Recenze zahrádkářského zákona. Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 procent
Autor: poslanci napříč levicovými stranami
Stanovisko vlády: neutrální
Datum předložení: 29. 10. 2019
Zahrádkáři sobě. Asi tak by se dal definovat návrh zahrádkářského zákona, který, a možno říci, už zase, předkládají poslanci, tenkrát v podivuhodné zahrádkářské koalici ANO, KSČM, Pirátů, SPD, sociálních demokratů a Starostů. Že ho předkládají, neznamená, že ho napsali, neboť si jej už dlouhé roky píší zahrádkáři sami a komunističtí a další poslanci jej s železnou pravidelností předkládají. Jednou už dokonce doputoval k prezidentu Klausovi, který jej vetoval, a ve sněmovně už se nenašlo dost zahrádkářů, kteří by jeho veto přehlasovali.
Tentokrát má zákona našlápnuto velmi nadějně, a to nejen díky široké poslanecké frontě, která za ním stojí, ale i zpracováním, na kterém se údajně podílel legislativní odbor Ministerstva zemědělství. Oproti návrhu z minulého volebního období, kdy byl vrácen k dopracování, neboť jej sněmovna neshledala dostatečně kvalitním, se zákon skutečně zlepšil už tím, že z něj řada sporných ustanovení vypadla. Za to body navíc. Bohužel, však část ustanovení byla pouze změněna, a to způsobem, který nutně přináší výhrady nové.
Pojďme tedy rovnou na ně. Jako červená nit se všemi návrhy zahrádkářských zákonů táhne posedlost myšlenkou, že zahrádkářská činnost je činností veřejně prospěšnou. Věren této tradici i nejnovější návrh hned na počátku vymezuje pojem zahrádkářské činnosti a hned jí přiznává status veřejné prospěšnosti. To je v naprostém rozporu s tím, jak veřejnou prospěšnost chápe platný občanský zákoník, ale i prostý selský rozum. Veřejnou prospěšností je dosahování obecného blaha a nikoli pěstování tulipánů nebo rajčat pro vlastní užitek.
Zahrádkářská činnost je přímo vzorovou činností zájmovou a s obecným blahem má společné pouze to, že kdo si hraje, nezlobí. To přirozeně neznamená, že ji ve společenském kontextu nemůžeme vnímat pozitivně a nějakým způsobem ji i podporovat. K tomu ostatně již dnes prostor existuje, neboť zahrádkáři většinou hospodaří na obecních pozemcích. Otázkou ovšem je, jak jejich podporu vtělit do zákona tak, aby to zahrádkářům bylo k užitku a nikoli k tíži, jak se přijetím předloženého návrhu může snadno stát.
Poslanci chtějí zahrádkářům pomoci tím, že posílí postavení zahrádkářského spolku ve smluvních vztazích. Oproti platné soukromoprávní úpravě má mít propachtovatel pozemku ze zákona povinnost uzavřít nájemní smlouvu minimálně na deset let, pachtýř (zahrádkářský spolek) bude moci pozemek dále propachtovat i bez souhlasu majitele. Při sjednávání výše pachtovného bude povinnost přihlédnout k veřejné prospěšnosti zahrádkářských spolků jako takových a taktéž zohlednit zhodnocení pozemku při skončení pachtu.
Státní pozemkový úřad, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a hlavně obce budou moci (dobrovolně) majetek státu nebo obce přenechat zahrádkářskému spolku do užívání. Pokud se tak rozhodnou, budou povinni pronajmout zahrádkářům půdu levněji, než kdyby ji pronajímali komukoli jinému. A když se jich po deseti letech budou chtít zbavit, ještě jim budou muset zaplatit za zhodnocení pozemku, bez ohledu na to, zda pro ně má takové zhodnocení nějakou cenu. Když tam chcete postavit domy, tak určitě ne.
Zahrádkáři tak vlastně dostanou jeden bonus dvakrát. Jednou ve sníženém nájmu, podruhé za zhodnocení, kvůli kterému dostali slevu. Inu, proč ne, říkají si zřejmě předkladatelé, kteří by jim těch bonusů rádi nandali co nejvíc, neboť co zahrádkář, to volič. Potíž, kterou si zřejmě neuvědomují, ovšem je, že když ve smluvním vztahu zákonem zvýhodníte jednu stranu, mívá to zpravidla za následek, že znevýhodněná strana pro ni nevýhodné smlouvy nechce uzavírat. A přesně tak to nejspíš dopadne i v tomto případě.
Další potíže návrh čekají i z evropského hlediska, neboť je na štíru s právem EU, konkrétně s pravidly veřejné podpory, které zjevně porušuje, když zvýhodňuje zahrádkářské spolky oproti třeba i zahrádkářům fyzickým osobám. Ani to však vládu neodradilo od rozhodnutí dát k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve své původní verzi i v samotném odůvodnění to ovšem bylo stanovisko negativní, které premiér nechal změnit, neboť to slíbil zahrádkářům, které má rád. Možná proto, že se ryjí v zemi a nestrkají nos do jeho problémů.
Většina zastánců tohoto zákona vychází jednoduše z toho, že zahrádkářská činnost má u nás dlouhou tradici, zahrádkářů je hodně a tak si zkrátka svůj zákon zaslouží. Jak vidno, jedná se tak trochu o ježíškovské pojetí zákonodárství, které s racionalitou nemá nic společného. Nicméně to není poprvé (a jistě ani naposledy), kdy se zákony přijímají podle zásluh a nikoli na základě potřeby či spíše nezbytnosti, jak by tomu mělo být. Podobně jako některé dárky s hezkým obalem, ovšem podobné zákony často přinášejí více zklamání než radosti.
– red, swp –
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
