Máme rozpočet. Vláda ho prosadila hladce. Daleko hůře si však vedla tváří v tvář protestům, zejména učitelů a lékařů. Rovněž příliš nepřesvědčila občany, že ví, jak zařídit lidem a firmám dostupné energie. Údajně až sedmdesát procent škol v pondělí neučilo.
Mladí doktoři dostali bianco šek od premiéra, že jim splní všechny požadavky, aniž by za to museli okamžitě zastavit svou stávku. A elektřina opravdu zdraží, přičemž kabinet nijak srozumitelně nevysvětlil, proč vlastně a hlavně – co s tím bude dělat. Docela černý týden…
Co se týká rozpočtu, pravicoví voliči už se nejspíš smířili s tím, že nějaké velké úspory se nekonají. Snížení deficitu o 43 miliard na celkových 252 miliard je alespoň něco. Více už to nešlo, to by musela být vláda vážnější ohledně konsolidačního balíčku. Pravda, expremiér Mirek Topolánek a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek navrhli konkrétní opatření, jimiž by schodek zhubl o dvě stě miliard, ale kdo by ty dva dnes poslouchal, že? Ovšem jak se říká, je to mnohem lepší, než mokrým hadrem (či Babišem) přes ústa.
Co se týká veřejných financí, k nim už nelze říci nic nového, co bychom nevěděli delší dobu. To skutečně zajímavé dění proběhlo v minulých pár dnech mimo Sněmovnu. Odborářská stávka jako celek se moc nevydařila. Na Malostranské náměstí přišlo doslova pár lidí. Tak málo, že Josef Středula ani nechtěl říci kolik. Raději se odvolal na to, že k protestu se symbolicky přidalo na milion lidí, kteří údajně podepsali nějaký papír a na hodinu zastavili práci. O stotisícové mase na Václaváku si odborářský předák mohl nechat jen zdát.
K tomu všemu se pedagogům “povedlo” ošklivé faux pas, že si na pódium pozvali jednoho známého dezinformátora. Nakonec tohle celé nedopadlo pro kabinet tak zle. Svolavatelé stávky si vstřelili vlastní gól: příliš nezaujali a ještě se tak trochu ztrapnili. Avšak je třeba říci, že předtím si “vlastňáka” zavěsila i vláda, že vůbec nechala věci zajít tak daleko. Nesplnila totiž sliby, jež opakovaně dávala učitelům o platech ve výši sto třicet procent průměrné mzdy v zemi.
Po pravdě řečeno, dávat něco takového do zákona je hloupé a navíc si nyní nemůžeme dovolit, aby pedagogové v průměru brali přes padesát tisíc. Existuje však rovněž něco jako “oprávněné očekávání”, které vláda zklamala. Chlap má držet slovo. Zvláště, když jde o ministra či premiéra. Takže i když si z věcného hlediska nemyslím, že je české školství podfinancováno a požadavky odborářů ukotvené v realitě, musím jim dát zapravdu v tom, že jim kabinet neříkal pravdu a tedy jsou naštvaní oprávněně.
Tohle však ještě nebylo pro vládu tím nejhorším, co ji v tomto týdnu potkalo. Ve čtvrtek utržila hned dva údery naráz. Energetický regulační úřad potvrdil růst cen elektřiny, i když lidé – rovněž v důsledku chování vlády – měli za to, že jsme z nejhoršího venku a že půjdou spíše dolů. Ona tedy silová elektřina opravdu o něco zlevní. Zato si však připlatíme u regulované složky – skoro o sedmdesát procent. Takže celkově přijde opět zdražení, a to v řádu deset až patnáct procent. A nemůže za něj Vladimir Putin, ale Zelený úděl.
Kabinet jaksi zapomněl připravit občany na to, že kvůli rozšiřování obnovitelných zdrojů si připlatí nejen přímo ve formě dotací za ně, ale že se rovněž zvednou distribuční poplatky, protože je třeba investovat stamiliardy do sítí, aby vydržely nápor, když zrovna v Německu hodně fouká a navíc kvůli kolísání výkonu rapidně rostou ztráty. Počkejme si na to, zda vláda přeci jen někde vyškrábne nějaké dotace. Na to se zatím moc netváří, ale přinejmenším u firem by to měla udělat, jinak řadě z nich může hrozit krach.
Ceny elektřiny se nepochybně stanou jednou z největších, či možná úplně největší noční můrou vlády. Řešení totiž neleží v Praze, ale v Bruselu a pokud se nepodaří alespoň reformovat systém povolenek, čekají nás narůstající problémy. Dotacemi problém řešit nejde. Jednak se na příkladu Německa ukazuje, že nejspíše jde o nepovolenou podporu, jednak ty peníze nemáme a ani z prostředků za povolenky to celé neutáhneme. Navíc mají jít především na zelenou transformaci, nikoli do příspěvků na spotřebu.
Ukázalo se, že vláda nemá žádnou strategii, co dělat. Měla by rychle něco vymyslet, protože s řečmi, že za vše může Rusko a že díky Zelenému údělu se elektřina nakonec zlevní, už dlouho nevydrží. Ve skutečnosti je hlavním viníkem právě hloupá klimatická politika a pokud se nám ji nepodaří jednáním na úrovni EU upravit, doma už s tím moc nepohneme a může být ještě daleko hůř. Minimálně potřebujeme, aby se zakázaly spekulace s povolenkami, ty měly pevnou výši a my širší možnosti využít výnos z nich dle svého.
Druhou ránou je, že “týden blbec” premiér korunoval jednáním s mladými lékaři. Možná od médií dostane pochvalu, že zažehnal problém, který ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nevyřešil dlouhé týdny. Ale za jakou cenu? Doktoři získali slib, že se jim nejen zkrátí přesčasové hodiny na polovinu (což už dojednal šéf resortu), ale že deset miliard, jež dostane zdravotnictví navíc, půjde přesně na jejich platy. Přitom nezastavili stávku nejen před, ale ani po jednání. Prý teprve až poté, co uvidí peníze na svých výplatních páskách.
Kam se poděla dobrá zásada, že vláda pod tlakem nevyjednává? Kterou ještě v pondělí zopakoval přímo premiér? Tohle je kapitulace. Nejde o to, že celkem snadno si mladí doktoři vybojovali více peněz za méně práce (tohle jim přejme), ale hlavně jde o neblahý precedens: pokud máte čím vládu vydírat, dosáhnete svého, aniž byste jako gesto dobré vůle alespoň přerušili protest. Když celý ten týden sečteme, tak rozpočet nic moc, leč aspoň něco. U energií nic. A kvapné vzdání se vyděračům v bílých pláštích je čisté mínus.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
