Francie se nachází v politické krizi, charakterizované častými změnami premiérů a neschopností parlamentu schválit klíčové rozpočtové návrhy. Tento stav, vyvolaný fragmentací sil po letních volbách 2024, ohrožuje nejen francouzskou ekonomiku, ale i celou Evropskou unii – a tím i naši českou realitu. Co se vlastně děje ve Francii a proč by nás to mělo zajímat?
Od důchodové krize k premiérskému karuselu
Všechno začalo v roce 2023, kdy Emmanuel Macron prosadil nepopulární důchodovou reformu: věk odchodu do důchodu se zvedl z 62 na 64 let. Použil k tomu ústavní trik, článek 49.3, který umožňuje schválit zákon bez hlasování v parlamentu. Výsledek? Masové protesty, střety na ulicích a hluboké oslabení důvěry v centristickou moc. Tato reforma položila základy polarizace, která se v roce 2024 prohloubila po evropských volbách, kde Macronova koalice prohrála s krajní pravicí.
Letní předčasné parlamentní volby 2024 pak přinesly patovou situaci v Národním shromáždění – dolní komoře francouzského parlamentu, kde se schvalují zákony. Centristé ztratili většinu ve prospěch krajní pravice Národního sdružení (RN) Marine Le Penové a levicové Nové lidové fronty. Od té doby se střídají premiéři jako na běžícím pásu: Gabriel Attal rezignoval v lednu 2024 po fiasku s rozpočtem, Michel Barnier padl v prosinci 2024 na nepopulárním úsporném balíčku, François Bayrou byl svržen v roce 2025 hlasováním o nedůvěře a nyní, 6. října 2025, Sébastien Lecornu podal rezignaci po pouhých 27 dnech ve funkci – jeho vláda existovala jen 14 hodin. To je rekord v moderní historii páté republiky.
Tento chaos není jen politickou fraškou. Francouzský veřejný dluh dosahuje 3,4 bilionu eur, což je 114 procent HDP, a rozpočtový schodek za rok 2024 činil 5,8 procenta HDP – téměř dvojnásobek evropského limitu. Podle dat MPO ČR dosáhl obchod mezi Francií a Českou republikou v prvním pololetí 2025 objemu 9,3 miliardy eur, přičemž náš přebytek činil 2,71 miliardy eur. Index pařížské burzy CAC 40 klesl při oznámení Lecornuovy rezignace o více než 2 procenta, což signalizuje rostoucí nejistotu investorů.
Příčiny hluboké polarizace a její dopady na Evropu
Proč se Francie dostala do této slepé uličky? Hlavní příčinou je fragmentace parlamentu: menšinová vláda – tedy ta, která nemá absolutní většinu poslanců – se těžko prosadí v prostředí, kde krajní pravice a levice drží klíč k moci. Krajní pravice RN a levicová aliance odmítají kompromisy s centristy, což blokuje úsporný rozpočet – ten, který má snížit deficit škrtáním výdajů, nebo zvyšováním daní. Přidejte k tomu blížící se prezidentské volby v roce 2027 a máte recept na politickou paralýzu. Veřejná podpora Macrona je na historickém minimu: průzkumy ukazují, že mu důvěřuje jen 14 procent Francouzů, zatímco 82 procent je nespokojených.
Dopady jsou široké. Vnitřně Francie čelí masovým protestům hnutí „Bloquons tout“, které blokují infrastrukturu a brzdí ekonomiku. Na evropské úrovni oslabuje euro, zhoršuje ratingy a zvyšuje riziko finanční nestability. Pro nás v Česku? Riziko zpomalení růstu HDP na 2 procenta v roce 2025, hlavně kvůli poklesu poptávky po našem exportu do Francie – zejména v automobilovém průmyslu. Tlak na kurz koruny a celkové oslabení klíčového člena EU se nás dotkne nepřímo, ale bolestivě. Pamatujete na krizi v Itálii před lety? Ten chaos se teď vrací ve francouzské verzi, jen intenzivnější.
Různé pohledy to jen podtrhují. Macron a centristé volají po koalici s umírněnou pravicí, aby ochránili finance. Marine Le Pen kritizuje úspory jako sociálně nespravedlivé a žádá nové volby i proto, že vede v průzkumech. Jean-Luc Mélenchon z levicové Nepoddajné Francie požaduje Macronovu rezignaci a odmítá jakékoli škrtání. Dokonce i Republikáni jsou rozdělení – někteří podporují vládu, jiní ne.
Co přijde dál?
Možných scénářů je několik. Macron může rozpustit parlament a vyhlásit nové volby, které by posílily RN a přinesly euroskepticismus. Další možností je pokračující politická paralýza s častými výměnami premiérů a protesty, jež by vedly k ekonomickému poklesu. Nepravděpodobnou, ale nadějnou variantou je vznik přechodné vlády jednoty, kde by se centristé, pravice a levice dohodli. Největším rizikem však zůstává rostoucí vliv krajní pravice, který by mohl změnit politiku EU směrem k protekcionismu.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Politico.eu, MPO ČR, Elabe, Hospodářská komora ČR
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
