Hejl: Opomíjený problém elektromobility jsou spotřební daně

V debatách o přechodu z konvenčních spalovacích motorů na motory elektrické zaznívá mnoho argumentů pro a proti. V evropském prostoru je však opomíjen jeden dosti důležitý faktor. Tím je příjem států ze spotřební daně z pohonných hmot.
Spotřební daně jsou uvalovány na různé typy produktů, jejichž spotřeba má negativní externality. Typickým příkladem jsou spotřební daně z tabáku, alkoholu a minerálních olejů (benzin, nafta, LPG a CNG). V následující tabulce se podíváme na to, jak významným příjmem pro státní rozpočet tato daň je právě v oblasti mobility, tedy zejména benzinu a nafty:
Tabulka: inkaso spotřební daně z minerálních olejů

Příjmy ze spotřební daně z minerálních olejů jak vidno tvoří nezanedbatelnou část státního rozpočtu, ačkoliv jejich relativní význam v čase poněkud pokles vzhledem k prudkému nárůstu příjmů a hlavně výdajů rozpočtu. Celkový příjem ze všech spotřebních daní v posledních letech tvoří necelých 160 miliard korun. Zdanění mobility se tak na příjmech spotřebních daní podílí více než polovinou.
A zde je právě zjevný problém. Čím větší počet elektromobilů, tím menší spotřeba fosilních paliv, a tím pádem menší inkaso státu. To má dopad nejen na rozpočet státu, ale i na financování investic do dopravní infrastruktury. Zhruba 9 procent ze spotřební daně z minerálních olejů totiž putuje do Státního fondu dopravní infrastruktury, tedy na budování a opravy silnic. Elektromobily však budou jednak potřebovat stejnou dopravní infrastrukturu jako automobily se spalovacími motory, a vedle toho bude pro jejich masové rozšíření potřeba podniknout značné investice do rozvodných sítí. Vyjma dotací na elektromobily samotné, po nichž se dlouho volá, bude právě budování rozvodné sítě představovat zásadní státní výdaje.
Státy si budou chtít, lépe řečeno budou muset tento daňový výpadek nějak kompenzovat. Rozevírající se nůžky mezi potřebami mobility a jejich zdanění je k tomu donutí. Teoreticky je možné zvýšit nějakou obecnou daň, jako třeba DPH, což je ale poněkud nemorální – chudší lidé bez elektroaut budou svými daněmi subvencovat elektromobilitu. Dle mého názoru je tak nejpravděpodobnější variantou zavedení mýta pro osobní automobily. To má z hlediska státu tu výhodu, že stejně jako daň z pohonných hmot se jedná o zdanění „skutečné spotřeby“, které je snadno spočítatelné a snadno vymahatelné.
Bez ohledu na zvolenou formu zdanění majitelů elektroaut je však bohužel celkem jasné, že argumenty, že řidiči přechodem na elektromobil významně ušetří provozní náklady, jsou v dlouhodobém horizontu nesprávné. Pro zajištění minimálně stejného objemu prostředků na dopravní infrastrukturu je totiž nezbytné nahradit ušlý daňový příjem z fosilních paliv za nový příjem z elektromobilů jedna ku jedné. Neslyšel jsem ze zastánců elektromobilů dosud nikoho, kdo by o tomto férově referoval.
Foto: Pixabay
Zdroj: Michal Hejl