Na trhu veřejných zakázek proteklo v roce 2020 více než 700 miliard korun. Stavěly se silnice, školy, zajišťovaly veřejně statky a mnoho dalšího. Škoda jen, že to šlo zřejmě o něco levněji.
Zadávání veřejných zakázek je poměrně složitý systém, jehož cílem je transparentně stimulovat co možná největší míru konkurence na straně dodavatelů a docílit tím té nejlepší ceny v poměru ke kvalitě dodávaných služeb nebo produktů. Zadavatelé těchto zakázek jsou proto povinni výběrová řízení s předstihem zveřejňovat na svých profilech zadavatele a umožnit zájemcům podat nabídky. Aby ne, přerozdělují přece peníze, které plynou především z daní nás všech.
Na druhou stranu, současná legislativa definuje také celou paletu různých výjimek, v rámci kterých vybrané subjekty nemusejí předem vyhlašovat nic. Zároveň existuje řada různých režimů v rámci kterých veřejné zakázky probíhají a celý tento systém je proto pro každého nezasvěceného naprosto nepřehledný a složitý.
Je ale důležité si uvědomit, že přes trh veřejných zakázek proteklo v roce 2020 přesně 715 miliard korun, což odpovídá 12,65 % českého HDP. Logicky nás pak napadá, že o takové finanční zdroje se musela strhnout nelítostná mela. Inu, v některých případech ano, ale v mnohých zřejmě vůbec.
Jak ukazují data Evropské komise, Česká republika patří mezi státy s největším podílem veřejných zakázek, které „vysoutěžil“ pouze jeden uchazeč. Konkrétně je to 43 % veřejných zakázek. Hůře jsou na tom pouze v Polsku (51 %) a Slovinsku (47 %). Naopak nejmenší podíl těchto „single bidders“ evidují ve Švédsku (9 %), Norsku (12 %) a Nizozemsku (13 %).
Graf: Podíl veřejných zakázek, které byly vysoutěženy pouze jedním uchazečem
Zdroj: Evropská komise
Ostatně samotné Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, v jehož gesci je systém zadávání veřejných zakázek, ve své Výroční zprávě o stavu veřejných zakázek vede rubriku zahrnující nejčastější problémy z praxe: „Zadavatel zadal zakázku malého rozsahu napřímo preferovanému dodavateli, bez využití elektronického tržiště, byť mu takovýto postup ukládaly vlastní interní předpisy. S vybraným dodavatelem následně uzavřel dodatek upravující dobu trvání smluvního vztahu, čímž došlo k podstatné změně smlouvy. Tato změna ve svém důsledku způsobila výrazné navýšení původní hodnoty plnění, které v celkovém objemu přesáhlo limit pro podlimitní veřejnou zakázku“.
Samozřejmě nelze zcela vyloučit situaci, kdy se do soutěže skutečně přihlásí pouze jeden dodavatel (což stále automaticky neznamená že bude vybrán). Nicméně řada veřejných subjektů, na které se vztahuje povinnost zakázky soutěžit, se evidentně naučila pravidla obcházet a za zbytečně vysokou cenu zadá zakázku předem sjednanému dodavateli. V době, kdy vláda hledá úspory kde se dá, se proto zdá být trh veřejných zakázek jako poměrně vhodná oblast, na kterou si konečně došlápnout.
MICHAEL FANTA, senior analytik CETA, výzkumný pracovník UJEP
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA