Zatímco v Eurozóně je inflace „jen“ 8,1 % a úrokové sazby centrální banky na nule, u nás máme inflaci 16 % a sazby ČNB směřují k hodnotě 6,5 %. Tyto údaje stačí, aby člověk dospěl k závěru, že by nám asi v Eurozóně bylo lépe: měli bychom menší drahotu a levnější úvěry. Je to ale opravdu tak? Jsme na tom opravdu o tolik hůř než země Eurozóny? Není to tak a nejsme na tom v porovnání s Eurozónou tak špatně. Je to totiž relativní.
Nás vlastně především zajímá rozdíl mezi úrovní inflace a úrokovou sazbou, protože to je reálná míra znehodnocení našich peněz, řekněme našich úspor. V Eurozóně, tedy v zemích, které platí v EURech, je momentálně rozdíl mezi roční inflací a úrokovou sazbou v průměru 8,1 %. U nás je to 9,5 %, čili míra znehodnocení je o něco málo vyšší, ale v Eurozóně nefunguje kurz, protože země žádný kurz nemají, mají EURo. Kurz koruny je úrokovými sazbami posouván k mírnému zhodnocení domácí měny, takže co nám inflace v korunových cenách zboží bere, to nám kurz koruny tak trochu vrací.
Je také třeba si uvědomit, že velká část našich firem má úvěry v EURech, tedy s nízkou úrokovou sazbou a pokud mají příjmy v korunách, kupují za ně EURa v dobrém kurzu a těmi pak úvěry splácejí. To je určitá výhoda.
Na druhou stranu firmy, které používají EURo, se většinou zajišťují proti kurzovému riziku, což je běžná bankovní služba, za kterou se platí a to do ciziny. To jsou tedy peníze, které nám pouze z titulu vlastní měny odcházejí a je to každoročně něco kolem 0,3 % HDP – tedy jistě něco přes 15 miliard, které by jinak v republice zůstaly. Těch peněz je jistě škoda, ale na prosperitě celé ekonomiky by asi nic nezměnily.
Lze celkem snadno dovodit, že kdybychom EURO dnes měli, naše ekonomika by se nejspíš vyvíjela prakticky stejně, takže bychom i s EURem měli inflaci 16 %, ale základní úroková sazba by byla na úrovni 0 % a ČNB by s tím nic nenadělala. Určovalo by se to ve Frankfurtu, kde bychom měli jen jeden hlas z dvaceti. V Eurozóně je dnes takových zemí několik: Litva s inflací 16,6 % a Estonsko s inflací dokonce nad 19 % jsou při nulových úrokových sazbách ve velmi nepříjemné situaci, ale tu zažívají i lidé v Polsku, Nizozemsku, na Slovensku, v Bulharsku a v dalších zemích, kde je inflace nad 10 %. Nejlépe je na tom dnes Francie a Malta s inflací kolem 5 – 6 %, ale i to je při nulových sazbách z vkladů velká míra znehodnocení úspor. Fakt, že máme svou vlastní měnu znamená, že můžeme dělat samostatnou měnovou politiku a možná je tedy o něco snazší se současnou inflací bojovat.
Podívejme se na věc trochu jinak: proč má Francie inflaci 5 %, Německo 7,9 % a my 16 %? Část inflace je ve všech zemích ze společného zdroje – covid a válka na Ukrajině. Další část má ale příčiny uvnitř jednotlivých ekonomik a v té naší je toho evidentně víc.
Již zmíněné enormní výdaje státního rozpočtu (schodek za dva roky téměř 800 mld korun) je nesporně zdrojem dnešní inflace, který jsme si vyrobili uvnitř ekonomiky. K tomu se přidávají další, čistě domácí problémy. Připomeňme alespoň tři hlavní:
Nedobře fungující pracovní trh. Firmy shánějí nové zaměstnance, přeplácejí je, drží si i ty méně výkonné, těžko mohou zaměstnávat lidi na mateřských dovolených a těžké je také zaměstnat dostatek cizinců. Kdyby tyto věci fungovaly, měli bychom asi trochu vyšší nezaměstnanost, trochu nižší příjmy, ale také trochu nižší inflaci.
Kdyby lépe fungovala administrativa při povolování staveb, nejspíš by se stavělo víc bytů, bylo by jich víc k dispozici a jejich ceny by také byly nižší. Když se ale na stavební povolení čeká deset a více let, když se musí obíhat stovky razítek a popsat stohy papírů, bytů je málo a je to další zdroj naší domácí inflace.
Třetím příkladem je trh s energií. Zřejmě selhala regulace, ze které se vymkla společnost Bohemia Energy a zkrachovala. Zanechala po sobě statisíce klientů, kteří si museli najít nového dodavatele. Bohemia Energy nebyla zřejmě klasicky „vytunelovanou“ firmou, jen firmou riskantně vedenou, což regulátor nedokázal včas zarazit. Tisíce volných zákazníků znamenal pro zbývající dodavatele nové nákupy elektřiny za nové ceny a tato vyšší poptávka spolu s válkou na Ukrajině vedla k ještě k rychlejšímu růstu cen – tak se porucha na českém energetickém trhu propsala do české inflace. Když to shrneme, žádný z těchto problémů by se samotným zavedením EURa nevyřešil.
Měna je jako převodovka v autě. Automatická nebo manuální, to je do jisté míry celkem jedno. Každá má své výhody i nevýhody. Když je slabý motor, žádná převodovka vám k vyšší rychlosti nepomůže. Možná je v tom případě vhodnější manuální převodovka, protože můžete slabému motoru v kopci rychleji ulevit, ale to je tak asi všechno. Když máte špatná ložiska v kolech, podhuštěné pneumatiky nebo vynechává zapalování, musíte opravit ty závady. Měnit převodovku by bylo dost zbytečné.
Pokud se podaří zkrotit během tohoto a příštího roku inflaci na přijatelnou úroveň, a pokud toto zvládnutí (vyššími úrokovými sazbami) nepřibrzdí příliš náš ekonomický růst, měly by se se stejnou naléhavostí vyřešit i popsané systémové problémy. Jinak se k vyšší prosperitě těžko propracujeme.
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla
Švehla: K čemu by nám dnes bylo Euro?
16.06.2022, Autor: Martin Švehla