Všeho moc škodí? Makroekonomický vývoj a zadlužování domácností

Řada světových ekonomik má zkušenosti s destabilizujícími účinky nadměrného zadlužování domácností, které bývá často provázané s rychlým růstem cen aktiv, obzvláště nemovitostí.
Tou poslední byla světová finanční krize z let 2008–2009. A není se čemu divit. Odborná literatura ukazuje, že předluženost ekonomiky bývá nezřídka následována hospodářským propadem. Čím delší a výraznější je období silného úvěrového růstu, tím hlubší pak zpravidla bývá následný propad.[1]
Očekávání domácností o budoucím hospodářském vývoji hrají významnou roli v jejich rozhodování, zda se zadlužit. V dobrých časech, kdy ekonomika roste nadprůměrným tempem, mohou totiž domácnosti začít podceňovat rizika spojená s jejich ekonomickým rozhodováním. Pokud začnou mylně očekávat, že se ekonomice bude dařit dobře po řadu let či „navždy“, a začnou přikládat nedostatečnou váhu rizikovým signálům a nepříznivým informacím. V takové situaci se mohou domácnosti nepřiměřeně zadlužovat, protože očekávají, že budoucí růst příjmů jim umožní zvýšené dluhy bez problému splácet. Tato očekávání se v odborné literatuře nazývají extrapolativní – domácnosti extrapolují vnímání současné situace do budoucnosti.[2]
V našich dvou článcích zkoumáme vztah mezi makroekonomickými podmínkami, kterým čelí domácnosti, jejich důvěrou jakožto spotřebitelů a investorů a růstem úvěrů. Stavíme přitom právě na konceptu extrapolativních očekávání a za jeden z klíčových faktorů poptávky domácností po úvěrech považujeme jejich očekávání budoucího vývoje. Naše výsledky ukazují, že domácnosti mají tendenci formovat svá očekávání ohledně budoucího hospodářského vývoje na základě nedávné zkušenosti.
Souhrnný vývoj makroekonomických podmínek domácností zachycuje nový index H-MCI (Households‘ Macroeconomic Conditions Index), který představujeme v našem prvním článku Introducing a New Index of Households‘ Macroeconomic Conditions. H-MCI je výsledkem odhadu faktorového modelu pro 22 zemí OECD. Graf 1 ukazuje vývoj H-MCI pro Českou republiku společně s rozkladem na jednotlivé faktory. Kladné hodnoty indexu naznačují příznivé podmínky pro domácnosti a záporné naopak nepříznivé. Ty se poté odrážejí v optimismu či pesimismu domácností ohledně budoucího ekonomického výhledu. Je například vidět, že optimismus domácností byl před světovou finanční krizí především výsledkem příznivého vývoje reálné ekonomiky a cen aktiv. Naopak jako tlumící faktor fungovaly v tomto období úrokové sazby. Po propuknutí světové finanční krize se vývoj H-MCI obrátil k pesimistickým náladám. V posledních letech pozorujeme opětovný růst hodnot H-MCI, přičemž optimismus je tentokrát tažen jak vývojem reálné ekonomiky, tak prostředím nízkých úrokových sazeb. Ke konci roku 2018 a v průběhu roku 2019 začalo docházet k postupnému obratu H-MCI vlivem klesajícího příspěvku domácí ekonomiky, což odráží mírně se zhoršující výhled domácností ohledně budoucí hospodářské situace.
V článku na českém příkladu ukazujeme, že H-MCI může sloužit jako dobrý prediktor vývoje úvěrů domácnostem. H-MCI dokáže predikovat růst spotřebitelských úvěrů na krátkém horizontu (do 1 roku) a růst hypotečních úvěrů na delším horizontu (nad 2 roky). To naznačuje, že domácnosti obecně vyžadují delší kontinuální období dobrých makroekonomických podmínek, aby se rozhodly vzít si hypotéku, zatímco pro zvýšení zájmu o spotřebitelský úvěr stačí poměrně krátké období růstu.
Graf: Vývoj H-MCI za Českou republiku a příspěvky jednotlivých faktorů

Poznámka: Vertikální osa zachycuje směrodatnou odchylku. Seznam proměnných, které byly využity pro odhad H-MCI, je uveden v Tabulce 1 v  článku Introducing a New Index of Households‘ Macroeconomic Conditions.
V druhém článku Too Much of a Good Thing? Households‘ Macroeconomic Conditions and Credit Dynamics se blíže věnujeme vztahu mezi novým H-MCI a úvěrovou dynamikou v zemích OECD. Ukazujeme, že makroekonomické podmínky domácností významně ovlivňují dynamiku bankovních úvěrů poskytovaných tomuto sektoru. Naše výsledky naznačují, že procyklický vývoj úvěrů domácnostem je silnější v období velmi dobrých makroekonomických podmínek. Jakmile se hospodářský cyklus obrátí a ekonomické podmínky se zhorší, domácnosti začínají podléhat pesimismu, protože slabší růst jejich příjmů přestává odpovídat jejich existujícímu zadlužení. Domácnosti se tak dostávají do situace, kdy jsou zatíženy příliš velkým dluhem, který dokážou splácet jen s velkými obtížemi nebo vůbec. To se může následně projevit ve zvýšených ztrátách bank, které takový úvěr poskytly, a ve snížené spotřebě a investicích. Tyto závěry podtrhují význam proticyklicky prováděné makroobezřetnostní politiky, ať již ve smyslu brzdění nadměrného úvěrového růstu nebo vytváření rezerv pro krytí budoucích ztrát v bankovním sektoru.
JAN FRAIT, MARTIN HODULA, SIMONA MALOVANÁ, kolektiv autorů ČNB
 
Bordalo, P., Gennaioli, N. a A. Shleifer (2018): „Diagnostic Expectations and Credit Cycles.“ The Journal of Finance, 73(1):199–227.
Borio, C. (2012): „The Financial Cycle and Macroeconomics: What Have We Learnt?“ BIS Working Papers No 395, Bank for International Settlements.
Dell’ariccia, G., Igan, D., Laeven, L. a H. Tong (2016): „Credit Booms and Macrofinancial Stability.“ Economic Policy, 31(86):299–355.
Foote, C., Gerardi, K. S. a P. S. Willen (2012): „Why Did So Many People Make So Many Ex Post Bad Decisions? The Causes of the Foreclosure Crisis.“ NBER Working Papers 18082, National Bureau of Economic Research.
Fuster, A., Laibson, D. a Mendel, B. (2010): „Natural expectations and macroeconomic fluctuations.“ The Journal of Economic Perspectives, 24(4):67–84.
Jorda, O., Schularick M., a A. M. Taylor (2013): „When Credit Bites Back: Leverage, Business Cycles and Crises.“ Journal of Money, Credit and Banking, 45:3–28.
Jorda, O.,  Schularick, M. a A. M. Taylor (2010): „Financial Crises, Credit Booms, and External Imbalances: 140 Years of Lessons.“ NBER Working Papers 16567, National Bureau of Economic Research.
Schularick, M. a A. M. Taylor (2012): „Credit booms gone bust: monetary policy, leverage cycles, and financial crises, 1870–2008.“ American Economic Review, 102(2):1029–1061.
[1] Touto problematikou se zabývají např. studie Schularick and Taylor (2009), Borio (2012), Jordà et al. (2010), Jordà et al. (2013) nebo Dell’Ariccia et al. (2016).
[2] K tomuto tématu existuje velké množství teoretických studií, např. Fuster a kol. (2010), Foote a kol. (2012) nebo Bordalo a kol. (2018).