Když jsem byl inspirován předvánočním klipem Komerční banky, který nás nabádal, abychom o Vánocích nezvyšovali uhlíkovou stopu smažením kaprů, a napsal krátkou úvahu na téma Kam až nás dovede strategie udržitelnosti, absolutně jsem netušil, v jak hluboké energetické krizi se budeme jen o několik měsíců později nacházet.
Příprava na strategii odstavování nečistých zdrojů zapříčinila, že na volatilitu cen energií nebylo možné reagovat navýšením těžby fosilních paliv. Z odborné komunity zaznívaly hlasy, že takto pojatá dekarbonizace bude prakticky znamenat nemožnost udržení životní úrovně, ačkoli právě to bylo zakotveno v zakládacích listinách EU. Právě EU se přitom svým dokumentem Green deal postavila do čela procesu bojem za udržitelnost prostřednictvím dekarbonizace.
Trh s energiemi je trhem nestandardním, jeho hlavním specifikem je neskladovatelnost produktu. Dosud platilo, že trh s elektřinou organizuje burza, jejíž poslání je usnadnit pohodlnější a rychlejší obchodování. To je ovšem i jeden z problémů. Někteří experti jsou názoru, že energie na komoditní burzy nepatří. Podle tohoto přístupu energie není komodita, ale veřejný statek. Každopádně v současné době jsou odborníci názoru, že burzovní trh s energiemi zdivočel a účastníky trhu reálně ohrožuje. Je tudíž třeba urychleně hledat nové paradigma a nástroje, které budou tento specifický trh vracet do rovnovážné polohy. Současná podoba burzovního trhu s energiemi tuto schopnost evidentně nemá: stačí se podívat, za kolik ČEZ vyrábí elektrickou energii a za kolik ji potom na burze prodává. V takové atmosféře lze problém snadno vyeskalovat vyvoláním paniky ohledně plynulosti dodávek. Problém je každopádně mimořádně vážný, jeho řešení pak ospravedlňuje i použití mimořádných nástrojů k odstranění disproporcí vyvolaných defaulty zdeformovaného trhu.
JAROSLAV DAŇHEL, Vysoká škola ekonomická
Foto: Pixabay
Zdroj: Jaroslav Daňhel
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
