Naprostá většina expertů ve zdravotnictví se poměrně brzy shodla na tom, že k překonání koronavirové pandemie bude klíčové proočkovat co největší část populace. Vlády po celém světě následně začaly přesvědčovat své občany k tomu, aby se nechali očkovat. Jaké prostředky k tomu použila česká vláda?
Na prvním místě je asi třeba zmínit argumentaci, že očkování povede k návratu do před covidového stavu, tedy argumentaci nadějí. Aplikace na zobrazení koronavirového certifikátu tedy byla pojmenována Tečka. Bohužel, již během roku 2020 někteří imunologové varovali, že takto jednoduché to nebude a že vzbuzování nepodložených nadějí povede k vytvoření bariéry důvěry mezi společností (minimálně její částí) a vedením země. Dnes je již jasné, že měli pravdu a že tato argumentace nebyla pravdivá. To skutečně vedlo k poškození důvěryhodnosti vlády, a tím pádem o snížený zájem o očkování.
Poté, co v průběhu letošního podzimu začalo být jasné, že se situace zhoršuje, sáhla vláda k restriktivnějším opatřením a začala ekonomicky i sociálně zvýhodňovat očkované. Zde lze vypíchnout například konec testů zdarma a omezení možnosti společenského pohybu pro neočkované. Očkování se tak mělo opět stát vstupenkou do normálnějšího života. Bohužel se ale restrikce postupněji rozšiřují i na očkované, což opět snížilo důvěryhodnost vládních nařízení a vyvolalo pnutí mezi početnou skupinou očkovaných. Samozřejmě nelze opominout fakt, že i očkování mohou vir přenášet, ale argumentovat tím pro uzavření adventních trhů nebo omezování vstupu na sportovní utkání hrané pod širým nebem, když ti samí lidé mohou sedět v restauraci nebo nakupovat v nákupním centru, zkrátka nefunguje.
A vidíme to i na pandemických číslech. V současné době se již tedy mluví o vysloveně restriktivních opatřeních pro všechny, případně o ustavení očkování jako povinnosti pro všechny, nebo vybrané skupiny společnosti. Podle současné právní úpravy může být za odmítnutí povinného očkování uložena pokuta do výše deset tisíc korun. Ačkoliv již ve veřejném prostoru zazněly hlasy, označující tuto sankci za malou či bagatelní, pro velkou část společnosti by byl takový výdaj naprosto mimo jejich možnosti.
Zároveň platí, že bez ohledu na výši sankce má hrozba postihem smysl, je-li aktivně vymáhán. Dle zveřejněných dat stát v maloobchodě (včetně restaurací) uskutečňuje na celém území České republiky zhruba pět až dvacet kontrol denně. To je až úsměvné. Na úrovni opatření, které nikdo nevymáhá.
Celkově můžeme říct, že vláda postupovala od lehkého sociálního tlaku a pokusů o popostrčení (nudge) nerozhodnutých k očkování k čím dál většímu tlaku, který se nejspíše bude dále stupňovat, ale metoda cukru a biče bez reálného biče nikdy nebude fungovat.
MICHAL HEJL, analytik CETA – Centra ekonomických a tržních analýz.
Foto: Pixabay
Zdroj: Michal Hejl