Onemocnění COVID-19 nelze podceňovat, ale děsit lidi není správná cesta

Rozhovor s JITKOU CHALÁNKOVOU, lékařkou a senátorkou Senátu ČR.
Jak vidíte z pohledu lékařky současnou pandemii?
Už zkraje jara bylo jasné, že jsme se ocitli tváří v tvář zcela nové situaci, jakou obyvatelé naší země nepoznali dlouhá desetiletí. Dodnes není vysvětlen původ viru Sars-Cov-2, tedy koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19. V zemích, které byly dříve postiženy epidemiemi SARS a MERS, byli na takovou možnost asi schopni reagovat pružněji. U nás se podcenila, byť jen možnost zavlečení tohoto onemocnění, což oficiálně a jasně hrozilo od prvních nemocných v Itálii. Ovšem pokud je pravdou, že tato infekce byla v Evropě již měsíce před tím, tak se vyšetřování původu nemoci poněkud ztrácí v mlze.
S chybami se od začátku potýkala také opatření vlády. Pokud by zástupci vlády byli ochotni naslouchat a upravovat svá rozhodnutí, bylo by vše, troufám si říci lepší. Nicméně nemocí ministrů bývá snaha rozhodovat silou a ve vleku jejich úřadů. Jak jinak si vysvětlit naprosto příšerné kroky ohledně zajišťování ochranných pomůcek? Žádný stát na světě by si nedovolil nařídit povinné nošení roušek, aniž by je dokázal svým občanům zajistit. O smysluplnosti zavírání, otvírání a zavírání malých obchodů a živností ani nemluvím. To bude mít ještě nedozírné následky. Nepochopitelné jsou i momentálně zapáskované regály třeba s oblečením, ponožkami a punčochovými kalhotami pro děti v supermarketech, kde kolem chodí lidé pro jiné potřeby. Takto páni ministři Blatný a Havlíček odstranili diskriminaci malých obchodníků? To je absurdita, absolutní. A jak pomůže zákaz lyžování, které podle zpráv z hor nahradilo sáňkování?
Novelu krizového zákona Senát odmítl projednat ve zrychleném režimu. Proč? 
Za tímto rozhodnutím Senátu si velmi stojím. Vláda posílá do poslanecké sněmovny a poté do Senátu v tzv. legislativní nouzi jeden zákon za druhým. Nezbývá pak mnoho času na kontrolu jejich kvality a smysluplnosti. Předložený krizový zákon navíc neobsahuje nic, co by se nedalo schvalovat v řádné lhůtě. Pokud tedy nechceme chvátat na zvýšení represe směrem k občanům, kteří přitom už současná nařízení vlády v drtivé většině dodržují. Zamítnutí tohoto zákona navrhly oba dva senátní výbory, které se jím zabývaly. Je to silný signál vládě, že si skutečně nemůže dělat, co chce.
V jednom z rozhovoru jste zmínila, že jste se snažila zabránit obchodu s testy. V čem to spočívalo?
Ano, navrhla jsem a v Senátu prosadila zamítnutí novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou vláda zajistila přímou úhradu, tedy platbu, distribuce tzv. POC antigenních testů distributorovi. Jde o naprosto nesystémový krok, kdy z peněz pojištěnců zdravotních pojišťoven dostane zaplaceno za distribuci těchto testů distributor přímo. Distributor byl navíc v době schvalování zákona již vybrán a celá akce již proběhla, ministerstvo zdravotnictví ji pouze potřebovalo zlegitimizovat zákonem. V řádném systému přitom běží systém plateb faktur zpětně od koncového uživatele a je tak podchycen celý proces ve svých jednotlivých částech – od aplikace, výdeje lékárnou přes distribuci až k výrobci. Díky tomu je zajištěna i revize a kontrola. Tak tohle všechno novela obešla. A navíc v sobě obsahuje jednoznačné korupční riziko. Zodpovědnost za její schválení nesou vládní poslanci, kteří rozhodnutí Senátu nakonec přehlasovali.
V současné době se rozjíždí vakcinace obyvatel. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Situace kolem očkování je poněkud hektická. Podle mne je třeba řádně zvažovat veškeré argumenty s ním spojené a poměřovat jeho přínos, řekněme, testem přiměřenosti. Určitě nemohu a nechci zlehčovat onemocnění COVID-19 a následné možné komplikace. Sama jsem jako praktikující lékař několik středně závažných pacientů s touto nemocí léčila. A naštěstí úspěšně. Ovšem někdy jsou tlaky na vakcinaci všech a bez rozdílu bezhlavé a bez odborného posouzení. Proto si myslím, že by očkování mělo probíhat na dobrovolné bázi.
Právě proto jsem v Senátu navrhovala, aby byla tato dobrovolnost do zákona výslovně vložena. Znamenalo by to, že očkování proti onemocnění COVID-19 by bylo dobrovolné a nebylo by možné ho nařídit nebo stanovit jako mimořádné nebo zvláštní očkování podle zákona o ochraně veřejného zdraví (tedy třeba jen ministrem nebo hygienikem) a ani jakkoli vynucováno. Nikdo by neměl být znevýhodněn ve svých právech ani diskriminován z důvodu, že není proti onemocnění COVID-19 očkován. Bohužel se ukazuje, že naše obavy byly na místě. Dnes už například ministr Hamáček otevřeně hovoří o tzv. COVID pasech, které umožní snazší život očkovaným. Je zřejmé, proč se této právní úpravě tehdy ministr zdravotnictví i celá vláda tak vehementně bránili.
Očkování musí být ku prospěchu člověka a chránit ho před případným onemocněním. Pokud by jednotlivec měl strpět zásah do svých osobnostních práv a integrity, musí být jasně doložen test přiměřenosti vzhledem k ochraně veřejného zdraví. A ten v tomto případě nevidím. Navíc je třeba sledovat další stav registrace vakcín, protože současné schválení vakcíny COMIRNATY od firem Pfizer a BioNtech je uděleno Evropskou lékovou agenturou pouze podmínečně a je zde mnoho neznámých. Z medicínského pohledu je třeba volit individuální přístup a rozhodně vyžadovat konzultaci s ošetřujícím lékařem. Nosným podkladem je například stanovisko České společnosti alergologie a klinické imunologie, které bude průběžně aktualizováno.
Velice zajímavé je sledovat analogie mezi španělskou chřipkou a současným Covidem-19. Zvláště pak symptomy a reakce imunitního systému. Jak velkou roli v tom celém hraje právě imunitní systém?  
Ano, ocitli jsme se přesně sto let od pandemie tzv. španělské chřipky.  Název je poněkud zavádějící, původ této pandemie je rovněž zahalen tajemstvím a možný je vznik v Číně, podobně jako u COVID-19. Chřipka sérotyp H1N1 připravila o život obrovské množství mladých lidí mezi dvaceti až čtyřiceti lety. Celkem zemřelo dvacet, podle některých údajů snad až sto milionů lidí. Dnes se uvažuje, že mladí lidé umírali hlavně proto, že reakce jejich imunitního systému byla až příliš silná. Hodně z nich ale tehdy s nejvyšší pravděpodobností zemřelo na zánět plic, který byl již následnou bakteriální infekcí.
Vím, že na specializovaných pracovištích při léčbě komplikací COVID-19 pečlivě sledují i potřebu modulace imunitní odpovědi, tedy užití kortikoidů. A naštěstí máme ještě nějaká účinná antibiotika, i když rezistence z jejich nadužívání narůstá. Obecně imunitní systém hraje samozřejmě zásadní roli, a to ve všech složkách. O testování paměťové imunity, která po prodělání covidu může chránit nejméně rok, píše vědkyně Koutná a kolektiv z brněnských laboratoří Centra buněčného a tkáňového inženýrství.  Tento výzkum by vláda měla rozhodně podpořit, abychom se dozvěděli co nejvíce. Jde o přítomnost specifických T – lymfocytů vytvořených tělem pro boj s virem SARS-CoV-2.
Jak je možné v současnosti posilovat zdraví a imunitní systém?
Určitě je vždy dobré posilovat nespecifickou imunitu, tedy takovou, která nás jako biologický druh chrání obecně před jakýmikoliv ztíženými podmínkami a nemocemi. Pak samozřejmě také imunitu slizniční, v případě onemocnění COVID-19 jde především o epitel dýchacích cest. A dále nastupuje výše zmíněná buněčná imunita a pak tvorba specifických protilátek. A je prokázané, že malé děti, které jsou úzkostlivě chráněné před kontaktem s různými antigeny, jsou mnohem více náchylné k nemocem a alergiím. Náš imunitní systém je neustále připraven reagovat, tedy pokud netrpíme jeho poruchou. Obecně lze doporučit udržování tělesné kondice sportem, především pobytem a sportem či prací na čerstvém vzduchu. Pokud jde o vitamíny, tak většinu bychom měli obdržet ve vyvážené stravě. Nicméně v předjaří je dobré doplnit vitamín C. A v našich končinách nezapomínat na dostatečný přísun vitamínu D.
V rámci Covidu-19 došlo také k velmi výrazné změně ekonomiky. Je podle vašeho názoru podpora podnikatelů a živnostníků dostatečná?
Ve srovnání s okolními státy je rozhodně nedostatečná. Vláda publikuje globální čísla, ale důležitá je konkrétní situace jednotlivých žadatelů. Jako senátorka se s nimi setkávám a vidím, že situace konkrétních lidí je často opravdu velmi těžká. V Senátu se snažíme za pochodu upravovat, co se dá, například v oblasti práce na dohody, souběh možných podpor a podobně. Ale ti, kteří přečkali jarní restrikce, druhou vlnu již často neustojí. A když nebude fungovat ekonomika, tak nebude ani dostatek sociální pomoci k výplatám na úřadech práce. Socialisté to neradi slyší, ale stát žádné vlastní peníze nemá, přerozděluje pouze peníze, které někomu vzal.
Jak podle vašeho názoru obstála vláda? A jak opozice?
O vládě jsem již mluvila. Její kroky byly často chaotické a přicházely pozdě, což se dalo tolerovat na jaře, nyní už pro to omluva není. A zákony by vláda měla umět dodržovat vždy, což se bohužel ani přes upozornění ne vždy dělo. Opozice nemá k ruce vládní a ministerský aparát, a tak může pouze upozorňovat, ptát se a navrhovat řešení. A to myslím velmi aktivně dělala a dělá. Vláda by měla opustit představu o vlastní jedinečné moudrosti a zapojit nejen opozici, ale i širší skupiny odborníků, nikoliv jen ty, kteří se jí zrovna hodí. Pokud to udělat nechce a překračuje své chyby, je to její zodpovědnost. Já to považuji za nečestné jednání.
Při poslední večeři Páně se jeho učedníci ptali s obavami: Kdo je ten zrádce? Jsem to snad já? V době covidové se na sebe lidé dívají s nedůvěrou, kdo je ten nakažený. Jsem to snad já? Není to chyba, že především hledáme nemoc, nikoli nemocné?  
Tohle je velmi silný příměr, ale v podstatě pravdivý. Počet pozitivně testovaných se nerovná počtu nemocných. Proto je důležité sledovat počty hospitalizovaných a rezervy zejména intenzivní péče, které se mohou velmi rychle vyčerpat. Navíc POC antigenní testy jsou zatíženy jistou mírou falešných výsledků, což je zejména pro využití v domovech pro seniory tragické a ohrožující život zranitelných lidí. Musíme chránit zejména zranitelné a ohrožené skupiny lidí, ovšem do jisté míry, protože stesk a absolutní izolace od nejbližších je může zabíjet stejně jako virus. A ostatní lidé, nechť se přiměřeně chrání, potřebnou hygienou rukou, nošením roušek v uzavřených prostorách. Jinak probíhá doslova hon na zdravé lidi. Právo na život je základní lidské právo. Právo na život člověku neudělují druzí lidé. To už bychom byli zpět v totalitě.
Mnoho věcí se přesunulo do on-line prostoru. Zdá se však, že se to státní správy příliš nedotknulo. Jak to vidíte vy? 
Využití on-line prostoru je možné jen do jisté míry. Ne v každé profesi je to možné. A lidé, kteří se v tomto prostoru plně nepohybují, jsou zase nějakým způsobem vyčleněni ze života společnosti, což považuji za velmi nebezpečné.
Pokud jde o státní správu, ta se v elektronizaci potýká s úplně jinými problémy, to by bylo na samostatný rozhovor. Především bych zrevidovala agendy státu na nezbytné a zbytné až nesmyslné. Pak by se možná zvýšila i efektivita práce úřednického aparátu.
Pandemie zasáhla do života každého člověka. Jak se dotknula vás?
Jako lékařka jsem se potkala hned s několika nemocnými a potěšilo mě, že jsme léčbu podle nastupujících příznaků spolu s pečlivým monitorováním situace úspěšně zvládli. Onemocnění COVID-19 nelze podceňovat, ale děsit lidi není správná cesta. Narůstá pak počet psychických poruch a s tím roste i riziko podlomení imunity.
Jako senátorka se při projednávání zákonů snažím být maximálně pozorná a zasáhnout, pokud je to třeba. Jednak aby bylo jasné, že taková krize nemá být příležitostí ke zbohatnutí několika vyvolených. A dále aby veškerá opatření, zejména pak medicínská, sloužila pouze ku prospěchu lidí. Aby bylo dodržováno pravidlo „nihil nocere“ (nikdy neškodit), což je první Hippokratova zásada a přísaha nás lékařů.
Jaký bude podle vás rok 2021?
Určitě se ještě s pandemií budeme potýkat. Možná i s novými a novými mutacemi viru. A určitě s novými a novými pokusy ubírat svobodu a rozdělovat lidi na privilegované a neprivilegované. Není to poprvé v dějinách lidstva a já budu určitě stát na straně těch, kteří budou proti takovým pokusům vystupovat.
Změní se myšlení lidí po covidové pandemii?
Možná si více uvědomíme svou křehkost. Poděkujme za dar života. Snažme se ho využít tak, jak se píše v Písmu, s pomocí Boží, který nám dar života dal. Nejen pro křesťany může být inspirující třeba biblický příběh o pěti pannách pošetilých a pěti pannách prozíravých. Každý se může rozhodnout, jaký život a s jakým poselstvím bude žít.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archiv Jitky Chalánkové