Předseda Starostů Vít Rakušan to přede všemi pořádně rozpálil. Napřed klipem ze šatny a poté turné po regionech. Nebo bychom spíše měli říkat, že všechny pořádně dopálil? Jeho video dost prvoplánově útočilo na premiéra Petra Fialu.
Během roadshow pak slibuje a říká věci, které nejsou projednané a znejišťují koaliční partnery i trhy. Najal si módní a tedy drahý marketingový tým. Ale v konečné ceně za tuhle kampaň nebudou jen účty za PR poradce. Ve hře není nic menšího, než soudržnost kabinetu.
Začalo to představením Víta Rakušana coby vládního rebela, který musí Petru Fialovi ukázat, jak se to má správně koučovat. Následovalo mediálně hojně sledované a komentované setkání v hospodě v Karviné, kde si ministr vnitra nechal v roli hrdiny nadávat od zuřícího davu. Zatím posledním „kouskem“ bylo pondělní povídání v Sokolově, kde se šéf STAN pustil na tenký led, když mluvil o zestátnění elektrárenské společnosti ČEZ a zvyšování platů policistů a hasičů.
Snahou Rakušana samozřejmě je pozvednout upadající preference svého hnutí. To má v součtu s Piráty stále plus mínus stejně hlasů, jaké získali společně ve volbách. Jenomže se otočil poměr. Před dvěma roky se STAN pohyboval nad 10 % a Pirátská strana nad 5 %, dnes je to přesně obráceně. Že by někdejší partner pracoval lépe? Ani ne. Ale Bartošovi lidé nevynechají jedinou příležitost kopnout si do koalice SPOLU, kterou s oblibou označují za partu „konzerv“, „bigotů“ a „středověkých tmářů“. A vyplácí se jim to.
Pro liberální voliče není až tak důležité, jak se daří ekonomice, seniorům, rodinám s dětmi. Jsou spíše nastaveni na tzv. virtue signalling, tedy na to, aby ti „jejich“ uměli ukazovat, jací jsou správňáci a morální majáci. Stačí tedy se dost často, hlasitě a rázně vymezovat vůči Putinovi, Babišovi, ale také vůči konzervativním spojencům, kteří jsou vykreslování coby homofobové a mužští šovinisté, co mlátí ženy. Progresivistům tohle úplně stačí ke štěstí a kdo zvládá roli cenzora veřejných mravů lépe, ten u nich vítězí.
Starostům zkomplikovala život causa Dozimetr, do níž se zbytečně zamotali a v důsledku hůře zvládají hrát svůj part. I proto mají navrch Piráti. Nyní se Vít Rakušan rozhodl vzít si tyto hlasy zpět. A najal na to ty „správné“ lidi, kteří mají na kontě úspěšné kampaně Zuzany Čaputové a Petra Pavla, jež rovněž stály na morálním kýči. Neboli nebojovaly za něco, ale proti něčemu. Jejich cílem bylo porazit „ficismus“, respektive „babišismus“. V takových případech už dopředu máte na své straně hromadu naštvaných a frustrovaných lidí.
Jak na Slovensku tak u nás šlo vlastně jen o to, kdo ze zástupu povolaných bude ten vyvolený, tedy kdo se ukáže jako „maják všech majáků“. Pro tuto osobu bylo u nás připraveno šedesát procent „antibabišovských hlasů“. Petr Pavel vyhrál už když předstihl Danuši Nerudovou a další pretendenty „dobra“. Andrej Babiš pak nebyl soupeř. V takto nastavených soutěžích je marketing důležitý. Vlastně záleží jen na něm, ne na politice, neboť je daleko důležitější, jak vypadáte a působíte, než kým jste a co skutečně nabízíte občanům.
Problém nastává, když nablýskaná marketingová mašina narazí na politickou realitu. Progresívne Slovensko (opět se stejným týmem PR mágů o němž je řeč) dokázalo sice vysát hlasy Ficových odpůrců s méně sofistikovanou kampaní, ale prohrálo se SMERem, protože ten narozdíl od něj měl program pro skutečné živé lidi a nabízel (či se alespoň tvářil, že nabízí) řešení problémů, jež je trápí. Může se něco podobného přihodit Rakušanovi? Stojí jeho turné na pevných základech reálné politiky, nebo jen vykresluje vzdušné zámky?
Spíše to vypadá na to druhé. Kdyby chtěl ministr vnitra předestřít v regionech skutečná řešení, přijel by s návrhy, jak pomůže místním samosprávám, aby se lidem zlepšil život. A vzal by s sebou ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, která by jim vysvětlil plány, jak zajistí levnou energii. Nechyběl by ani Mikuláš Bek, který řídí školství a řekl by jim, co udělá pro kvalitnější výuku a lepší příležitosti pro jejich děti. Ano, to vše má STAN ve vládě na starosti. Nemusí si v šatně stěžovat na „špatného trenéra“. Může se předvést na hřišti.
Takhle se dělá politika. Zatím je to opravdu jen marketing. Místo prezentace výsledků pouze slova. Což má vedlejší nepříjemné efekty v tom, že Rakušan může během žoviálního tlachání „ujet“. Právě to se mu stalo v pondělí, kdy sliboval desetiprocentní zvýšení platů policistů a hasičů a znárodnění ČEZ. U toho prvního není ve vládě shoda, to druhé je velmi citlivé, už jednou kabinet s tímto nápadem narazil a nyní je téma prozatím u ledu. Ovšemže tím ministr vnitra vyvolal bouřlivé reakce. Jak koaličních partnerů, tak trhů.
Nyní už nejen SPOLU, ale i Piráti předsedovi Starostů vyčítají, že sobecky myslí jen na sebe a své hnutí a prosazuje se na úkor ostatních stran ve vládě. Akcie ČEZ spadly a Rakušan se musel za svou neuváženost omlouvat. Nic z toho by se nejspíše nestalo, kdyby přijel s reálnými plány a ne na „nezávazný pokec“ v hospodě. Což by ještě nevadilo, kdyby šlo o výjezd do regionu, jakých normální politici dříve absolvovali stovky (aniž by je zvlášť medializovali) a ne o pečlivě vypiplanou marketingovou kampaň.
Prázdné moralistické PR má své meze. Jezdit ven a mluvit s lidmi – a to bez kamer – je součástí běžné práce politika. Když už ale myslíte na volby, pak koukejte přivézt něco víc, než jen sebe a „virtue signalling“. Autoři barnumské kampaně si mazaně spočítali, že nalákají mainstreamové novináře jako včely na med a ti už pak zadarmo vytvoří Rakušanovi auru hrdinného liberálního bojovníka. Vyšlo to, mediální zásah byl masivní. Ale jen marketing na úspěch nestačí.
Dobře se žije v zemi, kde vítězí političtí mazáci, ne morální majáci.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
