Aktuálně:

Bryan Caplan: Umožněme rychlé dezerce!

22.03.2022, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Bryan Caplan: Umožněme rychlé dezerce!

Ukrajina nabízí amnestii a pět milionů rublů každému, kdo dezertuje z ruské armády a souhlasí s tím, že půjde do ukrajinského vězení. To je asi 48 000 dolarů, což je pravděpodobně několikaletý plat pro mladého ruského dělníka.
Na první pohled to zní jako sladká nabídka, ale když se nad tím zamyslíme, je to všechno, jen ne nabídka. Vžijte se do situace ruského vojáka. Nejprve musíte uniknout Rudé armádě, protože víte, že můžete být zastřeleni za dezerci. Pak se musíte vzdát, aniž by vás zabili Ukrajinci. Poté uvíznete ve vězení; možná vás uloží do regulérního zajateckého tábora, doplněného o ruské loajalisty připravené vás zabít, když se strážný nebude dívat. Ať už budete živořit kdekoli, víte, že váš osud závisí na výsledku války.
Případ 1: Ukrajinská vláda invazi přežije. Pravděpodobně vás propustí, ale zaplatí vám opravdu? A co když mírové urovnání bude vyžadovat repatriaci zpět do Ruska, jako v případě nechvalně proslulé operace Keelhaul?
Případ 2: Rusové zvítězí. Pravděpodobně vás čeká popravčí četa za dezerci.
Přesto obdivuji kreativitu ukrajinského návrhu. Nalákání na dezerci by mělo být standardní součástí vojenské strategie, ale málokdy se tak děje. Dovolte mi však navrhnout verzi 2.0, která lépe naplní záměr původní nabídky.
Verze 2.0: EU ve spolupráci s Ukrajinou nabídne 100 000 dolarů a občanství EU každému ruskému dezertérovi. Rusové mohou jít buď přímo do EU, nebo se vzdát ukrajinským silám, které je rychle dopraví na hranice EU.
Klíčová výhoda: Dezertéři již nemusí sázet na úspěch Ukrajiny. Pokud uniknou ze zóny kontroly Rudé armády, přežijí. Mnohem lepší sázka.
Další výhody: Místo ukrajinského vězení nebo zajateckého tábora si můžete užívat svobody v EU. A je mnohem pravděpodobnější, že vám EU rychle předá slíbenou finanční odměnu.
Jak velká zátěž to pro EU je? Opravdu jen drobné. Dokonce i v případě kouzelného scénáře, kdy by dohodu přijalo všech zhruba 200 000 ruských vojáků v okolí, je 100 000 dolarů na jednoho vojáka pouhých 20 miliard dolarů. To je méně než pětina toho, co nyní Německo plánuje vydat na obranu jen v roce 2022. Nebylo by šílené jít až na 1 000 000 dolarů za jednoho dezertéra. Mohli byste dokonce udělat klasickou víceúrovňovou nabídku, kdy prvních 10 000 dezertérů dostane každý milion dolarů jako kompenzaci za vysoké počáteční riziko, po níž by následovaly nižší platby pro pozdní dezertéry, kteří by mohli dezertovat v relativním bezpečí.
Pokud je vyplácení velkých peněz dezertérům tak skvělý nápad, jak to, že to skoro žádná země nedělá? Mám podezření, že mnoho vlád považuje tuto taktiku za něco podobného jako jedovatý plyn: Je to strašlivá zbraň – a když ji použijeme my na ně, použijí ji oni na nás. To by mohlo dávat smysl, když proti sobě bojují brutální diktatury. Ale pokud země, do které lidé běžně utíkají, bojuje se zemí, ze které lidé běžně utíkají, analogie s jedovatým plynem se rozpadá. Děsivé země jsou hluboce zranitelné vůči placené dezerci, zatímco ty nejpříjemnější země jsou téměř imunní. Kolik by muselo Rusko nabídnout Němcům, aby dezertovali do Ruska? Nein, danke!
Důvěryhodnost je složitým faktorem: Jen blázen by Rusům věřil, že zaplatí, ale slovo EU je když ne z ryzího zlata, tak alespoň z ryzího stříbra.
Další příčinou zdrženlivosti je však standardní ekonomicky negramotný pohled na imigraci. Vojáci jsou všichni zdraví potenciální pracovníci v nejlepším věku, kteří jsou zcela schopni se sami uživit. Přesto se na ně mnoho lidí v přijímajících zemích podívá a řekne si: „Proč bychom se měli do konce života starat o bandu ruských dezertérů?“ Správná odpověď zní: nemusíte. Až jim dojdou peníze za dezerci, ne-li dříve, ať si najdou práci a postarají se o sebe sami.
Aktualizace: Ilya Somin, rodilý Rus, mi sdělil, že můj původní zdroj nabídku ukrajinské vlády špatně přeložil. Skutečná dohoda nabízí dezertérům amnestii, nikoli vězení. Mnohem lepší, ale moje verze 2.0 je stále mnohem sladší.
BRYAN DOUGLAS CAPLAN je americký ekonom a autor knih s ekonomickou tématikou. Je profesorem ekonomie na Univerzitě George Masona, výzkumným pracovníkem v Mercatus Center. Vydává také vlastní blog EconLog, který se věnuje vysvětlování ekonomických problémů a aktuálnímu dění.
Článek původně vyšel na novém blogu Bryana Caplana Bet on It pod názvem Make Desertion Fast. Přeložili DeepL a Martin Pánek.
Foto: Pixabay
Zdroj: Bryan Caplan


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.