Až skončí hotovost, přestanou být vaše peníze už jen vaše. Budou i banky, potažmo státu.
Přitažené za vlasy? Vůbec ne. Představte si, že dnes při významném snížení úročení účtů, nebo dokonce při záporném úroku, se prostě seberete a jdete do banky peníze vybrat. Aby minimálně neztrácely na hodnotě – ve slamníku neztratí. Až skončí hotovost, tak si budete moci tak nanejvýš říct: A do prčic! Připomeňme si, že úrokovou míru stanovuje Česká národní banka, respektive bankovní dohled v každé jednotlivé zemi Evropy. Takže banky a regulátor, to jsou na poli dvě silné figury, které do budoucna mohou dost zásadně rozhodovat o vašich penězích.
Je také dobré si uvědomit, že o konci hotovosti se jen nediskutuje nebo že se tento trend teprve chystá, kdepak, to už dávno běží. Zastánci tohoto opatření, banky a poskytovatelé karet, vytáhli s argumenty ráže protiletadlového děla. Je to přece kvůli zamezení praní špinavých peněz, kvůli padělatelství, ale je to také v zájmu bezpečnosti a boje proti terorismu. Zejména u nás na to lid souhlasně kývne, protože je politiky dostatečně vystrašen migrační krizí. A tak už dávno došlo k omezení hotovostních plateb nad určitou výši, stejně tak se nad určitou výší kontrolují vklady a výběry, podezřelé transakce je banka povinna hlásit. Už před více než rokem rozhodla Evropská centrální banka o stažení bankovek ve výši 500 eur.
Postupnými kroky se tak ukrajují individuální svobody, mezi které patří i právo na majetek. Nápadně to prý připomíná lov hroznýše královského, tvrdí náš redakční kolega Tuček. Had se umí přibližovat ke kořisti tak pomalu, že ona vlastně ani nezpozoruje, když už se dostane do blízkosti umožňující okamžitý bleskový útok. Pravda, takhle nějak se k nám pomalu přiblížila operace konec hotovosti. Nakonec, taky jsme se vcelku spořádaně naučili platit i drobné výdaje kartou, časopisy v trafice nebo polévku v bistru, že? Aniž bychom si všimli, že je hroznýš zase o chlup blíž.
Zároveň si připomeňme, v jaké politické konstelaci se nacházíme. Prakticky všude v Evropě vládnou středoví až levicoví křesťanští demokraté nebo socialisté. Zejména u socialistů je trend příklonu ke korporacím patrný už desítky let. Často se v této souvislosti hovoří o tom, že banky a vůbec poskytovatelé peněz nebo operátoři vládnou státům prostřednictvím jejich politických reprezentací. Zde vzpomeňme třeba na celou dlouhou ságu mobilních operátorů, kteří si se spotřebiteli za „občas před volbami mručivého“ souhlasu státu vytírají víte co? Až to celé dovršil náměstek sociálnědemokratického ministra Mládka, že pokud se nám to nelíbí, ať si jezdíme pro tarify do Polska! Takže čekat, že se nás, občanů, v tomto nerovném boji zastane nějaký politik, politická strana, je iluzorní.
Jaké tedy máme šance nakládat se svými penězi, úsporami, až bude hotovost zakázána? Pokud je necháme v bance, jsme vydáni na milost a nemilost. Pokud si banka řekne, že dává na účtech moc velký úrok, a bude ho chtít snížit, můžete se tak maximálně přeentrovat do jiné banky. Jenže ona tahle moc bude jistě svádět k takové nepsané, nevyřčené kartelové dohodě, že – stejně jako operátoři – budou banky držet zhruba stejnou úrokovou míru. Dostaneme se do stavu, kdy se nebude vyplácet tvořit úspory, tak budeme žít všichni na ještě větší dluh, než dnes žijeme. A budeme tedy ještě závislejší na bankovních domech, těch, které vládnou prostřednictvím levicových – jakoukoli regulaci milujících – vlád.
Pokud byste chtěli uložit své peníze jinak než v podobě finanční, je možnost investovat do diamantů, zlata, pozemků. Problém u tohoto typu uložení peněz je velmi nízká likvidita. Neboli, pokud potřebujete peníze v řádu desítek dní, prodat kupříkladu pozemek může trvat i několik měsíců. Investovat na burze, to je jako sázet na derby Slavia–Sparta. Jasně, může to být plichta, padne méně než tři góly, bude se zahrávat deset rohů… Ale ono to taky může být úplně jinak. V dlouhodobém horizontu se dá na burze jistě i vydělat, ale ani tady „rychlé prachy“ nefungují.
Podle Newtonových zákonů, z nichž některé lze aplikovat i v ekonomice, každý tlak vyvolává stejně silný protitlak. To byly a jsou třeba farmářské trhy, kdy trh reagoval na potravinovou globalizaci. Na ty ale nyní vláda uvalila EET, čímž značně trhovcům podnikání v tomto segmentu ztížila, ve prospěch potravinářských řetězců.
To ale znamená, že už delší dobu jsou patrné tendence občanů se „odepínat“ od korporací a jimi řízeného státu, a to formou nikoli úspor ve smyslu spoření, ale úspor ve smyslu nákladů na živobytí. Nejdál jsou ti, kteří začali důvěřovat kryptoměnám, jako je kupříkladu Bitcoin. Také proto jeho kurz raketově roste. A mimochodem, Bitcoin hotovost nabízí a zůstává u ní. Dalšími jsou všichni ti, kdo se snaží o energeticky soběstačné ostrovní systémy bydlení. Dokonce i v panelákovém bytě jste schopni snížit svou energetickou závislost na tři tisíce korun ročně!
Zatím ale nejzásadnějším projektem odepnutí se od měny a státu, který může být resuscitován, jsou před několika lety státními zákazy udusané tzv. komunity LETS, Local Exchange Trading System. Lidé si v blízkém okolí mezi sebou mění služby a produkty v nějakém komunitou stanoveném kurzu. Pro příklad: dodám ti čtyři kila rajčat a ty mi za to dáš hodinu angličtiny pro děti. Žádná finanční transakce neproběhne, dochází k výměně. Banka nemá ani poplatek, ani přehled, stát je krácen na daních, nemá přehled o skutečné výkonnosti, v tomto případě regionální ekonomiky. Tyto LETS komunity se před několika lety významně rozmohly ve skandinávských zemích, ale byly postupně zakázány pro výše uvedené důvody.
Nicméně, co to znamená? Že se státy snaží stále více své občany svazovat, sešňěrovávat všelijakými regulacemi a omezeními ve prospěch nadnárodních korporací a občané si to pomalu, ale jistě čím dál míň nechávají líbit. Bitva o hotovost bude jednou z těch, kdy se stát a občan zase dostanou do křížku. Ovšem tato bitva je naprosto proti logice, protože stát si zřizují a daněmi financují občané za účelem nejen právní ochrany svého života, zdraví a majetku. Dnes je to naopak, stát si vychovává daňové poplatníky, aby byl schopen krýt své rostoucí náklady. Takže, ne migrační krize, střet státu s občanem bude zásadní agendou příštích let.