Dalším hostem NEWTON TV je Tomáš Petříček, který byl až do dubna tohoto roku ministrem zahraničí.

Tomáši, ty máš učitě čerstvé informace o všem co se právě děje v České republice. Ruští agenti, vypovězení ruští diplomaté, investigativní novináři, kteří přinášejí nové informace o tom, co se vlastně během vyjednávání s Ruskem dělo. Máš nějakou svojí verzi toho, co se vlastně stalo?

Já bych rád oddělil od sebe dvě věci. První je to, co se stalo ve Vrběticích, na co přišly naše zpravodajské služby, vyšetřovatelé a na co vlastně potom česká diplomacie reagovala vyhoštěním ruských agentů a následně to vlastně vyvolalo tu diplomatickou při, to diplomatické napětí mezi Českou republikou a Ruskou federací. Tam myslím bychom měli držet to, že je skutečně jedna jediná verze, se kterou vláda pracovala. Já si myslím, že reakce, která přišla, je zcela na místě a tady věřím, že bychom měli vládu ocenit, že takto reagovala, protože tady došlo k narušení suverenity České republiky. Ta diverzní akce stála 2 lidské životy, 2 tátové od rodiny se nevrátili domů a na to bychom neměli zapomínat. A především bychom neměli připustit, že takovéto věci si necháme v Evropě jednadvacátého století líbit.

Druhá rovina je, co se potom strhlo následně, různé spekulace, různé debaty o možných verzích. Jestli existuje jedna, dvě, nebo jich je více. To já vnímám jako velmi nešťastné, protože to oslabuje především naši pozici, ať už vůči Rusku, ale také třeba vůči spojencům. A já bych rozhodně doporučil, abychom se do budoucna zamysleli, jak v takovýchto kritických momentech komunikovat. Ukazuje se, že nám chybí strategická komunikace. Některé státy už ji zavedly, jsou schopni srozumitelně, jasně vysvětli kritickou situaci své veřejnosti tak, aby veřejnost nebyla náchylná věřit konspiračním teoriím a falešným zprávám nebo dezinformacím, které logicky třeba Rusko se vůči nám snaží používat a je to trend, který má spíše rostoucí tendenci.

Tomáši, jak se k informaci typu Vrbětice dostaneš, jak to vlastně v reálu vypadá. Jseš ministr, přijde za tebou, kdo – ministr vnitra, premiér nebo šéf tajné služby a řekne, pane ministře, máme tady vyšetřovací spis, závěry jsme udělali takové, nějak si s tím poraďte, nebo jak to funguje v praxi.

Mohu pouze obecně komentovat, jak jsou v praxi takovéto informace sdílené s členy vlády. A většinou je to písemně, pokud se jedná třeba o pravidelné informace o bezpečnostní hrozbách, o bezpečnostních incidentech, které se stávají. Je to v nějaké utajované v podobě a dostává se to v písemně. V případě závažných záležitostí je to otázka osobních jednání tajných služeb třeba s představiteli vlády a od toho je mimo jiné třeba bezpečnostní rada státu, nebo výbor pro zpravodajskou činnost. Máme příslušné instituce, kde se takto závažné témata určitě mají řešit a řeší se.

Zasedala kvůli Vrběticím bezpečnostní rada státu?

Nemohu komentovat detaily co, kdy a kde zasedalo. To by měli komentovat buď premiér, či vicepremiér.  Určitě k tomu zasedaly příslušné orgány státu, ať už bezpečnostní rada nebo výbor pro zpravodajskou činnost.

Mě nejde do hlavy, že I v případě že probíhá takováto poměrně robustní komunikace, tak týden poté řekne prezident, že jsou dvě ve vyšetřovací verze, ministryně spravedlnosti, že je několik vyšetřovacích verzí a premiér trvá na tom, že je jedna vyšetřovací verze. To už trochu připomíná hoaxy fake news, které jsi už zmínil.

Je to možná otázka koordinace komunikace mezi členy vlády, ale tady je to především na premiérovi a na příslušných členech vlády, kteří mají přístup k utajovaným informacím, aby je odtajnili nebo zveřejnili a veřejnosti představili to, co z těch utajovaných informací jde. Stále se totiž jedná o živou záležitost. V tomto případě já bych skutečně dal na to, co prezentuje premiér republiky, který vlastně jako jeden z mála má přístup ke všem informacím.

Pojďme se vrátit k vyhoštění ruských diplomatů. Když si zveš velvyslance na ministerstvo zahraničí, aby jsi s ním něco konzultoval, něco mu vytkl, anebo něco oznámil, záleží na tom, do jakého salonku si ho pozve pozveš? Vezmi nás do diplomatické kuchyně. Ministerstvo zahraničí je veliké, je to historická budova, někde seděl K.H. Frank, někde seděl Jan Masaryk, je diplomacie i o podobných symbolech?

Diplomacie je určitě i o malých gestech, symbolech. Důležité třeba je v jakém třeba formátu se schůzka uskuteční. Jestli je to jenom na čtyři oči, tak to dává větší váhu. Jestli to je naopak za účasti asistentů nebo poradce, takové širší fórum, tak to naznačuje, že se nebudu probírat ty úplně nejzávažnější témata. A cosi naznačit může také místo, kde se setkáte. Samozřejmě velmi důvěrná, neformální setkání se dělají v pracovně ministra, to je velmi, velmi výjimečné. A pak na ministerstvu zahraničních věcí existují různé salonky. Takový skutečně reprezentativní, tradiční, je například zlatý salonek. Tam většinou zveme velvyslance, když přijíždí nebo odjíždí z České republiky.

A kam šel v případě dnešní krize ruský velvyslanec?

Já si myslím, že se jednalo možná o zlatý salonek. Ale nevím, už jsem u toho nebyl, takže nemohu komentovat, do kterého salonku si pana velvyslance pozvali.

Prvním výsledek bylo vypovězení 18 ruských agentů tajných služeb. Je běžné, že jsou na ambasádách agenti tajných služeb a jsou tam někteří i oficiálně, tak že se o nich ví?

Je běžné, že na zastupitelských úřadech, na ambasádách jsou zpravodajci. Jsou tam lidé, kteří například u nás spolupracují s Úřadem pro zahraniční styky a informace, který se po celém světě snaží sehnat informace o tom, co se děje a vyhodnocuje různá rizika pro Českou republiku. A velmi často jsou to lidé, kteří jsou normálně oficiálně přiznaní. Problematičtější je, pokud na velvyslanectví působí lidé, kteří se oficiálně nehlásí k tomu, že jsou to zpravodajci a mají diplomatické krytí. Ale přitom máme důvodné podezření, že spolupracují s tajnými službami cizích států.

To znamená, že oficiálně je to třeba kulturní atašé, ale naše tajné služby vědí, že úplně s kulturou nepracuje?

Například. A tam to je samozřejmě o spolupráci s našimi službami, s našimi zpravodajci, aby poznali, kdo a má jakou roli na konkrétním velvyslanectví a jestli to je to skutečně ta, kterou oficiálně deklarují, nebo naopak má ještě třeba jiné úkoly.

 

Pokračování rozhovoru naleznete v přiloženém videu. Dozvíte se například o boji České republiky proti dezinformačním kampaním, o probíhajícím tendru na dostavbu elektrárny v Dukovanech, nebo o budoucích plánech Tomáše Petříčka.