Služební zákon si do našeho právního řádu klestil cestu pomalu a složitě. O jeho potřebě se mluvilo od devadesátých let, k přijetí samotné normy ale došlo až na nátlak Evropské unie, která služební zákon pro státní úředníky označila za jednu z podmínek vstupu do EU.
Datum předložení: 12. 5. 2022
Autor: předsedové koaličních stran
Stanovisko vlády: souhlas
Hodnocení EM: 70%
Češi se toho zhostili způsobem, který můžeme nazvat vlk nažraný a koza celá. Zákon byl platný od roku 2002, s jeho účinností se počítalo od roku 2004. Jenomže pak do toho vlítly povodně a účinnost se posouvala. Nejprve na leden 2005, pak 2007, 2009, 2012 a nakonec na rok 2015. Když už skoro hrozilo, že další posun nebude kvůli stížnostem Evropské komise možný, přijali jsme nakonec zákon úplně jiný.
Ještě než se podíváme na jeho nástupce a nejnovější novelu, stojí zato si připomenout důvody, proč zákon skončil v legislativním šrotu. Jeho autoři, primárně úředníci, rozhodně nešetřili, a to hlavně na sobě. Zhruba 75 tisícům státních zaměstnanců se měly za obětavou službu státu o čtyřicet procent zvýšit platy a přiznat další dva (13. a 14.) navíc. Zdravotní pojištění měl úředníkům hradit stát, v případě nemoci měli mít nárok na plný plat po dobu 30 dnů v roce. Za zmínku stojí i další nároky jako odbytné, odchodné, nárok na služební volno k osobním účelům v délce 6 dnů vedle prodloužené šesti týdenní dovolené a dalších 6 dnů služebního volna ke studijním účelům k tomu.
Zlatým hřebem měl být příspěvek za výsluhu služebních let. Stačilo odmakat pět let v kanclu a už by vám jako ocenění vypláceli pravidelný příspěvek k důchodu. Podle důvodové zprávy všechny tyhle benefity měly přijít na nějakých 10 miliard ročně, samozřejmě v cenách roku 2001, ale bez výsluh, protože ty, jak o nich autoři poznamenali, zatíží státní rozpočet České republiky až později. Pokud je vám záhadou, kde se vzala myšlenka, že by takto hýčkaný státní úředník zvýšil svoji výkonnost, neúplatnost a nezávislost až na samou hranici lidských možností, pak vězte, že tím kouzelným klíčem mělo být generální ředitelství státní služby při Úřadu vlády.
Ministerstvům by prostřednictvím tak zvané systemizace určilo organizační strukturu a dosadilo státního tajemníka, který by pak dohlížel na všechna možná výběrová řízení, úřednické zkoušky, zkušební komise, pravidelná hodnocení, průběžné vzdělávání a tak dále. Ministři už neměli mít vliv na jmenování náměstků a vlastně nedělat nic jiného než politická zadání pro sira Humphreyho, dobře známého ze seriálu Jistě, pane ministře. Zvolený model by nepochybně vedl k úplné nezávislosti státní správy na politicích, na druhou stranu ale nelze přikývnout představě, že by politický tlak, třeba na rychlejší rozhodování, vždycky škodil věci nebo byl veden zločinnými úmysly.
Bez ohledu na stranickou příslušnost se po volbách v roce 2013 zástupci vítězné levice s poraženou pravicí dohodli na novém znění služebního zákona. Generální ředitelství skončilo dříve, než začalo, místo superúředníka byl na ministerstvu vnitra vytvořen post náměstka pro státní službu, který řeší vzdělávání nebo připravuje výběrová řízení. Státní tajemníky místo něj jmenuje vláda na návrh ministra, systemizaci neboli organizační strukturu ministerstev, schvaluje vláda rovněž na návrh příslušného ministra. Došlo rovněž na redukci vysněných benefitů pro úředníky a nově ke zřízení postu dvou politických náměstků, kteří mohou doplnit ty ze zákona odborné.
Návrh novely služebního zákona, který nyní předložili předsedové pětice vládních poslaneckých klubů, počítá se zrušením odborných náměstků, z nichž se znovu stanou vrchní ředitelé sekcí. Na rozdíl od současnosti se budou muset znovu ucházet o své místo každých pět let, stejně jako další představení nejvyšších úřadů. Novela dále řeší některé změny ve výběrových řízeních a rozšiřuje okruh lidí mimo státní službu, kteří se do nich mohou hlásit. O jeden den (na pět) se zkracuje volno pro studijní účely, zpřesňují se pravidla pro práci z domova. Z náměstků se znovu stanou politicky dosazení spolupracovníci ministra, jejich počet nemá být nijak omezen.
V určitých ohledech je návrh návratem ke stavu před přijetím zákona v roce 2014. Institut náměstků pro řízení sekce byl zaveden až novým zákonem o státní službě, původní zákon ho vůbec neznal. Řízení ministerstva je politická funkce, a pokud tam ministr nemá být jako kůl v plotě, potřebuje své náměstky. Krom toho platí, že i odborného náměstka lze dnes vyautovat systemizací, která jeho sekci zruší. Pochválit je nutno jmenování na dobu určitou. Asi není třeba mluvit přímo o deagrofertizaci státní správy, nicméně kvalitě při výkonu funkce jistě nesvědčí, pokud ji úředníci na nejvyšších postech, včetně ústředních orgánů státní správy, mají až do důchodu prakticky jistou.
Uvedená pozitiva se mohou jevit jako dílčí a nedostatečná. Nemá cenu si však namlouvat, že zákon je kouzelná hůlka, která zajistí stabilizaci, profesionalizaci a bezchybnou kvalitu výkonu státní správy. To jsou legislativní pohádky z myšlenkové říše Rekonstrukce státu. Státní správa je robustní systém s velkou setrvačností a odolností vůči jakýmkoli změnám. Platí zde Parkinsonův zákon o neustálém růstu počtu úředníků, který je hravě absorbován tendencí úřadů zabývat se stále více samy sebou a vlastními problémy na úkor agendy, kvůli které byly zřízeny. Zákony o státní službě jim v tom nebrání, ba právě naopak.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
