Borek Sedlák: Bude potřeba restartovat celý systém (českého) skoku na lyžích

Exkluzivní rozhovor s Borkem Sedlákem, asistentem Sandra Pertileho (Itálie), ředitele závodů Světového poháru ve skocích na lyžích. Borek Sedlák nám poskytl rozhovor přímo během jeho asistence na závodech Světového poháru ve Slovinské Planici nyní v březnu 2023. 

Borek Sedlák je asistentem Sandra Pertileho (Itálie), ředitele závodů Světového poháru ve skocích na lyžích od sezóny 2020/2021. Původně je bývalý český skokan na lyžích. Jeho osobní rekord činí 208 metrů. V sezóně 2014/15 se stal asistentem ředitele závodu ve Světovém poháru žen, kde byl asistentem Chiky Yoshidy. V sezóně 2014 až 2016 byl též kontrolorem kombinéz a vybavení u skokanů. V následujícím ročníku sezony 2016/17 se stal asistentem Waltera Hofera, ředitele závodů Světového poháru ve skocích na lyžích, čímž vystřídal dlouholetého experta Mirana Tepeše. Jeho úkolem je, mimo jiné, pouštět na věži skokany dolů. 

„Materiál je jednoznačně hodně důležitý u tohoto sportu, a tak jak v některých jiných sportech se mluví o dopingu, v našem sportu se dá považovat porušení pravidel ohledně materiálu za jakýsi doping. Je to také důvod, proč se otázka materiálu posledních 30 let intenzivně řeší každý rok a po každé sezóně se pravidla modifikují s cílem, aby se zamezilo podvádění se skokanským materiálem,“ říká Borek Sedlák. 

Kdo vás přivedl ke skokům na lyžích?

Můj táta je člověk, který mě ke skokům přivedl. Do svých přibližně 24 let aktivně skákal a byl dokonce členem juniorského výběru tehdejšího Československa. Pamatuji si, že jsem měl doma jeho helmu a chodil jsem v helmě po bytě, skákal do postele, pak jsme spolu sledovali skoky v televizi, a když mě v 7 letech přivedl na můstek, bylo rozhodnuto.

Jste z lyžařské rodiny?

Víceméně jen táta, mamka pochází z Brna, takže tam moc lyžování v módě nebylo. Můj děda z matčiny strany byl hokejista, později trenér ligových klubů, jeho syn (můj strýc) fotbalista a druhý syn z druhého manželství byl náš hokejový reprezentant a dlouholetý hráč NHL Martin Havlát, takže přímo z lyžařské rodiny ne, ale ze sportovní bych si dovolil říct, že ano.

Jak jste se vyrovnával se strachem na můstku?

Musím říct, že strach ke skoku na lyžích patří, každého jednou někde dožene. Pamatuji si, že jsem se třeba spustil z lavičky na mamutím můstku, a říkám si „co tady děláš, vždyť tady pojedeš přes 100km/h a máš letět přes 200m, jsi normální?“… (smích). Ale jak se jednou člověk spustí dolů, tak není šance něco zastavit, přerušit, prostě do toho musí jít. Takže ano, přiznávám, občas strach dohnal i mne, ale o tom asi i skok je o překonávání tohoto pocitu a posouvání hranic nějaké komfortní zóny.

Jak se měnila výstroj skokanů?

Víceméně každý rok se mění, vždy vyjdou nová pravidla, aby byl sport bezpečnější a férovější, jenže velké týmy mají ve svém složení lidi, které se soustředí jen na výstroj, a za přispění moderní techniky (např. větrných tunelů) materiál přizpůsobí na každého jednotlivce. V průběhu sezóny se zjistí, co nefunguje přesně podle představ, a na jaře se zase navrhnou nějaké modifikace v pravidlech. Jedná se ale většinou o skokanskou kombinézu, a poslední dobou skokanské boty, které jsou obsahem hodně diskuzí.

Co se týče nějakého vývoje v poslední dekádě, tak se kombinézy zmenšily, změnil se jejich střih a skokanské boty také prošly modifikacemi, už není jen jeden výrobce bot a každá bota můžu být individuálně přizpůsobena. Dalším krokem v rámci férovosti by mělo být měření základních proporcí skokanů/skokanem skenerem pro získání co nejpřesnějších informací, a tím lepší kontrole kombinéz.

Vystudoval jste Vysokou školu sportovního managementu. Věnujete se také podnikání?

Vystudoval jsem Sportovní management, pak si dal 2 roky pauzu, a poté se rozhodl si dodělat ještě titul Ing. na TU v Liberci v oblasti Podniková ekonomika. V současnosti se ale podnikání nevěnuji, třeba jednoho krásného dne opustím skokanský svět a vrhnu se do světa podnikání.

V sezóně 2015/16 jste se stal kontrolorem kombinéz a vybavení u skokanů. Našel jste hodně nedostatků? V čem se nejvíce chybuje?

Ano, bylo hodně diskvalifikací, jednalo se především o velikost kombinéz, propustnost materiálu, a v některých případech i nízkou váhu závodníka v poměru k délce jeho lyží. Každý závodník se snaží získat co největší letovou plochu, takže v rámci současných pravidel, kdy je limit pro obvod kombinézy maximálně +4cm oproti tělu samotnému, tak se samozřejmě drtivá většina závodníků snažit být na limitu, ale občas i přes limit, ať už úmyslně, nebo například ztrátou určité váhy v průběhu náročné sezóny.

Vaším úkolem je mj. pouštět na věži skokany dolů. Je to někdy větrná loterie?

Ano, vítr ke skoku neodmyslitelně patří, a dost často ovlivňuje skok samotný a výsledky. Například včera (pozn.red.2.3.2023) byl závod na středním můstku ve Slovinské Planici a opravdu jsem chvílemi už byl zoufalý, jak rychle se vítr točil. Závody, kdy mohu říct, že byly naprosto regulérní, tak bych v průběhu sezóny nejspíš dokázal spočítat na prstech jedné ruky.

Který skokanský můstek máte nejraději?

Jako závodník Ga-Pa, Bischofshofen a Zakopane. V mé nynější pozici budu mít rád vždy můstek, na kterém nebude foukat a bude dobře upravený, takže závodníci budou v bezpečí a výsledek bude rozhodnut na základě jejich výkonů, nebude ovlivněný větrem.

Proč se podle vás nedaří českým skokanům být dnes mezi elitou?

Bohužel naši nejlepší trenéři jsou v současnosti v zahraničí a pracují pro jiné týmy, tím nechci snižovat kvalitu trenérů, kteří v ČR zůstali, ale možná by bylo na zvážení angažovat někoho ze zahraničí, na základě doporučení, protože například ve Slovinsku je spousta mladých trenérů, kteří mají určitě vysoký potenciál a v současnosti jejich „cena“ není ještě tak vysoká. Bude potřeba restartovat celý systém skoku, a bohužel si to vyžádá několik let, ale musí se zase začít u malých dětí, musí se dělat nábory, pracovat s nimi a „neutavit“ je do 15-ti let s tím, že klubu přinesou dobré výsledky v žákovských kategoriích, protože medaile a úspěchy se počítají až v seniorské kategorii.  Samozřejmě s tím, že posledních několik let nejsou výsledky, tak je s tím spojena, a finanční situace a nízká základna situaci rozhodně nepomáhá, zvlášť, když největší talenti v posledních letech ukončili předčasně kariéru. Zaplať pán Bůh za Romana Koudelku, který už českému skoku v minulosti hodně pomohl, a i přesto, že poslední sezóny se Roman trápí, tak jeho jméno má stále ve skokanském světě velký respekt.

Jakou roli hraje u skokana při výkonu materiál a fyzická kondice?

Samozřejmě, že je důležité, aby závodník byl v dobré fyzické kondici, na druhou stranu je nutné si přiznat, že skoky na lyžích není například atletika, tak se stalo několikrát v minulosti, že závodník vynechal, pro zranění nebo jiný důvod, celou sezónu a nadcházející pro něj byla nejlepší. Posledním příkladem toho je Maren Lundby, která se rozhodla před sezónou vrátit po delší pauze a na Mistrovství světa skončila na druhém místě.

Materiál je jednoznačně hodně důležitý u tohoto sportu, a tak jak v některých jiných sportech se mluví o dopingu, v našem sportu se dá považovat porušení pravidel ohledně materiálu za jakýsi doping. Je to také důvod, proč se otázka materiálu posledních 30 let intenzivně řeší každý rok a po každé sezóně se pravidla modifikují s cílem, aby se zamezilo podvádění se skokanským materiálem.

Jak dlouho jste v roce 2014 uvažoval o tom stát se asistentem Waltera Hofera?

V roce 2014 mi Walter nabídl pozici ve Světovém poháru žen, takže tehdejší ředitelku SP žen Chiku Yoshidu jsem znal a opravdu neváhal snad ani vteřinu. V roce 2016 mi Walter oznámil, že si mě vyžádal jako jeho asistenta, takže jsem samozřejmě souhlasil, protože to byl pro mne krok směrem dopředu, a když jsem se dozvěděl, že mým novým šéfem bude Sandro Pertile, tak jsem byl upřímně moc rád, protože se Sandrem znám přibližně 20 let a vždycky jsme měli velice přátelský vztah.

Co dělá skokan na lyžích v létě?

Skoky na lyžích jsou celoročním sportem, i když samozřejmě prioritou je zimní sezóna. Na konci zimní sezóny mají většinou závodníci přibližně 2 týdny volno a pak začnou zase s přípravou na nadcházející sezónu. Jedná se hlavně o fyzicky zaměřené tréninky a velké množství tréninkových skoků v průběhu léta na umělé hmotě, vše samozřejmě s cílem být co nejlépe připravený na tu následující zimní sezónu. Existuje i letní Světový pohár (Summer Grand Prix) a jedná se přibližně o 5 víkendů v rozmezí červenec – říjen, kde se mohou závodníci poměřit s ostatními a porovnat současnou formu.

Máte ještě nějaké skokanské sny?

Když jsem skončil se skoky na lyžích, tak se mi často zdálo o tom, že v průběhu závodu vždy zapomenu část vybavení, musím běžet dolů a nestíhám, když jsem přišel na start znovu, tak mi zase chyběla jiná část vybavení, a takhle se to stále opakovalo. Nyní se mi zdá spíše o tom, že někomu dám signál ke skoku a v průběhu skoku přijde dobrý vítr a daný závodník nemůže dopadnout a letí daleko mimo můstek, to je v současnosti taková moje noční můra.

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Borkem Sedlákem

Zdroj: Renáta Lucková