Banky u nás nepatří k oblíbencům a to z několika důvodů: mají zisky v miliardách, úroky z vkladů nám připadají nízké a naopak za úvěry chtějí úroky vysoké, když mají úvěr poskytnout, chtějí spoustu informací a splátky si pak hlídají jako medvědice mláďata.
Největší banky jsou navíc vlastněné zahraničními investory, kterým posílají každoročně tučné dividendy. Bankéři mají nevyšší průměrné platy, luxusní budovy, elegantní kanceláře, drahá auta. Navíc se zdá, že ani nic v ekonomice hmatatelného nevytvářejí. Jen se dobře živí z našich peněz.
Není to ale tak jednoduché. Komerční banky plní v ekonomice důležitou, dokonce klíčovou funkci: alokují zdroje. Ano, pracují s našimi vklady, tedy s penězi, pro které momentálně nemáme sami jiné použití, a umísťují je v ekonomice tak, aby se co nejlépe zhodnotily. V učebnicích se dočteme, že kapitál se v ekonomice pohybuje směrem od nevýnosných k výnosným projektům, což ovšem tak úplně jednoduše a automaticky neprobíhá. Komerční banky mají týmy specialistů, kteří posuzují žádosti o úvěry, prověřují žadatele a odhadují možné výnosy a riziko nesplacení úvěru. Tato činnost je pro ekonomiku životně důležitá a prakticky nenahraditelná.
Koncentrace kapitálu probíhá v zásadě třemi způsoby. Když máte dobrý nápad (projekt) a nemáte peníze, můžete založit akciovou společnost a shromáždit peníze akcionářů. Musíte ovšem najít dostatek lidí, kteří budou vašemu projektu věřit a svěří vám své peníze. Vaši akcionáři budou pak podílníky a bude jim náležet odpovídající podíl na zisku a také budou mít pravomoc rozhodovat o celé společnosti. Druhou možností je najít někoho, kdo vám peníze půjčí a bude věřit, že mu je časem vrátíte. V tom případě vydáte obligace, vaši věřitelé nebudou mít žádné pravomoci, ale dostanou ke svým penězům předem sjednaný úrok. Nu a třetí možností je přesvědčit banku, aby vám poskytla úvěr. To je způsob nejčastější a netýká se pouze začínajících firem – úvěry potřebují malé i velké firmy, živnostníci i domácnosti, a financují se tak nejen investice, ale také běžný provoz.
Pokud tento finanční „kanál“ pracuje dobře, jsou ztráty minimální a finanční prostředky jsou v ekonomice rozmístěny optimálně – zajišťují nejvyšší možný výnos, tedy celkovou prosperitu ekonomiky. Peníze se stahují z podniků, které neprospívají a stěhují se k těm úspěšnějším. Nu a to je práce bank.
Přitom nepracují jen s penězi svých střadatelů, ale také s vlastními. Mezi mnoha obezřetnostními pravidly mají banky uloženo jistit poskytované úvěry vlastním kapitálem. Tzv. „kapitálová přiměřenost“ je stanovena na 8 % a to přeneseně znamená, že v každém poskytnutém bankovním úvěru je nejméně 8 % z vlastního kapitálu banky. Celkově tedy banka nemůže poskytnout víc úvěrů, než 12,5násobek svého kapitálu. Pokud se má banka dál rozvíjet, musí svůj kapitál zvyšovat – buď musejí poskytnout další zdroje její akcionáři, nebo musí banka do svého kapitálu vložit část svého zisku.
Střadatelům prodávají banky svou důvěryhodnost. Ta je součástí jejich kapitálu a v mezních případech se ukazuje dokonce jako důležitější než peníze. Připomeňme osud Sberbanky, která – jak se ukazuje – měla peněz dost, byla dobře řízena, ale ztratila důvěru střadatelů a tím skončila.
Postavení bank si můžeme přiblížit také těmito jednoduchými počty: letos nám zřejmě HDP klesne zhruba o 0,4 %, což při inflaci 10,8 % znamená nominální růst asi o 9 %. Na příští rok můžeme čekat nominální pokles (růst HDP o 1,2 % při roční inflaci 2,5 %). Česká ekonomika bude tedy potřebovat zdroje pro obnovení růstu a ty nejsou nikde jinde než v bankách. Budou poskytovat úvěry jen do výše, kterou jim umožní základní kapitál. Ten celkově představuje v celém českém bankovnictví něco kolem 700 miliard. Aby to bylo pro akcionáře našich bank zajímavé, měly by výnosy kapitálu dosahovat ročně kolem 10 – 15 % (což je srovnatelné s ostatními segmenty ekonomiky), tedy kolem 70 – 100 miliard (což je ovšem ta všeobecně vzrušující částka). Z toho banky zaplatí daně (loni 20 miliard), doplní základní kapitály a rezervy a teprve ze zbytku vyplatí dividendy. Zisk tedy bankám zvětšuje prostor pro poskytování dalších úvěrů. Čím víc peněz si zahraniční akcionáři bank ponechají ve „svých“ bankách, tím víc úvěrů může být poskytnuto našim firmám.
Zmíněných 700 miliard v základním kapitálu našich bank je velká finanční síla. Schopnost bank vyhledávat nejslibnější projekty a úvěrem je podpořit, to je hybná síla, která může českou ekonomiku posunout k vyšší produktivitě práce. Je to rozhodně důležitá součást našeho HDP a v tomto smyslu banky přidanou hodnotu ekonomice přinášejí.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
