V souvislosti s aktuálně propíranou otázkou, zda mohou být za vědce považováni autoři, kteří publikovali v tzv. „predátorských“ časopisech, se zřejmě již trochu zapomnělo na atmosféru, která panovala na začátku nového milénia.
Bylo to období, kdy společenské vědy a zejména ekonomie byly pod silným vlivem představitele chápání ekonomie jako tvrdé normativní vědy amerického prof. Samuelsona a přístupů k rozhodovacím problémům s nejistými důsledky metodou „risk based approach“ a teorií racionality.
Zkoumání chování lidí jako multikriteriálních rozhodovatelů a možný vliv nepredikovatelné nahodilosti na stavy společnosti nebyly ve své době mainstreamové a redakční rady vědeckých časopisů v rámci recenzního řízení takové oponentní názory prakticky nepřipouštěli. Až návazně na publikace N. Taleba a D. Kahnemana dochází k posunu mínění ohledně hodnocení účinnosti používání matematických modelů v ekonomických úlohách vůbec a zkoumání reálného chování lidí v nejistých podmínkách.
Nicméně setrvačnost v posuzování nematematizujících příspěvků pro publikování v renomovaných časopisech ještě setrvává, stejně jako neodůvodněně příliš silná pozice anonymních recenzentů, jejichž posudky někdy nejsou přiměřeně kompetentní. Autor tohoto textu může uvést příklad výroku recenzenta vlastního článku na téma kritiky teorie portfolia, kdy onen recenzent psal o útoku mravence na nemocného slona ve chvíli, kdy již teorie portfolia byly vyvrácena a slon ležel na zádech. S úsměvem jsem také např. četl posudek anglického recenzenta od českého impaktovaného časopisu, který mne jako dlouholetého bývalého člena vedení významné tuzemské pojišťovny poučoval, jak se pojistitelé vyrovnávají s nejistými výsledky pojišťování.
V popsané atmosféře se do renomovaného časopisu na vážné metodologické téma na přelomu milénia dostávalo dost těžko. Otázkou tedy je, zda publikační možnosti následně deformovaly jen predátorské časopisy.
Jaroslav Daňhel
Foto: Pixabay
Autor: Jaroslav Daňhel
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
