Ekonomický armagedon i přes epidemii koronaviru nebude

Čísla za poslední čtvrtletí loňského roku totiž ukázala, že dynamika světového HDP rozhodně není žádná hitparáda. Japonská ekonomika ve čtvrtém kvartálu dokonce poklesla o více než šest procent (mezikvartálně anualizovaně), německá ekonomika stagnovala a je o milimetr unikla recesi a celá ekonomika eurozóny rostla pouze o 0,1 procenta mezikvartálně.
Přitom francouzský a italský HDP mezikvartálně mírně poklesl. Americká ekonomika se ještě docela drží, je to nicméně výhradně zásluha amerického spotřebitele, neboť například podnikové investice pokračují ve výrazném poklesu.
Výhled na aktuální první čtvrtletí letošního roku vypadá kvůli epidemii koronaviru ještě hůře. Například prognostický ústav Capital Economics momentálně odhaduje, že čínské HDP v aktuálním čtvrtletí poklesne o 2,5 procenta mezikvartálně.
Co na to říkají globální finanční trhy, jmenovitě akcie a dluhopisy? Ty se chovají tak, jako by jejich tržní ceny odrážely zcela jiný investiční výhled. Akcie jsou na historických maximech, platí to zejména o Americe, ale také o Evropě. Akciové valuace odráží očekávání velice silného růstu HDP i korporátních zisků. Troufám si tvrdit, že to bude mission impossible. Vždyť například Apple včera oznámil, že v aktuálním čtvrtletí nesplní guidance na tržby, a to právě v důsledku epidemie koronaviru. Globální dodavatelsko-odběratelské řetězce (supply chains) jsou ve velkých problémech, neboť výroba v čínských továrnách do značné míry stojí. Nejsou tak například k dispozici komponenty pro výrobu automobilů či elektroniky. A toto všechno akciové trhy zvesela ignorují a pohybují se na historických maximech.
Jednoznačně se tak ukazuje, že extrémně uvolněná měnová politika klíčových centrálních bank pro akcie představuje zásadní podporu (central banks‘ pivot). Troufám si říci, že bez současného nastaveni měnových politik by byly akciové trhy minimálně o 20 procent níže. Prostě a jednoduše, očekávání ohledně korporátní ziskovosti nebudou moci být realizována.
Na druhou stranu ceny dluhopisů jsou na historických maximech, resp. dluhopisové výnosy do doby splatnosti na nebo poblíž historických minim. Dluhopisové výnosy tak proto odrážejí pesimistická očekávání investorů ohledně budoucího růstu světové ekonomiky a korporátních zisků. A to včetně velice nízkých inflačních očekávání, která naznačují zvýšenou pravděpodobnost ekonomické recese. Jednoznačně tedy mezi akciemi a dluhopisy panuje schizofrenní situace. Obě tyto hlavní třídy aktiv mají ve svých tržních cenách zaceněny zcela odlišná očekávání budoucího vývoje.
Kdo má tedy pravdu? Troufám si tvrdit, že pravda bude někde uprostřed. Ekonomický armageddon to i přes epidemii koronaviru velice pravděpodobně nebude, na druhou stranu nás nečeká ani nijak zářná dynamika světového HDP a korporátních zisků. Akcie i dluhopisy by tak podle mého názoru měly zkorigovat: cenově směrem dolů, resp. dluhopisové výnosy mírně směrem nahoru.
Jak se to nicméně vyvine v reálu je skutečně velká neznámá. Rozhodně bychom se nemohli divit ani opačnému scénáři, že současná schizofrenní situace bude pod vlivem kvantitativního uvolňování a obecně super uvolněných měnových politik pokračovat ve stejném duchu i nadále.
Moje valuační indikátory přitom ukazují, že globální akciové trhy jsou mírně drahé, naproti tomu dluhopisy jsou drahé hodně až extrémně. Koneckonců této situaci plně odpovídá asset alokace našich investičních portfolií, kdy máme akcie mírně podvážené, dluhopisy hodně podvážené, nadvažujeme alternativní investice a velký objem hotovosti alokujeme do dvoutýdenních poukázek ČNB. Závěr je jednoznačný: Investoři to budou mít do konce roku velice těžké. Fundamenty jsou totiž podle mého názoru kvůli centrálním bankám postaveny na vedlejší kolej a je velice obtížené se ve vzniklé situaci dobře zorientovat.
MICHAL STUPAVSKÝ, investiční stratégConseq Investment Management