V současnosti sledujeme stále se prohlubující koronavirovou krizi s některými bezprecedentními ekonomickými aspekty, zejména prvotního jarního vypnutí ekonomiky, na jejichž nastupování odborná komunita ani politická reprezentace nebyla mentálně připravena.
Masivní propady ekonomiky, růst objemu virtuálního spekulativního kapitálu, překračujícího ten reálný v desetinásobcích, ruku v ruce s tím se prohlubující příjmová polarita: nůžky mezi bohatými a chudými se dále rozevírají a erodují principy demokracie. Následně v příjmově polarizovaných společnostech dochází od nízkopříjmových vrstev obyvatelstva k tlaku na použití nástroje přímé volby politiků, což, jak plyne z axionů teorie veřejné volby, nezajistí zvolení nejlepších z nejlepších.
U nás je v politické rovině situace, spojená s progresivním pandemickým vývojem vyostřená polaritou naší společnosti, souvisejícími s výše uvedenými aspekty a projevující se konfliktem mezi populistickými a racionálními přístupy k řešení akutních krizových projevů. Nejvíce objektivity je možné dle našeho názoru shledávat v aktuálních výstupech nezávislého subjektu – Národní rozpočtové rady, zřízené za účelem dbát na dodržování pravidel rozpočtové odpovědnosti. Rada již před nástupem pandemie poukazovala na pro stav ekonomiky nepřiměřené zvyšování státních výdajů, zejména na rostoucí mandatorní výdaje, na rostoucí počty pracovníků státní správy, samostatnou kapitolu pak představovaly některé výdajové položky ve prospěch elektorátu současné vládní garnitury, za všechny jmenujme slevy na jízdném pro seniory.
Přírůstek na straně státních výdajů byl realizován i přesto, že Česká republika problém s výší mandatorních výdajů vykazuje dlouhodobě, zejména v souvislosti se změnami ve věkové struktuře obyvatelstva. V roce 2018 v materiálu Národní rozpočtové rady na základě modelové predikce byl za neuralgický pro státní penzijní systém predikován rok 2030. Výstup současně s ohledem na stárnutí populace upozornil na očekávaný růst výdajů na zdravotní péči a doporučil její vícezdrojové financování.
Pokračování pandemie je pro mnoho ekonomických subjektů, v některých případech celých odvětví, katastrofické. Tím je vytvářen silný tlak na další výdaje veřejných financí a s ohledem na nemožnost jejich pokrytí z běžných rozpočtových výnosů, jsou řešeny masivním, asi bezprecedentním deficitním financováním, které ovšem nevytváří zdroje pro smysluplné a potřebné reformy, případně na investice, ale je určeno prioritně na spotřebu za účelem získání přízně voličů.
Pro získání zdrojů levicové politické spektrum požaduje selektivní zvýšení daní, v předkoronavirové etapě bylo diskuse na téma zavedení bankovní daně, v dalším vývoji argument o „bankovním eldorádu“ u nás v krizi, která významně postihuje i bankovní sektor, ztratil na síle i logice. V této složité době populistická vláda ovšem dále zvyšuje rozpočtový deficit předvolebními nesystémovými benefity zejména pro své skupiny svých příznivců, za všechny možno jmenovat rouškovné pro důchodce, ačkoli kritici uvádějí potřebnější sociální skupiny, např. matky samoživitelky. Rozpočtové zdroje budou v tuto kritickou dobu významně oslabeny i chystanými změnami v daňovém systému, zejména poněkud chaoticky se jevícím dvouletým zrušením institutu superhrubé mzdy.
Z výčtu kroků, z nichž některé jsou velmi diskutabilní, a tudíž je stěží možné považovat za rozpočtově odpovědné, plyne dosti neradostný závěr: účet za koronavir a za chaotické kroky k řešení jeho akutních ekonomických důsledků budou splácet budoucí generace. Nejbližší hrozbou je pak možnost významného se přiblížení neuralgického bodu státního penzijního systému oproti Rozpočtou radou predikovanému roku 2030.
prof. Ing. JAROSLAV DAŇHEL, CSc.
Foto 1: pixabay.com
Foto 2: investujeme.cz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
