TOMÁŠ PAJONK, podnikatel a předseda Strany svobodných občanů.
V posledních dnech rezonuje českým mediálním prostorem zpráva o tom, že bude muset Česká republika vracet až čtyři sta padesát milionů korun na dotacích. Důvodem je střet zájmů premiéra Andreje Babiše, který v auditu potvrzuje Evropská komise. To vše v době, kdy se na Václavském náměstí schází desítky tisíc demonstrantů protestujících proti vládě hnutí ANO a požadujících demisi ministryně spravedlnosti, Marie Benešové.
Odvolání Babiše by jistě bylo pro naši republiku pozitivem, neřešilo by to ovšem příčinu problému. Ta tkví v dotačním systému České republiky a Evropské unie, kdy se neprůhledně rozdávají miliardy z kapes daňových poplatníků soukromým firmám na investice do rozvoje jejich byznysu. Proč je to špatně? Dotace deformují českou ekonomiku a vytvářejí zbytečně korupční prostředí. Ničí konkurenci. Vznikají díky nim věci, po nichž není poptávka, a prostředky pak chybějí v peněženkách lidí, kteří by si za ně pořídili to, o co skutečně stojí.
Když ze svých daní dotujeme konkurenci
Perfektně to jde vidět na příkladu tiskaře Petra Fryče, kterého vyzpovídal Vítek Jedlička v rámci kampaně do evropských voleb. Dotace z EU mají mnohdy fatální důsledky pro české podnikatele, a to nejenom pro ty, co si neumějí nebo nechtějí o dotace zažádat, ale i pro ty, jejichž firma se prostě jenom nacházela ve špatném kraji.
Dotace nedávají smysl. Nejen jejich zneužívání a vzniklá korupce je totiž důvodem k jejich zrušení a ne vždy za nimi stojí zlá Evropská unie. Německá automobilka BMW dostala začátkem tohoto roku od státu více než půl miliardy korun na výstavbu testovacího centra na Sokolovsku. Tato dotace v podobě daňových prázdnin, příspěvků na školení zaměstnanců a dalších pobídek přichází v době extrémně nízké nezaměstnanosti. Stát navíc podporuje firmu, která v roce 2017 dosáhla rekordních zisků a vyplácela akcionářům tučné dividendy. Tímto postupem stát nejen že bere peníze lidem a dává je bohaté korporaci, ale zároveň také odebírá pracovníky z již tak přetíženého trhu práce.
A co kdyby vám nakonec někdo řekl, že stát sebere 3,1 miliardy všem občanům České republiky a obratem je přidělí těm, kteří mají svůj vlastní dům? Přesně takto fungují kotlíkové dotace, další z nekonečné řady nesmyslných státních pobídek.
Zrušení dotací jako science fiction
Zrušení dotací je možné a vede k růstu. Ještě v roce 1984 se příjmy novozélandských chovatelů skotu a jehněčího skládaly ze 40 procent z dotací. Dotace zvyšovaly cenu půdy, utlumovaly inovace, konzervovaly stav na trhu a způsobovaly nadprodukci. Farmáři dodávali maso i do oblastí, kde by jej místní obyvatelé dokázali vyprodukovat výrazně levněji, a jednotlivé státy často sahaly ke clům, aby své producenty ochránily. Rok na to již dotace neexistovaly. Produkce jehněčího masa pro export se snížila o 6 milionů kusů. To byla čistá nadprodukce dotovaná z daní. V následujících letech výrazně vzrostla produktivita farmářů a cena půdy se ustálila na úrovni její výtěžnosti z hlediska produkce masa. Díky tomu se zvýšila také kvalita půdy, když se přestalo plýtvat vodou a ekonomicky nevýhodná pole se změnila zpět na lesy a louky. Dodnes je Nový Zéland jedinou vyspělou zemí, která přímo nedotuje zemědělce. I přes nutnost konkurovat dotovaným farmářům z ostatních zemí se tamnímu zemědělskému průmyslu podařilo v roce 2017 exportovat zboží v hodnotě 28 miliard dolarů, celkově se jedná o 5 procent HDP.
Svobodní bojují proti dotacím dlouhodobě a říkají to od svého vzniku. Neberme lidem peníze a nechme je sami rozhodnout o tom, za co je utratí. Kam vede přerozdělování a plánované hospodářství, si u nás pamatujeme velice dobře. Neprotestujme proti dotacím Babišovi, protestujme proti dotacím jako celku, jinak se nám může stát, že Babiše obratem nahradí nějaký jiný Bureš a budeme na tom stejně jako do teď.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
