Je málo bytů? Bydlení není dostupné? Co s tím? Socialisté mají jako vždy po ruce „rázné“ návrhy: regulace, omezení krátkodobých pronájmů, trestání majitelů prázdných nemovitostí… Jenomže nic z toho nefunguje. Tím vším se pouze vytváří větší nedostatek a ten vede k ještě dražšímu a nedostupnějšímu bydlení.
Jediným řešením je umožnit snazší, rychlejší a levnější výstavbu. Že je to složité? Ale není. Stačí chtít a my si řekněme, co lze reálně dělat místo levičáckého blouznění.
Největší problém je ve velkých městech. Typicky v Praze. Piráti slibovali postavit deset tisíc nových bytů. Kde jsou? Samozřejmě nikde. Oni si to asi představovali jako nějakou „masovou socialistickou výstavbu“. Nedokázali nic. Zato během působení na ministerstvu pro místní rozvoj všechno ještě zhoršili, protože zpackanou digitalizací stavebního řízení zabrzdili celý proces povolování nových staveb. A celé jejich mentální nastavení vede k sankcionování vlastníků bytů, nikoli k tomu, aby se stavěly nové.
První chybou všech levičáků a etatistů je tvrzení, že na stavění nejsou peníze. Nic není větší nesmysl. Jen obce mají na účtech stovky miliard korun, samotná Praha přes stovku. Ty tam bezúčelně leží a užírá je inflace. Kdyby bylo tak snadné je vzít a postavit baráky k bydlení, jen hodně hloupý starosta či primátor by to neudělal a neřešil tím problém, který patří pro Čechy v řadě částí republiky k nejpalčivějším. Kromě toho lze levné peníze získat od Evropské unie. Úrokové sazby v eurech už nejsou nulové, ale pořád nízké.
Druhou chybou je důraz na státní intervence, případně vůbec angažmá veřejných orgánů včetně komunálních. Ne, že by nemohly udělat nic. Obce zcela jistě mohou do společných projektů vložit pozemky, případně nabídnout starší nepoužívané budovy, jež lze renovovat na byty. Je však zcela jasně prokázáno, že erár je špatným podnikatelem. Musíme vsadit na soukromou iniciativu. Developeři jsou schopni všechno propočítat, doinvestovat a město pak za svůj vklad získá protihodnotu v podobě části postavených bytů.
Třetí chybou je ignorování překážek, jimiž naopak stát brání nové výstavbě a které doopravdy způsobují nedostatek bytů. Nebo přinejmenším vidíme neschopnost je odstranit. Ani nedostupný kapitál ani údajně zlí developeři za deficit nemohou. Na vině je šílená byrokracie, která neúnosně protahuje a zdražuje jakékoli investice do nových projektů. Nemluvě o korupci. Ta logicky provází každý proces, který je dlouhý a na jehož cestě číhá řada razítek, které často nejsou zadarmo.
Čtvrtou chybou a nikoli tou nejmenší, je Green Deal. Stavebnictví je oborem, který spotřebovává ohromná kvanta energie, jež jsou třeba pro výrobu cementu, betonu, cihel, skla a dalších materiálů, bez nichž se neobejdete. Jejich cena proto roste. Všimli jste si, jak strašně zdražily během energetické krize? To samozřejmě nebyla náhoda. Pokud ve Spojených státech máte elektřinu či plyn několikanásobně levnější, tak kromě uvolněnějších stavebních pravidel i tohle snižuje cenu nových staveb.
Pátou chybou jsou daňové a pracovní předpisy a vůbec trh práce. Vláda sice snížila DPH na nové byty z 15 % na 12 %, ale pořád platí, že největší zisk ze stavebnictví si pro sebe stahuje stát. (Přitom paradoxně dělá všechno pro tom aby se stavělo co nejméně, viz ona hrubě pokažená digitalizace, kvůli níž v rozpočtu vypadnou miliardy, jež by do něj mohli odvést developeři.) Rovněž máme málo manuálních dělníků a ještě komplikujeme zaměstnávání na dohody, což je jediný způsob, jak poněkud snížit daně a zlevnit tím stavbu.
Když tedy víme, co je špatně, tak už snad můžeme přemýšlet nad tím, jak to dělat dobře, ne? Takže za prvé by někdo kupříkladu na pražském magistrátu měl hýbnout zadnicí, jíž sedí na sto miliardách a vymyslet, jak je investovat do bytů či obecně občanské infrastruktury (nebo mu je možná stát zabaví, protože ten má málo a shání každou korunu). A pokud mu v tom brání nedomyšlené zákony, měl by navrhnout jejich změnu. Praha má zákonodárnou iniciativu. Tak proč ji, sakra, nevyužívá?
Za druhé a za třetí: Už konečně přestaňme dělat z developerů žábu na prameni a z eráru krásného prince. Je to přesně obráceně. Stavějí ti první, ti druzí jim v tom překážejí. Takže místo snahy trestat stavitele, případně majitele bytů, konečně vysušme tu bažinu, která si říká stavební předpisy a umožněme stavět. Řízení musí být kratší, trvat maximálně měsíce, ne roky a po splnění zákonem daných podmínek musí být povolení v zásadě nárokové. Ne, že ho blokují ouřadové, nebo různí aktivisté a populisté.
Se Zeleným údělem rychle nepohneme. Ale měli bychom si být vědomi, jaké má drastické dopady a prozatím alespoň chtít kompenzace, jež zlevní stavby. Třeba na ně použít peníze z povolenek. Konečně za páté si položme otázku: má se stavět primárně proto, aby na tom vydělal stát, nebo občané, kteří budou mít kde bydlet? A podle toho změnit daně a pracovní trh, aby bylo snadnější a levnější stavět. On erár škodný nebude. Vydělá totiž na tom, že mladí lidé zůstanou pracovat u nás a odvedou zde daně, když budou mít byt.
Tak co, opravdu je takový problém stavět nové byty? Nebo je zakopaný pes v nefunkční byrokracii? Za mě jednoznačně v tom druhém. A jednu věc jsem si nechal na konec. Proč myslíte, že vlády sice o výstavbě bytů rády mluví, ale moc pro to nedělají? Odpověď je snadná: až tak je to netrápí. Sem tam musejí snést kritiku, ale reálně ten problém dopadá na municipality. Zejména tu největší – na Prahu. Správci metropole by se měli konečně probrat a pořádně lobovat za lepší bydlení u kabinetu a v parlamentu. Mají to kousek.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz