Osvoboďme dlužníky v osobním bankrotu od úroků a pokut

řešením předluženosti části českých obyvatel. V důsledku může naopak přispět k jejich dalšímu nezodpovědnému zadlužování na úkor věřitelů, kteří by nově ztratili jistotu jakéhokoli minimálního uspokojení.
Za vhodnější řešení považuje ČAV zachování současného stavu, kdy dlužník musí během pěti let splatit alespoň 30 procent svých dluhů, do těch by ovšem nově mohly být počítány například pouze původní jistiny. Zahrnuty by naopak nebyly úroky, poplatky či smluvní sankce, které mohly v některých případech až mnohonásobně přesáhnout výši původního dluhu, a byly tak hlavní příčinou uvíznutí některých dlužníků v dluhové pasti. Vedle toho by byl dlužník povinen uhradit ještě náklady věřitele spojené se soudním řízením.
Novou podobu oddlužení navrženou v aktuálně projednávané novele insolvenčního zákona považuje ČAV za velmi nešťastnou, z hlediska řešení předluženosti některých občanů za neúčinnou a k věřitelům mimořádně nespravedlivou. „Věříme, že novela v dalších fázích schvalovacího procesu dozná ještě řady významných změn, které budou více respektovat základní účel insolvenčního řízení, jímž je ochrana práv věřitele,“ říká Pavel Staněk, prezident ČAV. Hlavní problém vidí ČAV v tom, že novela může ve svém důsledku výrazně posunout hranice vnímání dluhů a potřeby je splácet. „Může tak snížit nejen vymahatelnost již existujících dluhů, ale do budoucna také negativně ovlivnit morálku dlužníků při vytváření dluhů nových a při jejich následném splácení, respektive spíše nesplácení,“ upozorňuje Pavel Staněk.
Za velmi nežádoucí považuje ČAV zejména zamýšlené odstranění minimální hranice povinně splaceného dluhu v případě navrhované prodloužené varianty oddlužení. „Sedmiletá varianta oddlužení bez garance jakékoli minimální míry uspokojení věřitelů znamená de facto vyvlastnění jejich majetku bez nároku na kompenzaci, což je v zásadním rozporu se základními principy právního státu a ochrany vlastnického práva,“ uvádí Pavel Staněk.
Problematická je pro věřitele ale také navrhovaná zkrácená varianta oddlužení, při které by byl dlužník oddlužen již po třech letech, pokud by za tu dobu splatil alespoň 50 procent dluhu. Podle aktuálních údajů je totiž 16 procent oddlužení ukončeno splacením celého dluhu a více než 42 procent dlužníků dokáže v horizontu pěti let splatit více než polovinu. „Věřitelé by se tedy v případě přijetí projednávané novely museli smířit nejen s tím, že od části dlužníků nemusí v rámci sedmileté varianty získat zpět vůbec nic, ale zároveň by získali daleko méně i od dlužníků, kteří jsou v současnosti bez problémů schopni splatit téměř celý dluh,“ poukazuje na nespravedlivost vůči věřitelům Pavel Staněk.
Vzhledem k tomu, že nemalá část předlužených osob má problém své dluhy splatit zejména z důvodu jejich postupného značného navýšení o úroky, poplatky či smluvní pokuty, mohlo by být podle ČAV vhodnějším řešením zachovat současnou délku oddlužení, ale ulevit dlužníkům například tím, že by za danou dobu museli splatit pouze 30 procent původní jistiny, nikoli celého dluhu. „Kromě toho by byl dlužník dále povinen uhradit v plné výši náklady věřitele spojené se soudním řízením, tedy soudní výlohy a přiznané náklady na advokáta, neboť tyto náklady nevznikly vinou věřitele,“ dodává Pavel Staněk.
V případě, kdy by dlužník během pěti let nezvládl splatit ani 30 procent takto poníženého základního dluhu, mohl by soud následně rozhodnout o prodloužení oddlužení o další dva roky. „Takové řešení by díky významnému snížení výchozí výše dluhu i možnému prodloužení lhůty splácení výrazně zvýšilo šance dlužníků na úspěšné oddlužení a zároveň by věřiteli ponechalo alespoň určitou minimální jistotu uspokojení jeho práv a kompenzovalo mu náklady, které mu v souvislosti s jejich obranou vznikly,“ popisuje výhody řešení Pavel Staněk.
Komentář České asociace věřitelů