Přiletí černá labuť, symbol nepravděpodobných událostí?

Přesto bychom měli být na pozoru, protože klid je už příliš dlouho.
Černou labuť poznáme vždy, až když kolem nás proletí. Přichází nenadále, bez čitelných a jednoduše definovaných náznaků – v podstatě je jakousi jejich kumulací. Do širšího podvědomí se tento fenomén dostal především díky publikací amerického akademika a investičního poradce Nassima Nicolase Taleba po krizi v roce 2008. Černá labuť, to je označení pro následky vysoce nepravděpodobných událostí. Nelze se jim vyhnout, nelze je ani přesně předpovědět. Jediné, čeho si můžeme být vědomi, je skutečnost, že přijdou. Nečekaně, nenadále.
Jak jsou na tom trhy dnes? Čeká je další „výplach“? To je těžké předpovědět, ale jedno víme zcela jistě – od krachu investiční banky Bearn Sterns uplynulo deset let, a to je až podezřele dlouhá doba klidu. Další obavy pak mohou vyvstat hned příští měsíc, kdy se – pakliže bude americký HDP dál růst – dočkáme druhého nejdelšího zotavování americké ekonomiky. Většina ekonomických analytiků si dokonce myslí, že růst bude pokračovat po celý letošní rok, přičemž by ono zotavení bylo vůbec nejdelší v americké historii. A dokonce se najdou i tací, kteří očekávají další dopování tamní ekonomiky, aby byl prezidentem zvolen i na další čtyři roky Donald Trump.
Momentálně trhem žádná viditelná černá labuť neproplouvá, ale hrozeb, o nichž netušíme, zda a jak moc budou eskalovat, je mnoho. Já osobně vidím hned několik zárodků další krize a troufám si tvrdit, že současný americký prezident zažije krizi ještě v rámci svého stávajícího funkčního období, což podlomí i jeho skalní voliče.
Kroky současné Trumpovy administrativy nenasvědčují, že by bylo hlavní prioritou zavádět taková opatření, která by směřovala k dlouhodobému a hlavně udržitelnému růstu. Jmenujme třeba stále rostoucí zadlužení, zavedení celních omezení a uvolněnější finanční regulace.
Další hrozba může plynout také paradoxně z nejnižší nezaměstnanosti v USA (4,1 procenta) v novém století. Proč? Je to podobné jako u nás v Česku: nízká nezaměstnanost znamená, že jsou pracovníci více cenění. To klade větší tlak na nárůst mezd (což se také v únoru potvrdilo, kdy statistky ukázaly nečekaně silný růst mezd). Na první pohled to všechno vypadá moc pěkně, ale musíme přemýšlet dál, jak se říká, za roh…
Nízká nezaměstnanost a vyšší mzdy vedou k většímu utrácení domácností, a tím pádem by se brzy měla také zvyšovat inflace. To by zprostředkovaně mohlo vést k rychlejšímu zvyšování základní úrokové míry. Ostatně americká centrální banka (Fed) v březnu ke zvýšení úrokové sazby skutečně opět přistoupila, takže se momentálně nachází v pásmu 1,5–1,75 procenta. Když se k tomu přidá růst cen, tak může Fed tento rok sazby zvýšit razatněji a s tím budou růst také ceny úvěrů, například hypoték. Domácnosti a firmy by se tak mohly dostat do problémů se splácením. A v tu ránu máme krizi na spadnutí.
Pravděpodobnost takového scénáře ještě zvyšuje fakt, že republikáni schválili balíček, který vedle snížení daní zároveň umožní nezanedbatelný fiskální doping, kdy stát do ekonomiky nalije další stovky miliard dolarů. Navíc může inflaci zvýšit i zavedení cel na levnější zboží ze zahraničí. Přestože ekonomika ještě plně nevstřebala peníze z kvantitativního uvolňování, politici do ní nalévají další peníze, a tím můžou způsobit nečekaně silnou bouři na poli finančních trhů.
Přestože možnost recese už v tomto roce vidí jen asi desetina ekonomů, nemůžeme jejich obavy přehlížet. Před deseti lety také většina analytiků předpovídala pomalý a křehký růst a najednou – ouha! Nepatřím mezi ty, kteří jen tak malují čerty na zeď, jen nejsem donekonečna optimistický a myslím, že dříve nebo později stín černé labutě spatříme. Jestli přiletí z USA nebo z Číny, to už je opravdu těžké předpovídat. Vidíme je, jak napsal Nassim Taleb, vždy až poté, co přiletí.
Sven Subotič, analytik, Charles Bridge Global Macro Fund