Recenze novely energetického zákona. Hodnocení Ekonomického magazínu: 70 %.
Autor: Vláda
Datum projednání vládou: 16. 6. 2020
Podomní prodej má u nás dlouholetou tradici. Ota Pavel jej vyprávěním o svém otci, prodavači vysavačů Elektrolux, proslavil i literárně. Dobrý obchodní cestující byl nejen výřečný a přesvědčivý, ale své zboží musel i dokonale znát a umět ho předvést v nejlepším světle. Slávu a zlaté časy předválečného obchodního cestujícího jako jedni z prvních po roce devadesát obnovili prodejci nádobí Zepter. Na domácích seancích předváděli jeho zázračné schopnosti v kuchyni, a protože nešlo o levné zboží, dávali ho i na splátky. Díky tomu pak řada lidí záhy zjistila, že má sice báječné hrnce, ale nemá co do nich dát.
Další etapa ve vývoji podomního prodeje pak nastala, když různí šejdíři či šmejdi, jak se jim dnes říká, pochopili, že prodávat kvalitní a praktické zboží za velké peníze vůbec není nutné. Mnohem víc se vyplatí ukecat lidi k nákupu nepotřebných a předražených kravin. Vysoká cena přitom paradoxně pomáhá kupujícího přesvědčit, že nepořizuje šunt. Prodejce už nelezl za nikým do bytu, oběti za ním přišly samy a dobrovolně. Stačilo pozvat je zdarma někam na výlet a pak zkasírovat. To byla zlatá éra předváděcích akcí. Do nesnází přivedla zejména důchodce, na které systém podomního prodeje postupně zaměřil.
Od liberálního přesvědčení devadesátých let, že každý svéprávný člověk je zodpovědný za to, co podepsal, se postupně přešlo k paternalistickému pojetí, že lidi je třeba chránit před jejich vlastními chybami i blbostí. Výrazným impulzem v tomto směru byl vstup do EU v roce 2004 a harmonizace našich předpisů s evropskými. Současná ochrana spotřebitele tak vychází z předpokladu, že postavení podnikatele vůči spotřebiteli je z principu silnější, a proto je třeba nastavit ochranu (slabšího) spotřebitele tak, aby bylo znemožněno zneužití postavení (podnikatele) a tím poškození slabší strany.
Ochrana spotřebitele tkví zejména v informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli a dále ve stanovení povinné lhůty, v níž lze odstoupit od smlouvy, a to zejména u distančních smluv nebo u smluv uzavíraných mimo obchodní prostory. Jde zkrátka, o to, aby se spotřebitel mohl závazku zbavit poté, co pomine jeho omámení z návštěvy výmluvného cesťáka. Když obecné principy v nějaké oblasti selhávají, přistupuje stát k speciální regulaci celého podnikatelského sektoru. A to je i případ zprostředkovatelů v energetických odvětvích, jejichž regulaci zavádí vládní novela energetického zákona.
Poptávka po regulaci podomních prodejců elektřiny a plynu neboli energetických šmejdů je velká a trvá už nějakou dobu. Ve sněmovně jsou v tuto chvíli dokonce tři poslanecké návrhy na toto téma. Že to vládě trvalo déle než poslancům, je celkem pochopitelné. Kromě toho, že má složitější legislativní postupy, musela v novele reagovat na formální upozornění Evropské komise na nesprávnou transpozici některých ustanovení směrnic třetího energetického balíčku. Soustřeďme se však pouze na tu část zákona, která se týká energetických zprostředkovatelů.
Dobrou zprávou je, že vláda nehodlá zprostředkování v oblasti energetiky, jak se činnost energetických šmejdů ve skutečnosti nazývá, zatrhnout. To by byla chyba. Dodavatelé energií nejsou žádní svatoušci a je to zprostředkovatelská činnost, která, pokud je prováděna korektně, zvyšuje konkurenční prostředí a tím i stlačuje ceny energií. Obce, které dnes na svém územní podomní prodej energií zakazují, ve skutečnosti nemusí být vždy motivovány ochranou postarších občanů, ale také zájmy dominantních dodavatelů, kteří o žádnou konkurenci nestojí a svůj vděk dokážou náležitě projevit.
Zprostředkovatelská činnost bude napříště vykonávána pouze s oprávněním od Energetického regulačního úřadu. Ten také povede elektronický registr zprostředkovatelů, kam zapíše ty, kteří splní zákonem stanovené podmínky. Mimo jiné i skutečnost, že dotyčný nebyl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným z přestupku podle energetického zákona nebo zákona o ochraně spotřebitele. Zákon rovněž podrobně vymezí obsah smlouvy o zprostředkování, v níž se zprostředkovatel zavazuje vykonat zprostředkovatelskou činnost pro spotřebitele. Spotřebiteli se dává právo kdykoli od ní odstoupit.
Ve smlouvě o zprostředkování musí být mimo jiné uvedena výše odměny zprostředkovatele, má-li být placena spotřebitelem, a pokud není výše odměny v okamžiku uzavření smlouvy známa, uvede se způsob jejího výpočtu. Pokud zprostředkovatel na základě této smlouvy následně uzavře se spotřebitelem smlouvu nebo smlouvu o sdružených službách o dodávce elektřiny nebo plynu, je spotřebitel oprávněn bez postihu vypovědět závazek ze smlouvy kdykoliv do patnáctého dne po zahájení dodávky energií. Samozřejmostí pak je informování spotřebitele o všem možném.
Hlavním úskalím boje proti šmejdům je, že se s vaničkou vylije i dítě. V tomto směru je návrh tak trochu na hraně. Podomní prodej je jeden z legitimních způsobů prodeje. Přemíra regulace může od tohoto podnikání odradit ty slušné. Stejně tak platí, že zahrnout spotřebitele přemírou informací je kontraproduktivní. Když na vás někdo vybalí třicet stránek textu a řekne: Přečtěte si a podepište, že jste informován, nejspíš to číst nebudete. Jistě je také správné vědět, kolik za službu celkem zaplatíte. Stejně jako když kupujete mléko, nemusíte ale nutně vědět, jakou část z vašich peněz dostane mlékař a kolik připadne krávě.
– swp, red –
Foto: Pixabay
Novela zákona umožní spotřebitelům lépe se chránit před „šmejdy“
23.03.2020, Autor: Z blogosféry