalo zlevnění jiných položek – například oděvů  (- 0,9 %), obuvi (- 1,9 %), brambor (-21,8 %), zeleniny (-4,6 %), ovoce (-2,2 %).  

Meziroční srovnání 

V pohledu na vývoj za uplynulých 12 měsíců jsou lépe zřetelné některé tendence, které cenovou hladinu ovlivňují. Ceny potravin sice celkově meziročně klesly o 3,1 %, ale u některých druhů už neklesají tak rychle, jako v minulých měsících. Jiné položky naopak zdražovaly rychleji než dříve. Jen pár příkladů:  pokles cen mouky zpomalil z červnových – 20,9 % na červencových – 15,4 %, drůbežího masa z – 12,1 % na – 5,8 %, vajec z – 20,4 % na – 17,2 %  a naopak ceny čokoládových výrobků zrychlily růst z červnových + 9,5 % na červencových + 16 %, ceny másla z + 11,5 % na + 15,2 % atp.  

Velkou váhu v červencovém vývoji měly stále ceny, související s bydlením: nájemné stoouplo meziročně o 6,8 %, údržba bytů zdražila o 4,4 %, vodné a stočné stouplo v průměru o zhruba 12 %, ceny elektřiny o 8,9 % a teplé vody o 5 %. Rostly také ceny stravovacích (+ 7,1 %) a ubytovacích (+ 8,8 %) služeb a tak se lze domnívat, že atmosféra inflace stále ještě v některých segmentech přežívá. Těžko si lze představit rozumné důvody, které za uplynulý rok vedou k růstu právě těchto cen. Rostoucí náklady to nejspíš nebudou a i kdyby, nebude to v takové míře, v jaké se to promítá do cen obědů, nápojů, nových nájemních smluv nebo třeba vodného a stočného. Firmám sice rostou mzdové náklady, ale těžko lze uvěřit, že růst některých z uvedených cen je vyvolaný pouze růstem nákladů.      

Mezinárodní srovnání

Mírnou inflaci vykazuje většina států západní Evropy, přičemž Česko již opustilo v pomyslném pořadí nejvyšší kolonky srovnávacích tabulek a zařadilo se mezi země s průměrnou inflací. V zemích eurozóny (zemích, platících eurem) odhaduje Eurostat meziroční červencovou inflaci na 2,6 %, což by bylo z červnových 2,5 % mírné hzvýšení. Pro srovnání – českou meziroční inflaci odhaduje eurostat za červenec na 2,5 %, německou na 2,6 % a Slovenskou na 2,9 %. Nejvyšší byla zřejmě v Belgii (+ 5,5 %) a nejnižší ve Finsku (+ 0,6 %). Nutno poznamenat, že desetiny procent hodnotí většina pozorovatelů jako přirozenou fluktuaci, které nepřikládají z hlediska tendence velký význam.

Inflace – příčiny a důsledky

Vysoká inflace, vrcholící v roce 2022 prakticky v celé Evropě, měla své kořeny v obtížích, způsobených pandemií covid-19. Ekonomický život byl administrativně omezován různými lockdowny, nefungovaly dodávky komponentů, přidala se i energetická krize a další důsledky války na Ukrajině. I kdyžb se dnes díváme na přijatá protiepidamická opatření jako na poněkud přehnaná, stalo se to a k růstu nákladů to rozhodně přispělo. Zároveň tu byly i příčiny na straně poptávky – rostou cí ceny musel někdo platit, v ekonomice tedy musely být peníze navíc. Tím se teprve dává inflace do pohybu.

Bohužel – určitý přebytek peněz v ekonomikách byl, českou nevyjímaje. Připomeňme tři hlavní zdroje růstu peněžní zásoby v ČR:

·      Zadržená poptávka po zboží v době lockdownů vedla k růstu úspor a ty se po uvolnění protipandemických opatření staly koupěchtivou poptávkou,

·      Státní rozpočet přešel ke stamiliardovým schodkům, tedy vybíral na daních méně, než kolik do ekonomiky rozpouštěl

·      Přes 3 roky držela ČNB kurz koruny podhodnocený, vykupovala tedy zahraniční měny za víc korun než by odpovídalo realitě.

Dlužno podotknout, že jak měnová, tak rozpočtová opatření, která zde označujeme za faktory proinflační a tedy škodlivé, byla v dané době také velmi užitečná – napomáhala ekonomickému růstu (kurzový závazek ČNB v letech 2013-2017), k ochraně sociálních jistot (dotace cen elektřiny a plynu) a k udržení zaměstnanosti (kurzarbeity a další dotace ze státního rozpočtu). Nicméně – průdký růst inflace vyvolal potřebu restriktivní měnové politiky, tedy zásadního zvýšení úrokových sazeb a to opět vedlo ke zbrždění ekonomiky. Nyní se tady v české ekonomice hledá rovnováha mezi dalším bržděním inflace a umožněním ekonomického růstu, přičemž růst ekonomiky by měl nakonec zvítězit: utlumení inflace není hlavním cílem. Je to pouze nutný předpoklad k tomu, aby ekonomika mohla zdravě růst, aby prosperovala a vydělávala nejen na zdravý růst mezd, ale také na sociální jistoty obyvatel.

Foto: Pixabay

Autor: Martin Švehla