V současné době probíhá velká snaha o digitalizaci fyzických textů. Jde o časově náročnou práci, která umožňuje snadnější přístup k jinak obtížně dostupným dokumentům. Ovšem ne každý text, který je digitalizován, je v bezpečí.
Právě naopak – elektronické nosiče mají výrazně kratší trvanlivost než knihy. Například většině disket se blíží doba, kdy z nich už nebude možné zachránit data a uchované informace se ztratí nenávratně.
Navzdory rozšířené představě o „temném věku“ tento termín pro historiky neoznačuje nic zlého – nejde o temné pány, temnou stranu Síly ani jiné záporné symboly. Temným věkem je obvykle myšleno období, které je historicky nezmapované. Typicky je naše neznalost způsobena nedostatkem dochovaných textů či artefaktů obecně. Nyní hrozí, že se taková doba temna na poli technologií stane obdobím konce minulého století a začátků rozvoje počítačů.
V porovnání s běžnými texty, jako jsou pergameny nebo papír, mají elektronické nosiče výrazně kratší životnost. Například diskety jsou založeny na principu oxidu železa, který po delší době ztrácí svůj magnetismus, a tím také schopnost zaznamenávat informace. Navíc nevhodné skladování může tento proces ještě urychlit, protože se zde může uchytit plíseň. Mnoho disket je dnes starých téměř 50 let a hrozí, že data z počátků rozvoje počítačů se ztratí nenávratně.
Problém elektronických nosičů spočívá v tom, že je nelze přečíst jen tak jednoduše. Na rozdíl od knih, svitků či obrazů, které stačí držet v ruce a můžete si je pohodlně prohlédnout, počítačový záznam vyžaduje speciální zařízení schopné zobrazit zde uložené informace. To samozřejmě znesnadňuje možnost data zachránit. A právě o to se snaží projekt Future Nostalgia. Skupina archivářů, kteří shromažďují staré diskety – především z pozůstalostí a od dárců – se snaží převést jejich obsah do novějších formátů.
Prvním problémem, na který narazili, je velmi široké spektrum existujících typů disket. Nejenže jde o dlouhé a rychle se proměňující období, takže se často měnily používané standardy, ale také existovala široká škála jejich druhů a velikostí. Tým proto začal shánět všechny možné starší mechaniky, aby byl schopen s disketami vůbec pracovat.
Následně nastává větší problém – zjistit, jaké formátování bylo použito, protože ani zde neexistovaly běžně používané standardy. Těchto formátů je skutečně velké množství, a tak je pro archiváře náročné odhalit, jaké formátování použít a naučit se pracovat se všemi možnými systémy.
Současně neexistuje způsob, jak dopředu zjistit, co se na disketě nachází. Mnohdy docházelo k opakovaným přepisům obsahu a popisky nemusí odpovídat tomu, co je zde skutečně uloženo. Jde o pestrou škálu údajů – od připravovaných přednášek či projevů přes korespondenci až po různé programy, včetně her.
Podle Leontien Talboomové, členky tohoto projektu, by záchrana informací byla před deseti lety jednodušší. Možná i díky tomuto projektu budou další generace datových nosičů lépe a včas uchovány pro budoucnost.
Zdroj info: BBC
Autor: Vojtěch Benda
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
