Kriminál by za chvíli mohl hrozit chovatelům slepiček či kraviček

Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 procent.
Stanovisko vlády: neutrální
Autor: poslanci TOP 09 a další
Datum předložení: 22. 6. 2018
Ochránce zvířat má každý rád. Zato politiky většinou lidé v lásce nemají. Politikům se pak nabízí jednoduché řešení: staňte se politiky ochránci zvířat a budou vás milovat. Přirozeně nestačí říkat voličům, že milujete zvířátka, doma máte myši i kočky a nejíte psy. Svoji vášeň musíte doložit činy a těmi jsou v případě politiků zákony na ochranu zvířat. Drobná potíž je, že takové zákony už existují, ale to správného zvířecího politika nezastaví. Vždycky se totiž najdou lidé, kteří zákony porušují, a proto je třeba předpisy vylepšit, zpřísnit či doplnit. Ne, že by je pak lidé přestali porušovat, ale něco se s tím zkrátka udělat musí.
Jiří Pospíšil, takto předseda TOP 09, o tom ví své. Jako právník jistě tuší, že novela trestního zákona na záchranu zvířat, kterou za svou stranu veřejně obhajuje, postrádá elementární logiku, z hlediska trestního práva je pomýlená, ale v politice jde o hlasy ne o zápočet z trestního práva. Voličům proto dokonce slibuje, že stejně jako doma, bude se za zvířátka bít i v Bruselu. A protože dobro nemá stranickou příslušnost, novelu hbitě připodepsala celá plejáda dalších poslanců napříč politickým spektrem, včetně profesorky trestního práva Válkové za ANO. A pak že politika nepůsobí na mozkové buňky.
O co tedy jde. Cílem návrhu novely trestního zákoníku je razantní zvýšení trestních sazeb za týrání zvířat, zavedení nové skutkové podstaty chov zvířat v nevhodných podmínkách s trestem až deset let a nového druhu trestu, kterým má být zákaz držení a chovu zvířat. Rozebereme si jedno po druhém, nejprve ale obecně k principům trestního práva, na kterých je postaven trestní zákoník. Na prvním místě je třeba v tomto případě zmínit zásadu subsidiarity trestního práva, která znamená, že trestní právo se uplatňuje až v okamžiku, kdy jiné, slabší právní prostředky nedostačují. Typicky se jedná o prostředky správního trestání.
Podle předkladatelů přísnější postih „nevhodného nakládání se zvířaty“ vychází z myšlenky, kterou je takzvaný proces dereifikace, tedy odvěcnění, kdy dřívější přístup ke zvířeti jako k věci se mění na přístup jako k živému tvoru. To je sice hezké, ale znamená to snad, že pokud podle současné úpravy můžete za týrání zvířete dostat pět let kriminálu, je to málo? Nebo snad platí, že za týrání nějaké věci, třeba hudebního nástroje, můžete jít sedět? S odvěcněním zvířete návrh rozhodně nesouvisí, spíše se jedná o humanizaci zvířete, když za týrání zvířat můžete ve výsledku dostat víc, než za zabytí člověka.
Tím se dostáváme k další důležité zásadě trestního práva, kterou je vyváženost trestních sazeb. Pokud zkrátka chceme zůstat u toho, že člověk je přece jen o něco víc než zvíře, pak za týrání křečka nemůže být stejně jako za týrání člověka. A to návrh skutečně předpokládá. Sazba uvedená v odstavci jedna trestného činu týrání zvířat má odpovídat trestnému činu ublížení na zdraví nebo týrání svěřené osoby. Totéž dokonce platí i o odstavci dva, kde jsou vždy popsány okolnosti daného trestného činu přísněji trestné. Návrh tak narušuje celkovou rovnováhu trestních sazeb trestního zákoníku.
Další lahůdkou je nový trestný čin: chov zvířat v nevhodných podmínkách. Jde o reakci na negativní fenomén takzvaných množíren, v nichž jsou zvířata často chována a rozmnožována ve velmi nevhodných podmínkách. Dosavadní právní úprava údajně neumožňuje postih takového jednání „ledaže by naplňovalo též znaky skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat nebo některého dalšího trestného činu“. A to vadí? Pokud je množírna současně mučírnou, pak samozřejmě naplňuje znaky skutkové podstaty týrání zvířat. Když se tam ale mají zvířátka dobře a vesele se množí, pak není důvod, aby se jednalo o trestný čin.
Kriminalizace nevhodných podmínek pro chov zvířat by se přirozeně nedotkla jen množíren. Za nevhodné podmínky lze označit kdeco a kriminál by za chvíli mohl hrozit chovatelům slepiček, prasátek a kraviček. Sankce za nevhodné podmínky pro chov zvířat samozřejmě existují už dnes, ale jsou ukládány prostředky správního trestání. Pokuty jsou až pět set tisíc, takže mluvit o nějaké nedostatečnosti platných postihů není na místě. Jiná věc je, zda jsou skutečně v dostatečné míře využívány, ale to měna zákona těžko ovlivní. Každého pachatele musíte nejprve chytit a usvědčit, což nebývá jednoduchý a rychlý proces.
Co ale návrh ovlivnit může, je zmatek v tom, podle jakého předpisu má být pachatel týrání zvířat potrestán. Až doposud totiž platí ona subsidiarita trestního práva, kdy se týrání zvířat řeší nejprve správním trestáním a teprve v případech, které lze označit jako „zvlášť“ surové nebo trýznivé, se postupuje podle trestního zákona. Předkladatelé ono slůvko zvlášť ze zákona vypouštějí a deklarují, že dosavadní přestupková jednání chtějí kriminalizovat. Nedali si ovšem tu práci, aby příslušná přestupková jednání zrušili nebo náležitě upravili, aby bylo zřejmé, kde nová hranice mezi trestným činem a přestupkem vlastně leží.
Sami sobě předkladatelé práci ulehčili, o to více jí ale chtějí naložit Probační a mediační službě, která má chodit kontrolovat nově navrhovaný zákaz držení a chovu zvířat. Jak se ale pozná, jestli ta kočka, co bloumá po dvoře, patří odsouzenému, to už do zákona nedali.
– red,swp –