Vrcholí prezidentská kampaň. Je to zajisté napínavá podívaná. Bohužel poněkud odvádí pozornost od toho, co je skutečně důležité. Jakkoli mnozí berou volbu hlavy státu silně emotivně, máme úplně jiné problémy. A do těch nejvyšší ústavní činitel nemůže nijak mluvit.
Pokud kandidáti tvrdí, že jejich řešení ovlivní, tak neříkají pravdu. Příslušné kompetence má pouze vláda. S dopady vysoké inflace, ekonomické krize a války na Ukrajině se musí poprat ona. Prezident jí v tom nepomůže – ale ani jí nemůže překážet.
Na jednu stranu se dá chápat, že přímá prezidentská volba vzbuzuje vášně a přivádí k urnám i ty, kteří jindy nehlasují. Hrad je pro Čechy stále velkým symbolem a účast Andreje Babiše v kampani silně polarizuje společnost, což leckoho takzvaně zvedne z gauče. Ale je tak trochu škoda, že stejně tolik občanů nepřišlo k daleko důležitějším sněmovním volbám. Přičemž v roce 2021 volilo o 5 procent více lidí, než o čtyři roky dříve. Třeba jde o rostoucí trend zájmu o věci veřejné? Pak by to bylo dobře.
Oba kandidáti v kampani slibují, že přimějí vládu více “pomáhat lidem”. To je ovšem nesmysl. Prezident může přijít na zasedání kabinetu, promlouvat v parlamentu, zvát si ministry a žádat od nich informace. Ale to je vše. Řízení země je plně v rukách premiéra. Skutečně důležitá změna se (po osmi letech) stala v říjnu 2021. Jediný okamžik, kdy hlava státu může výrazně zasáhnout do poměrů v zemi, je ustavení nové vlády. Ať už po volbách, nebo po případné krizi a pádu té staré. Ale i v tom případě musí ctít většinu ve Sněmovně.
Jak by si příští prezident vedl za skutečně komplikované ústavní situace? To zatím můžeme jen hádat. V každém případě, momentálně máme stabilní koalici, která disponuje 108 hlasy ve dvou set členné dolní komoře parlamentu. Bez ohledu na to, kdo usedne na Hradě, ve Strakově akademii zůstane úřadovat Petr Fiala a bude na něm a jen na něm, jak dobře či špatně si naše země v dalších letech povede. Nepodléhejme iluzi, že prezidentská volba něco podstatného vyřeší, nebo naopak pokazí.
Tedy, něco nepříjemného pro vládu už se stalo. Tím, že neposlala do boje o Hrad vlastního kandidáta, propásla šanci dokončit změnu započatou posledními parlamentními volbami. A horší je, že jí potenciálně vyvstali hned dva vážní konkurenti v souboji o skutečnou moc. Za prvé – Babiš už v prvním kole získal tolik hlasů, že to pro něj a jeho ANO znamená výhodu v příštích sněmovních volbách (pokud se mu tedy do té doby jeho hnutí nerozpadne). Za druhé není vyloučeno, že se o založení nového subjektu pokusí Danuše Nerudová, Petr Pavel, nebo oba.
Toto vše jsou ovšem jen spekulace. Podstatné je, že teď má Petr Fiala moc ve svých rukách a měl by ji mít minimálně až do konce roku 2025. Záleží jen na něm a ostatcích ministrech, jak ji využijí. Bez ohledu na to, jak se jim nový prezident bude, či nebude snažit do toho mluvit, nebo ovlivňovat atmosféru v zemi (což je nakonec asi nejsilnější “kompetence” české hlavy státu).
Je nutné zachránit ekonomiku. Tato mise je pouze na vládě a můžeme jí vzhledem k situace klidně dát název “Vykonej, nebo zemři!”
Na začátku roku se zdá, že by přeci jen mohl polevit tlak na ceny energií. Paliva zlevnila dávno. Elektřina a plyn na burze letí dolů, což se ovšem zatím moc neprojevuje na fakturách pro konečné spotřebitele. A stále není úplně vyhráno, neboť jde spíše o to, že jsou momentálně plné zásobníky, než že bychom už plně nahradili výpadek importu z Ruska. U elektřiny záleží na tom, kdy se odstaví další fosilní zdroje a kdy konečně vzdor stávkám a problémům s údržbou starých reaktorů naběhne francouzské jádro.
I Česko řeší problém s uhelnými elektrárnami, protože pokud je do roku 2025 budeme vypínat dle plánu, před příštími sněmovními volbami můžeme být bez elektřiny. K tomu se za našeho předsednictví schválilo uvalení emisních povolenek i na dopravu, bydlení, topení a další služby, což zase znamená větší drahotu. Inflace bude ještě letos řádit, byť se konečně očekává její pokles. Ekonomičtí analytici varují, že teprve tento rok na vyčerpané firmy plně dolehne krize. V důsledku toho všeho se nečeká hospodářský růst.
Přinejmenším letošek bude ještě krušný. Ale vláda má opravdu čas tři roky. Během nich musí řešit i další věci – obří strukturální deficit veřejných financí, reformu penzí, podporu exportu či vzdělání a inovací. Po volbě prezidenta by měla následovat rekonstrukce vlády, která jí vlije novou energii do žil. Loni šlo částečně o hašení požárů, částečně o mezinárodní politiku, ať už se to týká války, či předsednictví Evropské unie. Nyní čeští občané právem očekávají, že se kabinet plně soustředí na ně a, slovy Petra Fialy, “nenechá je padnout”.
Nová hlava státu je důležitý symbol. Přesto jde spíše o estetický dojem. Díky tomu chleba levnější nebude. To by ho musel zlevnit Andrej Babiš – možná to měl zkusit před volbami, to by třeba byla účinná kampaň… Vše podstatné se může napravit (nebo pokazit) ve vládě. Ironicky si připomeňme, jakou roli měl v knize Stopařův průvodce po galaxii prezident Zafod Bíblbrox: Strhnout na sebe pozornost “prostých občanů“, aby se galaktická rada mohla věnovat své práci. Naše vláda by ji naopak měla vykonávat pod dozorem občanů.
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
