Jana Zapletalová: Žijeme v hektické době, kdy ubývá času na běžnou komunikaci mezi lidmi

Jana Zapletalová je ředitelka sekce vzdělání a vedoucí přímé péče SAS Praha Troja. Má dvanáctiletou praxi školní psycholožky na SŠ, od r. 2002 byla zástupkyní a následně ředitelkou IPPP ČR, náměstkyní ředitele NÚV pro školní a školské poradenské služby a rovněž je předsedkyní AŠP ČR.

„Často se stává, že mladí lidé nemají prostor k běžné komunikaci, žijí v zajetí různých představ o životě, které jsou zkreslené pohledy sociálních sítí. Přibývá dětí, které mají problémy komunikovat s vrstevníky, s blízkými lidmi. Uzavírají se tak do svého světa, odmítají navštěvovat školu nebo práci. Jsou úzkostní, snadno zranitelní. Určitou roli pak hrají různá onemocnění a případně genetické predispozice,“ říká Jana Zapletalová. 

Co máte konkrétně na starosti jako ředitelka sekce dalšího vzdělávání a vedoucí přímé péče SAS PRAHA Troja?

Jsem vedoucí sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, našimi klienty jsou  děti s poruchami autistického spektra. Věnujeme se rozvoji dovedností těchto dětí, rozvoji jejich řeči, jemné i hrubé motoriky a nácvikům spojeným se zapojením se do běžného života, v závislosti na věku klientů. Součástí podpory je také posilování sociálních dovedností a adaptace na prostředí školy i rodiny. Jako ředitelka vzdělávání se věnuji vzdělávání pracovníků, organizaci vzdělávacích programů i metodické podpoře pracovníků na všech pobočkách Za sklem o.s.   

Česko Běží Modře je nový koncept v České republice. Proč je důležité, aby Česko běhalo modře? 

Je to aktivita, která navazuje na akci „Česko svítí modře“, kdy cílem je upozornit na ty, kteří jsou na spektru autismu. Běh podporuje dobrou myšlenku a přispívá k posílení povědomí o lidech, dětech i dospělých, kteří žijí mezi námi s tímto specifickým pohledem na život. Současně se mohou zapojit všichni – zdraví i ti, kteří jsou nějak znevýhodnění.   

Proč podle vás přibývá v populaci psychických a autistických poruch?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, příčiny jsou různé a je jich mnoho. Především žijeme v hektické době, kdy ubývá času na běžnou komunikaci mezi lidmi, více času trávíme s mobilními zařízeními a na sociálních sítí. Často se stává, že mladí lidé nemají prostor k běžné komunikaci, žijí v zajetí různých představ o životě, které jsou zkreslené pohledy sociálních sítí. Přibývá dětí, které mají problémy komunikovat s vrstevníky, s blízkými lidmi. Uzavírají se tak do svého světa, odmítají navštěvovat školu nebo práci. Jsou úzkostní, snadno zranitelní. Určitou roli pak hrají různá onemocnění a případně genetické predispozice. 

Je o postižené dnes ve státě dobře postaráno?

Záleží na úhlu pohledu, jako společnost máme stále předsudky k některým onemocněním, systém odborných i sociálních služeb je stále nedostačující. Chybí často diskutovaná péče psychiatrů a klinických psychologů, ale chybí i služby pro matky, které pečují o svoje nemocné děti a často jsou tak přetížené, že se i u nich rozvinou psychické obtíže. Máme hodně maminek samoživitelek, péče o autistické děti je velmi náročná, vyžaduje často pozornost 24 hodin.

Je integrace potřebná?

Ano integrace je nezbytná, musíme se naučit žít a spolupracovat se všemi členy společnosti. Je to důležité pro nás zdravé i pro ty, kteří nemají ve svém životě tolik štěstí.

Jak může školní psycholog pomoci proti šikaně?

Školní psycholog je důležitou součástí vztahové sítě školy. Pracuje se žáky, rodiči, pedagogy i vedením školy. Jeho role je především preventivní, tedy pokud pracuje ve škole dobře, dokáže těmto jevům předcházet a případně je řešit od samého počátku. Dokáže pracovat se skupinou i jednotlivcem, protože pokud je ve třídě šikana, je poznamenána celá třída. Práce s šikanou pak vyžaduje systematickou práci s těmi, kteří šikanují i těmi, kteří byli šikanování. Do celého procesu se musí zapojit i rodiče a škola.

Často je šikana popírána, protože není dobrou reklamou pro školu. Škola musí dát jasně najevo, že tyto projevy chování netoleruje.   

Jak odstranit šikanu u postižených?

Postup je stejný jako u zdravých dětí, lidí… V třídním kolektivu je vždy třeba pracovat s jinakostí, musíme umět vysvětlit, že jsme lidé různí, ale každý z nás má svoje silné stránky, pro které může být pro ostatní zajímavý a cenný.

Jak vidíte zvýšení příspěvku na péči?

Pokud pracujete s těmi, kteří jsou odkázáni na příspěvky na péči, vidíte, že je nezbytné jejich zvýšení. 

Chtěla jste být vždy psycholožkou?

Asi ano, ráda jsem vždy pomáhala a pečovala o slabší. 

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít psycholog?

Psycholog je pro svoje klienty především naslouchajícím průvodcem v jejich životě. Každý psycholog se obvykle orientuje v podpoře podle toho, jaký psychologický směr je mu blízký a od toho se odvíjí profil jeho služeb. Prakticky stále se musí vzdělávat, což je asi jedna z pozitivních stránek profese, ke které patří i nezbytná pokora a respekt k profesní hranici.

Jak zachovat pozitivní sebevědomí u muže a jaké u ženy?

Nemyslím si, že je zde mezi příslušníky obou pohlaví nějaký rozdíl v této věci. Klíčem je asi porozumění sobě, znát svoje cíle a hodnoty a cesty, jak jich dosáhnout. Rozdíly pak pramení z rolí. Které jako ženy nebo muži zastáváme. 

Je podle vás společnost nemocná? A jak ji uzdravit? 

Společnost je tvořená námi-lidmi. Nesmíme zapomínat na to, že náš život je časově omezený, a proto bychom se měli snažit šířit kolem sebe pozitivní energii a ochotu pomáhat druhým. V současné době se spousta věcí ve společnosti odosobňuje, to, co se odehrává na sociálních sítích, kde se lidé nevidí, je často velmi smutné. Realita má tak mnoho tváří a pro řadu lidí je těžké se v tom orientovat. Převládá soutěž, boj o materiální hodnoty, nebo o území ve válečných konfliktech a hodnota člověka se tak často nahlíží velmi zkresleně. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Pixabay

Autor: Renáta Lucková