Autor: Poslanecký návrh SPD
Datum předložení: Listopad 2018
Stanovisko vlády: neutrální
Také vám vadí, když potkáte ženu zahalenou od hlavy až k patě? Tak to jste Okamurův člověk. V SPD se totiž domnívají, že to brání „interakci mezi jednotlivci ve společnosti, kterou lze považovat za klíčovou pro vyjádření pluralismu, tolerance a otevřenosti, bez kterých nemůže demokratická společnost existovat.“ Jak spolu souvisí šátek a interakce? Inu, jednoduše, bez očního kontaktu zkrátka k interakcím nedochází. Obličej totiž umožňuje číst signály a pocity ostatních lidí a hoši z SPD se bez takové četby neobejdou.
Zákaz zahalování obličeje v našem právním řádu není žádnou novinkou. Jak předkladatelé správně upozorňují, v zákoně o některých přestupcích už stojí, že přestupku se dopustí ten, kdo cestou na organizované sportovní utkání, v místě takového utkání nebo cestou zpět z takového utkání má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci. V zákoně shromažďovacím zase najdeme, že účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím identifikaci.
V obou případech je ale zřejmé, že cílem zákazu není, aby spolu účastníci fotbalového utkání nebo protivládní demonstrace měli sociální interakci, ale aby policie mohla identifikovat osoby, které svým jednáním porušují zákon. Z toho lze rovněž vyvodit, že pokud policie takovému shromáždění přítomna není a tudíž nevzniká její potřeba někoho identifikovat, pak můžete mít klidně na hlavě pytel, protože nikdo jiný nemá právo požadovat, aby na vás viděl a mohl si předčítat z vašeho obličeje.
Předkladatelům je rovněž třeba přiznat, že podobný zákon existuje i v řadě evropských zemí. První byla Francie v roce 2011, následovala Belgie, Bulharsko či Švýcarsko, poslední zemí bylo zatím Dánsko, kde zákaz šátků schválili v loňském roce. V zásadě se jedná o země, kde žije velká muslimská komunita, a místní si povšimli, že díky velkorysé imigrační politice se jejich země pozvolna mění v Blízký východ. Zákaz burek či výstavby mešit na tom mimochodem zjevně nic nezmění.
Předkladatelé české varianty antiburkového zákona rovněž evidentně o žádnou speciální interakci nestojí a už vůbec ne s imigranty a uprchlíky. Jejich motivaci možná docela přesně vystihl Andrej Babiš, který na dotaz, zda zákon podpoří, pravil: „Samozřejmě, my nejsme zvyklí se zahalovat“. Takže asi tak, oblékat ženy do stanů opravdu není u nás zvykem. Ovšem nejen muslimové si občas potrpí na bizarní oblékací zvyky. Například ortodoxní aškenázští židé (charedim) nosí oblečení inspirované módou ukrajinských sedláků ze 17. století.
Bylo by ale chybou domnívat se, že návrh směřuje proti náboženským oblekům či jiným symbolům určité víry. Pod pokutou deseti tisíc totiž komukoli zakazuje na veřejných místech skrývat nebo zakrývat obličej i jeho část způsobem, který ztěžuje nebo znemožňuje identifikaci. Výjimku mají tvořit případy, kdy takové jednání souvisí s plněním zákonné povinnosti, výkonem povolání, umělecké nebo sportovní činnosti nebo vyplývá ze zdravotních důvodů.
Zákon zcela jistě zatrhne tipec muslimům, bankovním lupičům, nejspíš ale i Mikuláši s celou jeho partou a odzvoní rovněž maškarním bálům. A vzhledem k tomu, že k naplnění skutkové podstaty přestupku postačí i jen částečné zakrytí obličeje, které ztíží (nikoli znemožní) identifikaci, může tam nakonec spadnout i ortodoxní plnovous nebo sluneční brýle. Snad Okamura policisty proškolí, aby pochopili, že text zákona je jen zástěrka a zaměřit se mají výlučně na muslimské ženy v burkách, případně nikábu.
Nakonec si položme otázku, která se klade vždy, když se předkládá nová regulace, a tou je potřebnost. Všichni si stěžují na přemíru zákonů a přebujelou legislativu, proto se vždy ptáme, zda je nový zákon skutečně nezbytný. Možná předkladatelé potkávají tolik zahalených muslimek, že se jim začalo stýskat po sociální interakci a vzájemném soužití. Spíš je to ale tak, že chtějí uzákonit něco, co sice nemá s naší realitou nic společného, ale voličům se to bude líbit. A ostatním se bude těžko vysvětlovat, proč to nechtějí.
Západní země, které připustily masivní imigraci z islámských zemí, mají dnes problém. Těžko ho ale vyřeší léčením příznaků, jako jsou černé kukly v ulicích. Možná bude méně vidět, ale nezmizí. Česká republika stejný problém naštěstí nemá a vzhledem k postojům k migraci se ani nezdá pravděpodobné, že by jej v brzké budoucnosti mít mohla. Tím méně má zapotřebí přijímat zástupná řešení k uchlácholení veřejnosti, která pomůžou leda tak k zákazu maškarních průvodů.
– red, swp –
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
