Auta na elektrický pohon jsou výrazně dražší než auta s pohonem klasickým, za to však o dost horší. Dlouhé nabíjení, nedostatečný dojezd, řídká síť dobíjecích stanic, nepříliš dlouhá životnost baterií, no nekupte to. Díky novým technologiím a klesajícím nákladům, k nimž dochází při masové výrobě, slibují zelení věrozvěsti v brzké době obrat k lepšímu.
Datum předložení: 2. 3. 2022
Autor: Vláda
Hodnocení EM: 30%
Agentura BloombergNEF, zabývající se přechodem na nízkouhlíkové hospodářství, odhaduje, že k vyrovnání cen dojde v Evropě v roce 2026 a v roce 2030 už mají být elektromobily levnější. Zní to hezky, ale jen do chvíle, než zjistíte, že studii si zadalo lobbistické sdružení ekologických neziskových organizací Transport & Environment.
Potíž obdobných predikcí není jen v „morových ranách“, dopadajících v posledních letech na svět. Výraznou část ceny elektroauta tvoří baterie a u ní zase použité suroviny, jejichž cena při zvýšené poptávce rozhodně neklesá. Prodeje elektroaut celosvětově rostou o více než 100% ročně, stále se však jedná o nárůsty z malých hodnot. Největším tahounem prodejů kupodivu není Evropa ani Spojené státy, nýbrž Čína. Vzhledem k tomu, že výroba elektroaut není tak složitá, jako je tomu u aut se spalovacím motorem vysoké emisní třídy, dovozy z Číny by skutečně mohly elektroauta zlevnit. Pro evropský (a také český) automobilový průmysl, jeden z posledních, který ještě v Evropě zůstal, to asi ale není úplně dobrá zpráva.
V Evropské unii máme takovou tradici: když to nejde tržně, posypem to dotacema. A v tomto duchu navazuje současná vláda na vládu minulou. Na nákup elektromobilů přichystala v letošním roce rekordní sumu. Za necelou miliardu by si měli firmy a podnikatelé pořídit až 4550 nových elektrických vozidel, což přinese zhruba padesáti procentní nárůst na našich silnicích. Dalších 300 milionů korun půjde na výstavbu patnácti set dobíjecích bodů. Peněz je to dost, ale v rámci dekarbonizace dopravy jde o plivnutí do moře. O moc víc by to nebylo ani v případě, pokud příští vlády bodou postupovat podle plánů exministra Havlíčka a do roku 2030 podpoří elektromobilitu 34 miliardami korun.
Vedle dotací proto přichází na řadu další krok a tím je nákup nízko nebo bezemisních vozidel nařídit. „Zákonem zavádíme povinnost pro zadavatele veřejných zakázek a objednatele veřejných služeb v dopravě, která podpoří tzv. čistou mobilitu. Jedná se o dodržování určitých minimálních podílů nízkoemisních vozidel v dopravě, které jsou šetrnější k životnímu prostředí,“ uvedl ministr Ivan Bartoš k zákonu o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících. I v tomto případě navazuje vláda na své předchůdce. Minulá vláda zákon předložila v roce 2021, sněmovna jej však do konce volebního období nestihla projednat.
Zákon je implementací evropské směrnice „o čistých vozidlech“ a díky tomu není příliš prostoru pro vlastní kreativitu. Směrnice sice neukládá povinnosti přímo k veřejným zakázkám či jejich zadavatelům, ale po členských státech vyžaduje dosažení cílového stavu. V České republice je to zvýšení podílu čistých vozidel nakoupených či pronajatých ze strany obcí v rámci veřejných zakázek do roku 2025, a to na 29,7 procent u osobních a lehkých užitkových vozidel, 41 % u autobusů a 9 % u nákladních vozidel. V následujícím období do konce roku 2030 se limity u autobusů, respektive vozidel, která se používají pro dopravu osob, dále zvýší na 60% a u nákladních vozidel na 11%.
Směrnice o čistých vozidlech samozřejmě vznikla dávno před ruským vpádem na Ukrajinu. Pro nákup tanků a dalších vojenských vozidel mimochodem uvedená pravidla neplatí, nicméně v nových souvislostech bude nutné podobné plány znovu přehodnotit. Elektromobily mohou přispět k ochraně klimatu, ale jen pokud budou jezdit na „čistou“ elektřinu. Její výroba z plynu měla hrát, alepoň po přechodnou dobu, zásadní roli při přechodu k bezemisní elektřině. I těm největším ekologickým fantastům a technologickým optimistům je snad nyní jasné, že něco takového není reálné. Dokonce už v loňském roce spotřeba uhlí v Evropě rostla díky nedostatku plynu o deset až patnáct procent.
Útok na Ukrajinu podle všeho znamená zásadní přehodnocení dosavadních dekarbonizačních plánů. Nevyhneme se dočasnému návratu k uhlí (v Německu k jádru) a pak nemá smysl pohánět auta elektřinou. V potaz je třeba rovněž vzít náklady na realizaci směrnice a zákona. Ceny autobusů na CNG se pohybují na úrovni 130% ceny dieslového autobusu, bateriové autobusy pak na úrovni 300 – 400 %. Na pohádky o zlevňování zapomeňte. Zvýšené náklady na dopravu v posledku ponesou cestující a všichni spotřebitelé. Přijetím podobných závazků bychom vytvářeli další tlak na inflaci, která už tak dostala mocný impuls Putinovým šílenstvím, které zjevně nemá přechodný ani krátkodobý charakter.
Foto: Pixabay
Zdroj: redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
