K vedení evidence zákazníků některými poskytovateli služeb a k vykazování výsledků testů zákazníky je potřeba zákonné úpravy. Shodují se na tom oborníci oslovení EM v rámci mimořádného opatření vlády. Návrh podle nich navíc hrubě porušuje otázku ochrany osobních údajů.

Jak uvádí předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Jiří Kaucký, vláda dne 26. dubna 2021 svým usnesením č. 418 předběžně schválila mimořádné opatření, které zamýšlí Ministerstvo zdravotnictví vydat s účinností od 3. května 2021 a v bodu 14 písm. e) nařídit provozovatelům holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, kosmetických, masérských a obdobných regeneračních nebo rekondičních služeb v rámci podmínek, za kterých mohou poskytovat služby svým zákazníkům „vedení evidence zákazníků pro potřeby případného epidemiologického šetření“.

Nové povinnosti živnostníkům

Velkému množství provozovatelů, kteří doposud v řadě případů žádné zpracování údajů o svých zákaznících provádět nemuseli a nemají tak ani žádné zkušenosti s vedením takové evidence, í ani pro její vedení nemají vytvořeny technické podmínky, se tak ukládá nová povinnost zpracovávat osobní údaje. „Povinnost zpracovávat osobní údaje je uložena bez dostatečně konkrétního stanovení, pokud jde o účel zpracování, dobu jejich uchovávání, technické a organizační zabezpečení, způsob naplnění zásady transparentnosti a informační povinnosti vůči subjektům údajů. S tím souvisí i potřeba stanovení způsobu provádění případné kontroly orgány ochrany veřejného zdraví v rámci epidemiologického šetření,“ kritizuje Kaucký s tím, že evidence má být vedena v rozsahu údajů obecně umožňujících identifikaci fyzické osoby (jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu nebo bydliště.

Rovněž není zřejmé, konstatuje předseda Úřadu, zda součástí evidence má být i samotný klíčový údaj vypovídající o výsledku testování nebo o jiné právem předvídaném osvědčení o aktuálním zdravotním stavuvstupujícího zákazníka, či zda by tento údaj byl na základě evidence zjišťován v rámci kontroly prováděné orgány ochrany veřejného zdraví, a zda by se tak dělo při epidemiologickém šetření, nebo i mimo ně. Pokud by měl údaj vypovídající o zdravotním stavu veden v evidenci, je třeba brát v úvahu, že podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) se jedná o tzv. zvláštní kategorii osobních údajů, jejichž ochraně je třeba věnovat zvláštní pozornost, zejména pokud by měl být předmětem zpracování u tak velkého množství osob poskytujících službu a jejich zákazníků (subjektů údajů). Rozsáhlé zpracování zvláštní kategorie údajů přitom podle GDPR podléhá posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle článku 35 tohoto nařízení. „Zda takové předchozí posouzení bylo Ministerstvem zdravotnictví provedeno, není Úřadu známo. V důsledku uvedeného nebyla pak realizována ani konzultační povinnosti předkladatele podle čl. 36 obecného nařízení v případě návrhu legislativních opatření, kam spadají i podzákonné právní předpisy i jakákoliv opatření orgánů veřejné správy přijímaná na základě právních předpisů. Předkladatel musí vždy zhodnotit aktuální stav a dopady navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, což v tomto případě, pokud je Úřadu známo, učiněno nebylo.  Vyhodnocení přiměřenosti zásahu do práv je přitom požadavkem i zcela aktuálního rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. dubna 2021.“

Chybějící zákonná úprava

 Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 v § 2 odst. 2 písm. c) zmocňuje Ministerstvo zdravotnictví k vydání mimořádného opatření omezit provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry nebo solária, poskytování kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb nebo provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže, nebo stanovit podmínky jejich provozování nebo poskytování, vysvětluje stanovisko. Postrádá ovšem oprávnění ukládat provozovatelům povinnost vést evidenci zákazníků a zpracovávat tak blíže nespecifikovaný rozsah osobních údajů ani neobsahuje podrobnosti takového zpracování/nové evidence. „Pokud by měla být povinnost uložena podzákonným právním předpisem, musí mít takový akt bezprostřední vazbu na prvotní normativní akt ve formě zákona a na limity v něm obsažené. Jakkoliv obecně nelze vyloučit vedení akcesorické evidence na základě podzákonného opatření (vydaného intra legem), musí splňovat podmínky vymezené ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Úřad navíc spatřuje v navrhovaném mimořádném opatření odlišnosti, které, oproti citovanému rozsudku, vytvářejí odlišnou situaci a zvyšují důraz na požadavky – zákonného – podkladu. Zatímco v případě testování zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů se jedná o existující vztah, v rámci kterého zaměstnavatel standardně o zaměstnanci zpracovává řadu údajů, v případě navrhovaného opatření se jedná o zcela novou kvalitu právní povinnosti, neboť zákazníci stanovených provozoven byli až dosud zákazníky anonymními. Protože osobní údaje nelze zpracovávat bez právního základu, bude třeba zvážit, zda lze povinnost identifikovat zákazníky odvodit ze zákona.

Mimořádným opatřením nově uložená povinnost provozovatelům vést evidenci zákazníků pro potřeby případného epidemiologického šetření bez stanovení jasného účelu a dalších parametrů zpracování a naplnění všech zásad ochrany osobních údajů v souladu s obecným nařízením, považuje Úřad z pohledu obecného nařízení a nezbytného právního základu a za nepřípustnou. „Konečně je třeba vyhodnotit, zda navrhované mimořádné opatření není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2021, čj. 6 Ao 11/2021–48, protože dostatečně nerozlišuje mezi zákazy a omezeními na jedné straně a podmínkami činnosti na druhé straně. Vzhledem k tomu, že vláda k návrhu návrh mimořádného opatření nezveřejnila důvodovou zprávu, je třeba apelovat na skutečné odůvodnění jednotlivých opatření.“

Faktický zákaz služby

To, že pro stanovení povinnosti využívat nějakou službu je třeba zákona, a nestačí správní akt Ministerstva zdravotnictví, míní advokát i Zdeněk Koudelka, který byl autorem úspěšné kasační stížnosti, na jejímž základě Nejvyšší správní soud zrušil mimořádné opatření zakazující maloobchodní prodej a volný pohyb osob. „Například zákon zakazuje prodej a podávání alkoholických nápojů osobám do osmnáct let, zákon reguluje možnost hrát hazardní hry. Vždy je to však zákon. Nucené předkládání osobních údajů kadeřníkům, kteří by je měli shromažďovat pro kontrolu hygieny, nemá oporu v zákoně. Pro srovnání uvádím, že i prokázání totožnosti a uchování osobních údajů při prodeji šrotu stanoví zákon o odpadech. Je zřejmé, že šrot prodává
podstatně méně lidí, než chodí ke kadeřníkovi.“ Stanovení takto rozsáhlé regulace bez konkrétního zákonného zmocnění je podle Koudelky faktický zákaz služby pro lidi, kteří nejsou testováni. Takový zákaz odporuje
ústavní zásadě, že povinnosti lze u nás stanovit zákonem. „Pokud jsou bez výslovného zákonného zmocnění stanoveny jen správním aktem ministerstva, vracíme se před rok 1989.“ Navíc ministerstvo v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 22. 4. 2021 nedůvodně zvýhodňuje imunitu z očkování před imunitou z prodělání nemoci. Očkování je zvýhodněno tím, že se k němu přistupuje, jako kdyby imunita nebyla
časově omezena, zatímco u prodělané nemoci je časově omezena na pouhých 90 dnů. Sami výrobci vakcín udávají, že účinnost je omezená, není 100% a po určité době může dojít k nakažení opět. Očkování nebrání jakémukoliv opětnému nakažení, ale těžkému průběhu nemoci, což však brání i imunita získaná onemocněním, argumentuje dále Koudelka.

Nesrozumitelná úprava

Bez čehokoliv dalšího je norma naprosto nesrozumitelná, Ani nezkoumám, zda je někde definováno „epidemiologické šetření“ protože jistě nelze požadovat po občanech, aby obsah pojmu znali. Takže vůbec není jasné, co by mělo být předmětem a tedy obsahem oné evidence. Dokážu si představit, že lze vystačit evidencí ve stylu: Dnes deset zákazníků. Pět trvalých čtyřikrát stříhání a jednou leštění pleši,“ říká místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol.

Anebo cokoliv jiného, pokračuje dále. Ovšem až na evidování osobních údajů. Jednak z důvodu právní úpravy vedení takové evidence včetně důvodů, ale zejména proto, že nikdo není povinen se prokazovat dokladem, osvědčujícím totožnost. Takže každý zákazník může uvést libovolné jméno, které ho zrovna napadne. „Doporučit lze stylově vyladěná jména jako například Pepa Vrkoč. Tedy sumárně, v praxi nerealizovatelné. Ovšem slušní řemeslníci budou hloubat nad tím, co by měli evidovat a ztrácet tak zbytečně čas. Nakonec ale zjistí, že norma je nevykonatelná a stát tak zase ztratí část své autority.“

Na jedné straně lze podle Sokola chápat hledání a pokusy u rozličných profylaktických opatření, na straně druhé si moc nedokáže představit, jak by to mělo fungovat zrovna u holičů a kadeřníků. „A jako obvykle, úhelným kamenem bude schopnost ministerstva zdůvodnit přesvědčivě, proč zrovna tohle omezení by mělo mít  nějaký významný  efekt.“

Bezvýchodná situace

 „Je nepřípustné, aby musel občan předkládat ověření svého zdravotního stavu, aby mohl nakoupit tak běžnou službu, jako je kadeřnická práce. A je nepřípustné, aby jej stát chtěl mít uvedeného a identifikovaného v seznamech zákazníků, aby jej mohl dodatečně kontrolovat a hledat zpětně, zda nějak nepochybil, a tím se nám hrabal v soukromí,“ míní předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek.
Je podle něj nepřípustné, aby stát nutil živnostníka vykonávat aktivity, které jinak přísluší jen pověřeným složkám státu a vystavovat živnostníky do pozice, kdy oni by měli být tím, kdo občany, zákazníky, lustruje, vede jejich seznamy a ty předává úřadům. „To je ryze totalitní praktika, a je nutné ji odmítnou jako celek, bez výjimek. Podnikatelé a živnostníci nejsou zaměstnanci státu, nejsou za státní služby placeni a především, nejsou to agenti StB.“
Celé opatření s lustrováním a evidencí zákazníků odporuje navíc podle Bábka pravidlům ochrany osobních údajů, ale vláda klidně vystavila živnostníky do této neřešitelné situace – nebudou-li dodržovat její opatření, pokuta, nebudou-li dodržovat ochranu osobních údajů, pokuta.
A konečně, pro provoz kadeřnictví stanovila vláda tak tvrdé podmínky, jaké nemá žádný jiný subjekt či obor v ČR. K lékaři bez testu, k zubaři bez testu, do supermarketu bez testu, v MHD bez testu, ale ke kadeřnici s platným testováním a ještě s udáním v evidenci zákazníků. „Skoro to vypadá, jako by vláda chtěla alibisticky říkat, že ona přece provoz kadeřnictví povolila, a nemůže za to, že tam zákazníci nechodí! Jde jen o další krok v likvidaci drobného podnikání.“

Foto: Pixabay

Zdroj: Dušan Šrámek