Už jsou to dva roky, kdy jsem se letmo dotkl tématu SPAC, tedy veřejně obchodovaných akvizičních vehiklů. V té době zažívaly období propadu, ale tak to již chodí – minimálně od doby „Tulipánové horečky“ v 17. století.
Jednu z těchto úvah jsem uzavřel větou „Takže využiji doby čekání na korekci akciových trhů hledáním SPAC, které mají šanci být v těch 20% vítězů.“ Nebudu tvrdit, že jsem ty dva roky strávil studiem úspěchů v oblasti SPAC. Nicméně si rozhodně nejsem vědom nějakého zářného úspěchu, ke kterému by v tomto segmentu došlo.
Článek agentury Bloomberg s titulkem „SPAC Mania’s Ugly End Yields $46 Billion of Investor Losses“ pro mne slouží jako motivace se k SPAC vrátit a svým způsobem uzavřít téma, které mi historicky přišlo jako docela dobrý nápad. Ale spíš než téma pro nějaké hluboké finanční analýzy je to o konstatování, že finanční trhy řídí (tedy kromě regulace) zejména hlad po zisku a strach (greed and fear). Tzn. spíše téma v oblasti behaviorálních financí než složité finanční modelování.
Jak se píše ve zmíněném článku, řada z nich nebyla „připravena na premiéru“. Některé byly slibnější než jiné, ale všechny přitahovaly dolary od nadšených investorů, kteří se nechali strhnout šílenstvím kolem SPAC, mezi nimiž byli i drobní obchodníci. Spousta akcionářů nyní žaluje SPAC sponzory kvůli svým ztrátám.
Bankrotů těchto společností bylo v letošním roce v USA přes 20 a ztráty pro akcionáře převýšily 46 miliard dolarů. Úpadky byly v mnoha odvětvích, od EV po zemědělství.
Vstup na burzu prostřednictvím SPAC byl v minulosti rychlejší a méně kontrolovaný než tradiční primární veřejná nabídka akcií. Během boomu společnosti, které byly cíli pro SPAC, produkovaly často optimističtější prognózy ohledně trajektorie jejich vývoje, než by tomu bylo v případě staromódních IPO procesů.
Závěr a poučení? Nekupujme zajíce v pytli a hlavně, výkonnost v minulosti negarantuje budoucí výnosy.
Zdroj: Bloomberg
Foto: Pixabay
Autor: Jan Mareš
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
