Návrh na úplnou teritorialitu neprošel ve Sněmovně. Politická vůle k odstranění tržního prostředí na poli exekucí chybí. Podle EK je ve veřejném zájmu, aby Senát přijal alespoň částečnou verzi v Senátu.
Jedním z možných přístupů je zavedení tzv. nepravé teritoriality, tedy principu jeden povinný – jeden exekutor pro pohledávky veřejnoprávních věřitelů. Takový systém by na jedné straně byl prvkem potřebné regulace mezi exekutory, na druhé straně by nechalo svobodnou volbu u soukromoprávních věřitelů. Zásah do volby soukromoprávních věřitelů, který poslanci odmítají, je nejslabším článkem tzv. spotřebitelské teritoriality, který by byl také přijatelný, leč asi obtížně prosaditelný. Vyplývá to z připomínek EK k novele exekučního řádu.
„Nový systém vymáhání založený na činnosti soudních exekutorů s sebou přinesl logicky i dětské nemoci, které se léčily dílčími novelami exekučního řádu. Některé nemoci ale léčeny nebyly a došlo k tomu, že je systém civilního vymáhání práva přechodil,“ konstatuje stanovisko úvodem. Ve chvíli, kdy se na systém exekučního vymáhání naložila nadměrná zátěž zejména v podobě novely exekučního řádu účinné od 1. ledna 2013, kdy na exekutory byla převedena další část moci soudní, a zátěž v podobě extrémního nápadu počtu exekucí k vymožení bagatelních pohledávek či pohledávek opřených o roztodivné rozhodčí nálezy, se naplno projevila dříve skrytá rizika z přechozených nemocí.
Neregulovaná soutěž
Jednou z hlavních přechozených nemocí je podle Komory na úrovni zákona neregulovaná soutěž mezi soudními exekutory. Soutěž mezi soudními exekutory byla a je regulována pouze na úrovni stavovského předpisu Exekutorské komory ČR, což je nedostačující, neboť jde o podzákonný předpis, který musí být v souladu např. se zákonnými předpisy na ochranu hospodářské soutěže.
Tržní prostředí mělo a má nepopiratelné přínosy, které se projevily zejména v oblasti inovací potřebných ke zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivých exekutorů, snížení provozních nákladů na výkon exekuční činnosti i pozitivního dopadu na veřejné finance (nižší náklady, příjmy plynoucí z odvodů exekutorů, daň z přidané hodnoty). „Stejně tak tržní prostředí vede k selháním, na která je třeba reagovat (externality, asymetrické informace aj.) a hledat vhodná veřejná či soukromá řešení. Stát nicméně v této oblasti dlouhodobě selhal. Soutěž mezi soudními exekutory musí být regulována. Možnost stavovské (samo)regulace je velice malá a je nutné již řešit z pozic právního předpisu zákonné síly.“
Model úplného odstranění tržního principu byl v rámci projednávání ve sněmovně odmítnut, protože by ex post vyvolal na straně věřitelů dodatečné transakční náklady. Panuje obava, že radikální řez exekuční legislativou by zasáhl nepřiměřeně do práv věřitelů. „I když ale odstranění výhod soutěže bylo shledáno jako nežádoucí, neznamená to, že byla odmítnuta samotná idea regulace soutěže mezi soudními exekutory, která by do rozumné míry omezila nevýhody tržního principu. Neomezená volba soudního exekutora vyvolává zásahy do práv dlužníků a zejména třetích osob. Výhody pro věřitele je třeba vážit s nevýhodami pro ostatní subjekty a nalézt rovnoměrný stav, kterému se dnešní stav neblíží.“
Milostivé léto
Exekutorská komora vychází z toho, že byl-li přijat návrh tzv. milostivého léta na úkor veřejnoprávních oprávněných, je zřejmé, že parlamentní většina vnímá jako legitimní rozlišovat postavení jednotlivých věřitelů na ose soukromoprávní – veřejnoprávní. Postavení státu a jiných orgánů veřejné moci je natolik specifické, že jim lze ve prospěch veřejným zájmům odebrat výhody, které jim nemusí náležet. Existují tedy dobré důvody, proč veřejnoprávním věřitelům odejmout právo volby soudního exekutora a nahradit ji systémem, který nebude generovat v tomto sektoru tržní selhání. „Administrativní regulace soutěže mezi soudními exekutory v podobě zavedení nepravé teritoriality by byla schopna výrazně omezit náklady, které vznikají soukromoprávním subjektům (např. plátcům mzdy). Náklady navíc lze minimalizovat harmonizací procesu zahajování exekučního řízení a dílčích procesů a další modernizací, přičemž elektronizace a automatizace by přinesla snížení nákladů na straně soudů i samotných věřitelů a tím v konečném důsledku i dlužníkům.“
Další přínosy návrhu, který je vnímán jako „krvavý kompromis“, spatřuje Komora v tom, že veřejnoprávní orgány existují primárně k naplňování veřejného zájmu, zatímco svobodná volba soudního exekutora je primárně projevem soukromého zájmu, přičemž veřejnoprávní subjekty mají vybudovanou infrastrukturu pro komunikaci s mnoha subjekty najednou a veřejnoprávním subjektům zůstane možnost využít také služeb Celní správy, což soukromí věřitelé nemohou, odnětí volby exekučního orgánu pro tyto subjekty tedy nebude úplné.
Zavedení částečné teritoriality by rovněž mělo vést k získání tvrdých dat, které by mohly jednoznačně ověřit či vyvrátit tvrzení podporující či odmítající princip úplné místní příslušnosti, omezení nevýhod plynoucí ze soutěže soudních exekutorů a z ní plynoucí vysoké tržní koncentrace (15 exekutorů má 50% trhu, zbylých 135 exekutorů druhou polovinu) a zachování výhody ze soutěže soudních exekutorů.
Jiná rozumná alternativa před senátory neleží. Existují i extrémistické návrhy na znárodňování exekuční služby. Necháme-li stranou to, že znárodňování jako takové málokdy dopadne dobře, s čímž má naše republiku velice neblahé skutečnosti, jsou takové návrhy ekonomicky i právně diletantské.
Nižší náklady
V případě pohledávek vyjmenovaných veřejnoprávních institucí by se návrh podával přímo k exekučnímu soudu na formuláři, který umožní soudu návrh zpracovat automatizovaně, což by znamenalo nižší náklady na straně soudu i veřejnoprávních věřitelů, vyloučení chybovosti návrhů a spojené administrativy. Soud po obdržení návrhu přidělí návrh určitému exekutorovi v kraji v rámci tzv. kolečka; v případě, že již exekutor proti témuž povinnému vede exekuci, která byla tímto způsobem v kolečku přidělena, přidělí se jemu, což by znamenalo zavedení principu jeden povinný – jeden exekutor pro pohledávky veřejnoprávních věřitelů. Současně se zavádí procesní pojistka, která zabrání tomu, aby v důsledku postupování pohledávek, byl obcházen účel pozměňovacího návrhu – tj. odstranit částečně exekuční trh u pohledávek veřejnoprávních věřitelů, vysvětluje EK.
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek
Exekutorská komora ČR apeluje na senátory: „Ponechat soutěž mezi exekutory bez potřebné regulace by byla chyba“.
07.05.2021, Autor: Laura Feketeová