Česká národní banka snížila hlavní úrokovou sazbu na 3,5 % krátce po oznámení dubnové inflace 1,8 %. Na první pohled logické rozhodnutí ale otevírá řadu otázek. Měnová politika se do ekonomiky propisuje se zpožděním až 18 měsíců, a dnešní krok ČNB tak míří do roku 2026.
Skutečný stav české inflace navíc zůstává problematický – jádrová inflace, ceny služeb i nemovitostí dál rostou a přetrvává nejistota, jak silný inflační tlak nás ještě čeká.
Pokles inflace v dubnu na 1,8 % považují mnozí analytici za důvod, proč ČNB krátce po zveřejnění tohoto údaje snížila svou hlavní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 3,5 %. Nad tím je dobré se trochu zamyslet: měnová opatření se do ekonomiky propisují se zpožděním 12 – 18 měsíců, takže dnešní pokles úrokových sazeb ovlivní ekonomiku někdy v květnu až listopadu 2026. Centrální banka míří svými dnešními kroky daleko za horizont aktuální inflace, která mimochodem není až tak skvělá, jak by se mohlo zdát. Na poklesu meziroční inflace má výrazný podíl pokles cen pohonných hmot, ke kterému dochází mimo českou ekonomiku. Není to důsledek měnové politiky ani aktivity českých firem nebo vlády. Co se v naší ekonomice děje, to se odráží v jádrové inflaci (+2,5 – 3 %), v růstu cen služeb (+4,7 %) a v růstu cen nemovitostí (+14 – 22 % podle krajů). Za každým číslem jsou trochu jiné příčiny, které dohromady tvoří určité inflační riziko.
Vztaženo k měnové politice je současný stav důsledkem měnových parametrů, nastavených před 12 – 18 měsíci. Připomeňme, že v roce 2023 klesala inflace z lednových 17,5 % na prosincových 6,9 %; centrální banka si tento vývoj opatrně pochvalovala a držela 2T úrokovou sazbu na 7 %. Zvýšit ji nechtěla a ke snížení se rozhodla až v prosinci 2023 (tedy právě před 18 měsíci). Plody této politiky sklízíme v letošním roce – ani sama centrální banka nepočítá s tím, že by letos měla inflaci zcela pod kontrolou. Predikuje meziroční růst spotřebitelských cen do 3 % a za hlavní zdroj růstu české ekonomiky označuje spotřebu domácností. Ta je ovšem podle ní důsledkem rostoucích reálných příjmů, tedy rostoucích mezd, což je zároveň vnímáno jako velké inflační riziko. Situace je tedy divná. Lze ji natírat různými barvami od růžové po černou, ale na konci zůstává spíš určitá nejistota a opatrnost. Ožívají také teorie z předcházejících let, které říkají, že už v roce 2022 měla ČNB sazby zvýšit (třeba na 8 %) a pak je mohla o to dříve a rychleji snižovat. Kdyby snižování sazeb zahájila už v polovině roku 2023, mohla být dnes situace lepší.
I tak je ale aktuální snížení úrokových sazeb jistě správným krokem, který může podpořit růst ekonomiky v době, kdy – snad – bude inflace již skutečně pod kontrolou. Nižší úroky jsou totiž výrazným impulzem pro oživení investic, a ty česká ekonomika nutně potřebuje.
Foto: Pixabay
Zdroj: Blogosféra