Fassmann: Kde jsou kořeny dnešní inflace?

V předchozím článku jsme si položili jednoduchou otázku, jak je možné, že externí inflační impulsy dopadají na Českou republiku prakticky nejvíce ze všech zemí Evropské unie? Nyní je čas si na ní začít odpovídat.  A odpověď nebude tak složitá, jak by se možná na první pohled zdálo.  

Podle mého názoru je to proto, že pro působení těchto faktorů jsou u nás vytvořeny poměrně příhodné podmínky. Podmínky, které jsme si většinou sami svou aktivitou (nebo naopak pasivitou) vytvořili.  

Především je nutno pochopit, že současná inflace v České republice nevznikla teprve nedávno, jak se nás leckdo snaží přesvědčit.  Je to ve skutečnosti důsledek celé řady kroků uskutečněných v minulých období, jejichž důsledky se protly a slily v této době. Kořeny současné inflace fakticky sahají až do období světové krize let 2008 – 2009. Tehdy ve snaze překonat důsledky této krize začaly vyspělé země zvýšenou měrou zvyšovat své rozpočtové výdaje. V České republice se stala největším impulsem pro rozvoj budoucí inflace výrazná emise ekonomickým růstem nekrytých peněz, ke které došlo v rámci tzv. kurzového závazku v období listopad 2013 až duben 2017. V rámci tohoto závazku ČNB udržovala po více než tři roky kurs koruny vůči dolaru na úrovni 27 Kč. To vedlo k výraznému nárůstu peněžní zásoby – k růstu aktiv ČNB zhruba o 2100 mld. Kč.  Peněžní zásoba se tedy v tomto období zvýšila 2,8 krát) zatímco ve stejném období narostl HDP v běžných cenách pouze o 23 %. V důsledku toho došlo k prudkému rozvoji hypotéčního trhu při nulových depozitních úrokových sazbách – pro banky relativně velmi dobrý způsob zhodnocení jejich aktiv.  Logicky se i spotřebitelská poptávka orientovala na investice do hmotného majetku, došlo k růstu cen nemovitostí, nájmů atd.  Tento proinflační charakter kurzového závazku (koneckonců zvýšení inflace bylo jeho deklarovaným cílem) nemůže negovat ani aktuálně protinflační využívání velmi vysokých devizových rezerv k intervencím ve prospěch udržení kurzu koruny. Měnové intervence (spolu se zvyšováním úrokové míry) však jsou slabé na to, aby inflační vývoj v ČR výrazně snížily. Spíše přispívají k tomu, že inflace neroste ještě rychleji. Sami o sobě (při naprosté nečinnosti vlády)  nemají sílu tento typ inflace zlomit. Udržování stabilního kurzu české koruny má však i odvrácenou stranu s řadou zjevných negativních důsledků pro ekonomiku.  Jde především o (při kladném inflačním diferenciálu vůči eurozóně, Německu i Francii) k velmi rychlé reálné revalvaci české koruny s negativním vlivem na český export a běžný účet platební bilance). 

ČNB od května letošního roku v rámci intervencí na podporu koruny prodala již přibližně 28 miliardy eur za asi 758 miliard korun. To prozatím nic výrazného neznamená – objem devizových rezerv ČNB by se měl aktuálně pohybovat okolo 130 miliard eur (3,1 bilionu Kč). Problémem by mohla být při pokračováním inflačního diferenciálu fakt, že měnové intervence jsou aktuálně jediným aktivním opatřením státu v boji proti inflaci. 

Tím jsme se ovšem dostali již příliš do současnosti. Vraťme se proto poněkud zpět, a podívejme se jaká další opatření hospodářské politiky učiněná v minulosti formují současnou inflaci.  Teprve v roce 2020 přichází na řadu zásadní změna daňového systému v ČR.    Vzhledem k tomu, že v této oblasti panuje celá řada mýtů, kde kdo toto opatření zpětně kritizuje, ale nikdo se k němu podrobněji nevyjadřuje je potřeba se u něho zastavit trochu podrobněji.  Především je třeba připomenout, že na této akci zkratkovitě nazývané „zrušení superhrubé mzdy“ se aktivně podílela nejen současná opozice, ale „své si uhrála“ i většina stran současné koalice a to v míře větší, než si myslíme. Takzvané „zrušení superhrubé mzdy“ se ve skutečnosti skládalo ze tří opatření:

•  vlastního zrušení superhrubé mzdy tj.  snížení sazby daně z příjmu fyzických osob z 23 % na 15% s minimálním ročním dopadem na veřejné finance  – 94 mld Kč (především ANO a ODS),
•   ze zvýšení slevy na poplatníka, provedené ve dvou krocích s ročním dopadem – 50 mld. Kč (především Piráti, Starostové a část ČSSD)
• z prolomení hranice u daňového bonusu u dětí s dopadem na veřejné finance -10 mld. (KDU-ČSL).

 Nelze ovšem zapomínat, že „zrušení superhrubé mzdy“ předcházel ještě jeden daňový balíček o kterém se dnes jaksi cudně mlčí. Jako by se vypařil. Přitom jeho celkový dopad je srovnatelný s tím předchozím. I na protlačení a schválení tohoto balíčku ve zrychleném režimu se podílely prakticky všechny politické strany současné opozice i koalice.  Tento balíček obsahoval snížení daní podnikatelskému sektoru v rozsahu cca – 110 mld. Kč ročně. Šlo o tzv. Loss Carryback, zrychlení odpisů, osvobození státních dluhopisů od daně, zrušení daně z převodu nemovitostí, zavedení daňového paušálu pro živnostníky, zavedení stavenkového paušálu, snížení DPH za ubytovací služby a snížení spotřební daně u nafty. Oba tyto daňové balíčky pak zvýšily meziročně deficit státního rozpočtu o cca čtvrt bilionu korun Důsledkem této likvidace příjmů veřejných rozpočtů v „přímém přenosu“ byly samozřejmě velmi vysoké deficity veřejných financí i státního rozpočtu. Schodek státního rozpočtu v roce 2021 dosáhl hodnoty téměř 420 mld. Kč a přesáhl o více než 50 mld. Kč schodek z kovidového roku 2020.  

České obyvatelstvo (i firmy) si ovšem přeložilo tyto opakující se velmi vysoké deficity zrozené protikovidovými opatřeními a následně  zásadní změnou daňového mixu, jako ohrožení svých úspor.  Nebývale vysoké deficity veřejných financí, s nimiž se dosud žádná žijící generace občanů ČR nikdy nesetkala, byly prostě vyhodnoceny jako zdroj znehodnocení české koruny. Obyvatelstvo i firmy v obavě o své úspory se proti tomu začalo (po neblahých zkušenostech s různými investičními papíry, ze kterých zůstaly opět pouze jen papíry) spontánně zajišťovat (hedgovat) masívním nákupem nemovitostí. To pak zpětně ovlivnilo inflační očekávání producentů a výrobců stavebních hmot a cenová nákaza byla na světě. A to dříve, než nastoupily na kolbiště „těžké inflační kalibry“  urychlení Green Dealu, válka na Ukrajině a extrémní růst cen energií…… Ty inflační impulsy znásobily a dále posílily výrazné inflační očekávání v české společnosti. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Fassmann