Tak definitivní podoba vládního daňově-úsporného balíčku je snad konečně na světě. Co o něm celkově říct? Tři věci: za prvé je příliš malý, za druhé příliš zvyšuje daně a příliš málo šetří, a za třetí se příliš snaží jít cestou nejmenšího odporu. V důsledku je hodně nesrozumitelný a málo ambiciózní.
Pokud jde o první krok, po němž přijdou další opatření, zejména co se týká podpory podnikán a dalších škrtů na straně státních výdajů, pak to lze akceptovat. V opačném případě kabinet fatálně zklame své pravicové voliče.
Podívejme se napřed na globální data. Vládní opatření jsou naplánována na dva roky. Celkem se díky nim má v roce 2025 snížit deficit o 150 miliard, přičemž v podstatě půl napůl půjde o zvýšení daní a úsporu výdajů. Už to je špatně. Obecná rada zní, že úspěšná reforma veřejných financí má obsahovat ze dvou třetin úspory a pouze z jedné třetiny vyšší příjmy. Přičemž v naší situaci, kdy problém nevznikl tím, že by vláda dostávala od lidí a firem málo peněz, ale že moc utrácí, mohly být ty váhy ještě víc ve prospěch škrtů.
Navíc snížit výdaje státu během dvou let nominálně o necelých sedm procent je opravu málo. Vždyť za dvě léta od roku 2021 vzrostly o 16,6 % a ve srovnání se situací před čtyřmi lety dokonce o 43,4 %. Lepší je asi to druhé srovnání, neboť 2019 byl poslední před covidový rok a pokud se chceme vrátit k normálu, tak do doby, kdy se vláda nemohla vymlouvat na “mimořádné” výdaje. A jak už víme, ty stovky miliard z většiny nesouvisely s epidemií, ale šlo prostě o “drogy”, jež Babišův kabinet pumpoval do ekonomiky.
Třetí problém je, že “balíček” neobsahuje žádný jasný cíl, žádnou ideologii, žádné programové ukotvení. Ono je to při pěti stranách těžké, ale přesto, pokud má být reforma vysvětlitelná a obhajitelná, musí být srozumitelná. A to nebude, když lidé nevidí, proč vláda to vše dělá. Tedy kromě snahy získat co nejvíce – to jde nejrůznějším příštipkařením, ať už na straně navyšování daní, či osekáváním výdajů. Když Mirek Topolánek dorazil do Sněmovny se svým “batohem”, bylo jasné, že s ním směřuje “po modré do prava”.
Před patnácti lety také kabinet nebyl jednolitý, navíc měl daleko slabší oporu v dolní komoře parlamentu. Přesto si ODS prosadila svůj program snižování daní, jemuž každý rozuměl. Zaměstnancům, živnostníkům i firmám zůstalo v kapsách více peněz, seniorům se výrazně mimořádně valorizovaly penze, aby nezůstali zkrátka, protože na druhé straně se zvýšily daně z přidané hodnoty. Levice a odboráři tehdy mohutně protestovali, nicméně pravice měla o co bojovat a věděla proč
Za co se má válčit nyní? Koalice si nejspíš sama uvědomuje, že vlastně není za co, a tak raději ustoupila odborům a ponechala zaměstnanecké benefity, jež měla v plánu zrušit. Dál už je to takový pelmel. Piráti si uhráli nižší zdanění tabáku, KDU-ČSL nulovou daň na víno, Starostové vyšší příjmy obcí u daní z nemovitosti… Občanští demokraté mají v “balíčku” asi jedinou “vlajkovou loď”, jíž je osekání dotací o více než padesát miliard. Ano, to je dobré opatření. Jen tedy pořád ještě neznáme podrobnosti.
Zbytek nestojí za nic moc. Lidovcům zřejmě nevadí útok na rodiny, kdy se v řadě případů zruší sleva na manželku, ODS skousla vyšší zdanění živnostníků, o slevu přišli i studenti… Zato na státu se bude šetřit minimálně – jen pět procent provozních výdajů a dvě procenta na platech. Přitom erární zaměstnanci jsou strašně drazí, je jich moc a mají o mnoho tisíc vyšší platy, než berou lidé u soukromníků. Zde se právě ukazuje, že kabinet šel spíše cestou nejmenšího odporu, než že by se řídil nějakým idejemi a hodnotami.
I přes všechny výhrady buďme rádi, že vůbec nějaký balíček vznikl. Bez změny vlády by také nemuselo být nic. Uvidíme, zda vláda splní původní sliby, že deficit příští rok klesne z 295 na 210 miliard. Ještě důležitějším kritériem, než nominální schodek, pak je jeho podíl na hrubém domácím produktu. Když kabinet své návrhy představoval, tedy 11. května “za pět minut dvanáct”, tvrdil, že deficit se sníží z letošních 3,5 % HDP na 1,8 % v roce 2024 a 1,2 % v roce 2025. Později ale začala z vlády padat jiná čísla.
Jakmile balíček prošel prvním čtením, tak premiér napsal na sociální sítě, že v roce 2025 bude deficit 2,4 % HDP. O něco později pak ve videu slíbil, že příští rok spadne pod 3 % HDP. To jsou o dost vyšší hodnoty… Stejně jako předběžný návrh deficitu pro příští rok 235 miliard, místo 210 miliard. Opravdu je to velký zmatek a jeden neví, čemu má věřit. Jak se říká “laik žasne, odborník se diví”. Spolu s oním nedostatkem “ideovosti” tyto prudké otočky nepřispívají k dobré komunikaci a pochopení změn občany.
Je více než jisté, že opozice nasadí tvrdé obstrukce. Což jsme čekali. Asi jsme ale nečekali, že vláda jim bude čelit s materiálem, který kromě věty “snižujme deficit” vlastně není, jak hájit. Jak však řečeno, i toto málo je mnohem lepší než nic. S hrozícím zadlužováním země se nějak vypořádat musíme a už jeho přibrzdění je samozřejmě dobré. Přinejmenším se tím dosáhne “soft landing”, nespustí se “dluhová brzda” a české rozpočtové letadlo nepadne z výšky prudce na zem. Což by mělo dalekosáhlé následky.
Neutrálně uvažující občan nakonec nemusí být až tak nespokojen. Škrty jsou mírné, a i když bude opozice křičet, vážné sociální problémy nehrozí. Politické ano. Snížení deficitu je malé a celá polovina jde na vrub zvýšení příjmů. Proto neříkejme balíčku úsporný, ale přesněji daňově-úsporný. Konzervativce nenadchne. Ale co už, před dvěma roky bylo daleko hůř. Líp bude o málo, ale aspoň o něco. Do voleb je čas něco přidat. Jinak se ocitneme v “Komedii plné omylů”, kdy se neví, kdo je kdo a zda nám vůbec vládne pravice.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
